Tajný život Waltera Mittyho

Už mě tyhle hry na to, jak se někdo na prahu hnití změní z připosranýho kravaťáka na buddhistu, nebaví. Připouštím možnost, že za jistých okolností by se mnou film udělal to, co s většinou (79%), protože kdo z nás se v tom alespoň malinko nepozná, ať hodí kamenem, ale tentokrát se mi to kromě nádherných záběrů na přírodu nechce polknout. Možná ještě film o postavě Seana Penna, ale ani pohled na vzácné zvíře vymazlenou technikou nebyl tak zcela ryzí, aby vteřinové okouzlení obratem nezměnil v podebrání. Přijeď k nám na louku a nech se oblézat klíšťatama ... jen pro ten dnešní den, pak smeknu. (21.04.2014)

Jsem zásadový člověk a proto ve svých hodnoceních zarputile odmítám být objektivní. Jenže v tomto případě učiním výjimku, protože Walter Mitty mne subjektivně bavil na tři hvězdy a já (někde mezi podvěskem mozkovým a levým kolenem) cítím, že si zaslouží víc. Subjektivně bych mu čtyři hvězdy nedal, ale při náhlém záchvatu objektivity mi nezbývá nic jiného. Takže jednu za Grónsko, jednu za Island, jednu za Himaláje a tu největší za souboj s ochrankou v rentgenu. (04.05.2014)

Update po letech: jeden z mých oblíbených filmů o životě a #1 Ben Stiller. Mile snový a absurdní, dojemný a procítěný, svým způsobem banálni a inspirativní. Sdělení je pro mě jasný; můžete se ubíjet někde v kanclu, být konformní a dát si vysát duši, a nebo sebrat odvahu a jít se pustit do dobrodružství. Snažím se dle toho být. Chvilka Seana Penna je top, stejně jako užití "Space Oddity" <3 / *To see the world, things dangerous to come to, to see behind walls, draw closer, to find each other and to feel. That is the purpose of LIFE.* (13.02.2022)

This is ground control to major Tom... Opravdu výjimečně krásně natočený midcult. Ben Stiller jako režisér natočil svůj prozatím jednoznačně nejpovedenější film, který se asi mohl stát nezapomenutelným a postavit se po bok třeba kultovnímu Věčnému svitu neposkvrněné mysli, kdyby se tvůrci nedopustili tak trochu podpásové rány - čistě postmoderní forma se pojí i s narativní postmodernou na úrovni scénáře, kde jsou od začátku oddělené dvě nezávislé linie, propojené osobou hlavního hrdiny - filmová realita a svět Walterových představ. Zatímco ovšem, zhruba v první půli snímku, jsou tyto dva světy jasně odděleny, postupem času se takřka nepozorovaně obě dvě linie slijí a není úplně jasné, co divák vlastně sleduje. Celá ta Walterova neuvěřitelná cesta vedoucí po stopách svého fotografického guru je právě tak neuvěřitelná, že by se měla odehrát pouze ve světě Walterových představ, pokud by se jí mělo dát věřit. Když ale nepřijde žádný dělící faktor a celá odysea nakonec zůstane přece jen v rovině filmové reality, zprvu tak nevšední film náhle sklouzne k prostému lépe natočenému a sofistikovanějšímu Jíst, meditovat, milovat. A to je opravdu velká škoda, film s takhle velkým potenciálem a skvělou formální stránkou nevzniká každý den. Když se tedy s vícevrstevnatého snímku najednou stane obyčejná romance, nelze se neptat po významovém ukotvení...a to už se skrz planinu banálního zjištění, že ten pravý poklad stejně najdeš nakonec doma, prodereme k sentimentálnímu konci... Ale natočené je to opravdu moc pěkně... (23.03.2014)

Poselství tohoto filmu je jasné od první minuty a je to přesně to, co si denně přečteme ve statusech na facebooku a v nejrůznějších motivačních citátech, usmějeme se u nich, ale náhle se stejně vrátíme ke svým každodenním činnostem. Film je přesně takový, uvědomovala jsem si, co chce říct, ale stále jsem čekala na moment, kdy se mi film skutečně zaryje pod kůži a já pak budu odcházet z kina s pocitem, že teď musím něco změnit. Ten moment nepřišel, nic to však nemění na tom, že se na film hezky dívá. Vizuál je krásný, takové záběry při jízdě na skateboardu po Islandu berou dech, k tomu velice příjemná hudba. Pro mě nejsilnější část filmu byla určitě ta se Seanem Pennem a pak samozřejmě titulní strana závěrečného vydání časopisu Life, na tu se vyplatilo čekat. V tomto čase lepší odpočinkovější film v kině nenajdete. (27.12.2013)