Manderlay

Ajajaj... Larse von Trier podle mého maličko narazil, Za prvé jeho Bryce Dallas Howard do krásy Nicole Kidman strčí do kapsy, ale co se týče hereckého umění hraje 2,3 a možná i 4-té housle. Ta holka an to maličko nestačí a bohužel si to Larse zavčas neuvědomí. Stárnoucí Danny Glover už pro mě není zrovna typ do filmu a nechal bych ho dožít někde na slunné pláži v Miami. William Dafoe, který nahrazuje otce hlavní postavy z prvního dílu hranou Jamesem Caanem je dostačující náhradou, která v sobě má něco opravdu dábelského a jen škoda, jak malý prostor dostal. Brechtovo pojetí divadla bez zdí bylo v Dogvillu opravdu skvěle zakomponováno a všichni herci do hraní dávali maximum. Sledovat Nicole, která otvírá dveře s takovou grácií a opravdovostí to je jak sledovat malíře při malování životního díla. Manderlay je možná více promyšlené, více otázek a více odpovědí nám říká, ale tak jako tak mi to už přijde jako pouhý remake Dogvillu, do kterého autor přídal trochu jiný motiv a jiný konec, který ve své podstatě vyzní opravdu mrazivě. (08.11.2006)

Co bylo řečeno o povedeném spojení filmu a divadla u Dogville, platí i zde, ovšem s menším rozdílem, že tady už to tolik není experiment, nýbrž více sázka na jistotu. Manderlay je seběvědomý a dobře promyšlený, resp. dobře vykonstruovaný film zpracovávající ožehavou tématiku rasismu výmluvným způsobem. Působí umělecký, ovšem zachycuje dobře i lidský rozměr jednotlivce, představuje intelektuální, soudržný a v závěru i šokující zážitek. Přesto si nemohu pomoct, ale Dogville mi přijde ve všech směrech, ať už více (hlavní herečka), či méně (atmosféra) lepší. 7/10 (26.05.2009)

Bohužel mistra tentokrát nepotěším a udělím jeho dalšímu dílku pouhé 4 hvězdy. B. D. Howard se s Nicole srovnávat imho nemůže, Dafoe je na tu postavu přecijen ještě trochu moc mladý. Ale to vem čert, víc mi vadí jedna věc - Grace tentokrát sama pomáhá, protože nemá do čeho píchnout, a nemusí řešit podobné existenciální problémy jako v Dogville. Když se to prostě nepovede a nebude se jí tam dařit, tak odjede. Tím se vytrácí ta tíživá situace z Dogville, kdy hrdince ze všech stran hrozilo jen nebezpečí a možnost volby nebyla - to je drama. Tady, i přes řadu krásně vygradovaných a morálně i emotivně silných situací, je hrdinka celou dobu více méně v pohodě a film tím trochu ztrácí napětí. Proto bohužel musím jít s hodnocením trochu dolů, přestože mi přišlo, že si Trier tenhle nedostatek uvědomoval a dal si proto o to víc záležet na scénáři, který působí o poznání akčnějším a vypointovanějších dojmem. Z mého pohledu to ale absenci napětí nezachrání... Ale i přes poněkud kritický nádech celého komentáře se mi film líbil, jenom ve srovnání s geniálním Dogvillem působí jako chudší příbuzný, být to ale samostatný film, hemží se to tu pětkovými hodnoceními, včetně toho mého:). (11.01.2008)

Dogville je silnější svým tahem na brutalitu duší obyčejných lidí skrytou za běžnou přetvářkou, humanismus prožraný hnilobou v dramaticky bezvýchodné situaci. Manderlay se od toho posunul směrem k rasismu a je fascinujícím příspěvkem k americkému ne/vyrovnávání se s vlastní minulostí... ale už není tak všeobecně platný a pohlcující. A samozřejmě už také nemá to momentum překvapení nad minimalistickou výpravou - teatrálností mizanscény v kontrastu s velmi neteatrálním hereckým projevem všech zúčastněných.. Což není chyba, nevadilo by mi kdyby Trier tímto stylem natočil ještě další filmy, jemu tohle sedí skoro stejně jako naopak epicky vizuálně vymazlený styl následujícího dyptichu Antikrist/Melancholia. 9/10 (31.01.2023)

Dogville bol o snahe utvoriť spoločné dobro zdola (hrdinka sa z vďaky podriaďuje želaniam obyvateľov obce), Manderlay je o slobode nariadenej zhora. V oboch prípadoch ide o limity vytvorenia fungujúcej komunity. Dobré úmysly tentoraz stroskotávajú na naivite šíriteľov dobra, neznalosti a neochote komunikovať o nutnosti zmien s tými, ktorých sa týkajú. Napriek zhode formy a príbuznosti deja s predchodcom, má film originálnu variáciu scenára rútiaceho sa v minimálnych kulisách do trpkého konca. Lars von Trier, vychovávaný v duchu salónneho ľavičiarstva Západu, si dnes kladie pochybovačské otázky o správnosti šírenia myšlienok solidarity cestou sociálnych konštrukcií, ktoré skôr, či neskôr ľudí zviažu do otroctva. Zároveň (vzhľadom na myšlienkový základ) intelektuálsky vkusne nakopáva boľavé miesta americkej demokracie. (05.10.2006)