Je mi zo seba zle

Vynikajúca čierna komédia s štipkou body horroru, tvrdo satirizujúca rôzne aktuálne neduhy vyspelej spoločnosti - od potreby byť videný cez apatiu jednotlivcov i spoločnosti až po absurdnosť niektorých spoločenských snáh o inkluzivitu. Humor miestami zatína do živého. Film je dobre natočený, má spád, plynulo preskakuje medzi rôznymi témami a to všetko sa odohráva v príťažlivom prostredí rôznych lokácií v Osle. Potešia aj drobné detaily ako pekná práca s typografiou. 4.5*. (29.10.2022)

Pozoruhodný film, ktorý síce pôsobí satirickým dojmom, ale ústredná téma attention-seekingu je skutočne silná. Münchhausenov syndróm je reálnou psychickou poruchou, a presne toto bol kameňom úrazu aj u Signe, ktorá sa uchýlila k úmyselnému sebapoškodzovaniu, aby v spoločnosti vynikla. Spracovanie tejto témy bola v Syk pike celkom trefná, hoci ten satirický rozmer mi tu až tak nepasoval. Aj keď sa Signe správala takto šialene, v podstate mi jej bolo ľúto, a rovnako aj všetkých ľudí, ktorí túžia po záujme okolia a skončia tak ako napr. aj Signe v tomto príbehu. Tématicky nadpriemerné, herecky vydarené, no dialógy by mohli byť aj lepšie (ale to býva u Severanov častá slabina). (19.05.2023)

První film ze tří navštívený v kině o jarácích a skvělé! (Za mě i z těch tří nejlepší.) Už před promítáním mi bylo jasné, že když se bude jednat o hlubší severský film pojednávající o narcismu, bude to muset aspoň trochu za něco stát, tak jsem nějaká ta očekávání na myšlenkový skvost měl. Naštěstí se vyplnila, stálo to za to. Příběh byl velmi originální a poutavý. Postavy (ne)sympatické přesně tak, jak mají v takovém druhu snímku být. Signe jako postava zkrátka skvělá a přítel Thomas přesně to samé - jejich neustálé vyvyšování eg bylo stále a stále nové a neopakující se situace nikdy nenudily. (Vtipný) humor byl dobře dávkován a neruinoval vážnou notu filmu, dokonce bych řekl, že jsem rád, že tam byl, akorát to dobře podtrhlo absurditu celého sebestředného zápolení (sex, nevidomá atd.) . Gradace děje byla pro Signe dost nelítostná a v poslední třetině mě několikrát při zhoršení jejího zdravotního stavu nepříjemně zamrazilo (sama v takových scénách, jako by vypadla ze své role narcistky a došlo jí, že je to ku*va špatně, a měla strach!). To byly ty nejvíce (dobře) nepříjemné momenty filmu. Konec samotný mě zamrazil naposledy a odcházel jsem z kina nadšený. Co mě také potěšilo, že myšlenek bylo mnohem víc a nad každou z nich jsem musel nějakou dobu přemýšlet. Jedná se o opravdu originální film. Jediné mínus snad vidím ve volnějším tempu, které je ovšem pro severské filmy typické. Já na to však úplně nejsem. Brácha by šel s hodnocením níž, tolik ho to nezasáhlo. Vyhodnocení: Mnohokrát lepší než nějaký marvelovky pro děcka a podobný avatarovský pitchoviny P.S. Název filmu se mi moc líbí (01.03.2023)

Já byl povětšinu času celkem přesvědčený, že jde o nelítostný popis ambulantního narcismu, ale ty sem tam vklíněné scény s bizarně se chovajícími aplikovanými umělci zase nabízely čtení, že je to vlastně celé satira. Je to celé rozkročená někde mezi Haynesovým Safe a posledními Östlundy (módní fotografka tělesně handicapovaných šikanuje svojí slepou asistentku), přičemž podezírám film, že si sám není vlastně jistý, čím chce být. Body za osobitou kameru, kde jsem složitě hledal metodu v tom, proč se někde používá zoom, jinde zase dolly a díky trhavým švenkům a častým zabíráním detailů tváří dělá klidné dialogy agresivnější než by působily normálně. (16.05.2023)

Signe se svým přítelem Thomasem prochází životem tím, že ve společnosti lžou, kradou, porušují pravidla, snaží se na sebe upoutat pozornost (antihrdinové všedního dne a možností - konceptuální umění?) vzájemně soutěží - samozřejmě, kořeny takového vztahu jsou toxické, i když pushovat někoho k tomu, aby se snažil o víc, ne nutně, je vždy špatně. Ale je v tom takové to, "proč ne?" Adrenalin a rozpětí emocí ve vztahu je stejně tak zásadní, jako když je "stabilní" nebo "věrný". 'Syk pike' je satira, jakou jsem dlouho neviděl, která zpracovává především narcisismus - Signe se snaží (snad) uniknout "nudě svého všedního života" (ale jistě, jsou za tím problémy, nicméně tím se film nezabývá). Během první třetiny snímku začne Signe svůj eskalující plán, kdy v sobě uměle vyvolá (skrze ruské prášky z černého trhu) údajnou vzácnou nemoc, která jí dost rozjebe kůži a vzhled. Signe tímhle nicméně "zlomí" i nicnetušícího Thomase a tehdy ta pravá hra začne. Myslím si, že žádná sex scéna, jako je ta  v půlce filmu, mě tak dlouho nepobavila, samozřejmě film začne jet až ad absurdum. Černý humor, pokud ho skutečně máte rádi, prosakuje v každé scéně, jak se Signe snad ve své hlavě, snad ve skutečnosti dostává konstantně nahoru a dolů (známá tvář v tisku, která vypovídá o obtížném životě, modelka, které se lížou nohy,  autorka úspěšné knihy, ale taky osoba, která tohle vše založila na lži a která není schopná být upřímná ani k nejbližším), stejně jako její nemoc je skutečná, umělá, falešná, i pravá. Hodně k zamyšlení. Norové celkem válejí poslední roky v těchhle černých komediích. (25.03.2023)