Křik

Sedmdesátá léta a britský venkov je vražednou kombinací a to se ani nemusí jednat o horor, což člověku dojde už někdy v polovině, ale přijít na lepší zařazení stejně nedokážu. Každopádně zde hraje prim lidská psychika, ať už v jakémkoliv stádiu příčetnosti a kdo nehoví zdánlivě nic neříkajícím scénám, které mají ovšem svůj skrytý smysl, tomu film nic neřekne. (13.02.2024)

Zvláštny horror,ale je určený pre náročnejšieho diváka,taký experiment v tomto žánri.Aspoň mne takýto pripadal.Neznámy tulák ktorý prichádza z Austrálie do malého primorskeho mestečka v Anglicku vypadá ako Mefistoteles.Tvrdí že 18 rokov študoval v Austrálii domorodú mágiu.Všetko to tu vystihol užívateľ Cushing,takže už niet moc čo dodať.Výkrik toho cudzinca bol ale šokujúci,ovce aj s bačom popadali na zem ako mŕtvy,hudobník aj napriek tomu že mal v ušiach akési štople padol na zem v bezvedomí tiež.A je to tiež film aj o bláznoch,krikete a bezmocnosti voči tomuto cudzincovi.Vo filme často ukážu škriekajúceho páva.Veľmi zvláštna je aj hudba a zvuky,ktoré boli použité v tomto filme.Film zanecháva veľa nezodpovedaných otázok a je len na divákovi ako ten film prijme. (22.04.2010)

Pozoruhodný arthoror, který je potěšitelně stvořen pouze pro dospělé (kdy naposled se takové filmy točily?), neboť nikdo mladší jednadvaceti let (nebo spíš jednatřiceti?) ho dost dobře nemůže plně pochopit ani ocenit. Svědomí samo, zhmotněné šílencem (znamenitý Alan Bates), který dokáže svým zoufalým výkřikem zabít všechno živé ve své blízkosti, přichází našeptat do uška bezstarostnému záletníkovi (John Hurt), na venkově zakutanému lovci a výrobci spektakulárních zvuků, a ukáže mu, že manželka mu bude patřit jen do chvíle, dokud si ji jiný muž (on) zcela a snadno nepodmaní. Děsivá scéna pro mě? Manžel přichází domů, otevře dveře do kuchyně, a tam klečí na zemi manželka a líbá ruku tajemnému hostu, lísá se kní zcela oddaně jako pes. Malý svět, nad nímž jsme měli zdánlivou kontrolu, je najednou plně v područí někoho jiného. Myslím si ale, že konec přišel rychle, film měl příběh ještě sledovat. Dají se po šokující terapii manželé dohromady, anebo je všechno zničeno? Na každý pád jde o film z nejznepokojivějších -- co všechno vlastně neznáme o jiných rasách, kmenech, lidských společenstvích? Aboriginies smí zabíjet své děti, neboť oni je přivedli na svět, oni dávají i berou. Není v tom nějaký zvrácený vyšší princip? A co až naše svědomí zařve na nás, nedobré hříšníky? Kdo o nás rozhoduje? Jsme to my sami? Tak proč se chováme jako nezodpovědní blázni? (15.09.2009)

Nedaří se mi potlačit těžké zklamání z tohoto nadžánrového kousku. Čekal jsem víc hororového zaměření, k tomu má ale paradoxně nejdál. Spíš se jedná o psychologické drama s nejasnou hlubší myšlenkou, která mě samozřejmě úplně minula. Asi jsem méně vnímavý divák, jenže mě ty dlouhé a nic neříkající záběry z písečné pláže naopak iritovaly. Pro zdejší označení art-filmu je to zase málo experimentální. Každopádně co je dominantou snímku, tak je jistě jeho zvuková stránka: všechny ty serepetičky typu zapálená cigareta nebo moucha ve sklenici mě upoutaly ze všeho nejvíc. (06.10.2011)

Společně s "Borgman" nejdivnější home invasion vůbec. V pobřežní vesnici v Devonu se objeví tajemný cizinec v dlouhém černém kabátě, který se nasáčkuje domů k jednomu páru a tvrdí o sobě, že má výcvik od aboriginských mágů a ovládá smrtící výkřik. Jede to na charisma démonického Alana Batese, kouzelnou atmosféru, pomalé snové tempo, nejasnost a princip nespolehlivého vypravěče ("It´s always the same story, always the same story, but I change the sequence of events, I vary the climaxes, because I like to keep it alive, I like to keep it alive.") (08.02.2022)