Je mi zo seba zle

Signe se svým přítelem Thomasem prochází životem tím, že ve společnosti lžou, kradou, porušují pravidla, snaží se na sebe upoutat pozornost (antihrdinové všedního dne a možností - konceptuální umění?) vzájemně soutěží - samozřejmě, kořeny takového vztahu jsou toxické, i když pushovat někoho k tomu, aby se snažil o víc, ne nutně, je vždy špatně. Ale je v tom takové to, "proč ne?" Adrenalin a rozpětí emocí ve vztahu je stejně tak zásadní, jako když je "stabilní" nebo "věrný". 'Syk pike' je satira, jakou jsem dlouho neviděl, která zpracovává především narcisismus - Signe se snaží (snad) uniknout "nudě svého všedního života" (ale jistě, jsou za tím problémy, nicméně tím se film nezabývá). Během první třetiny snímku začne Signe svůj eskalující plán, kdy v sobě uměle vyvolá (skrze ruské prášky z černého trhu) údajnou vzácnou nemoc, která jí dost rozjebe kůži a vzhled. Signe tímhle nicméně "zlomí" i nicnetušícího Thomase a tehdy ta pravá hra začne. Myslím si, že žádná sex scéna, jako je ta  v půlce filmu, mě tak dlouho nepobavila, samozřejmě film začne jet až ad absurdum. Černý humor, pokud ho skutečně máte rádi, prosakuje v každé scéně, jak se Signe snad ve své hlavě, snad ve skutečnosti dostává konstantně nahoru a dolů (známá tvář v tisku, která vypovídá o obtížném životě, modelka, které se lížou nohy,  autorka úspěšné knihy, ale taky osoba, která tohle vše založila na lži a která není schopná být upřímná ani k nejbližším), stejně jako její nemoc je skutečná, umělá, falešná, i pravá. Hodně k zamyšlení. Norové celkem válejí poslední roky v těchhle černých komediích. (25.03.2023)

V rychlém sledu jsme viděli s přítelkyní Nejhoršího Člověka na Světě a Je mi ze sebe špatně. Oba filmy jsou norsko - švédské, oba mají provokativní název, oba pojednávají mimo jiné o nespokojených vztazích. Z pomyslného tříhvězdičkového duelu ovšem vychází ve vyznění a celkové vymazlenosti Je mi ze sebe špatně jako ten horší film, hlavně co se týče celkové uvěřitelnosti a atmosféry. Od počátku filmu mi vadilo že mezi ústředním párem není vidět žádná láska, žádné porozumění, jen vidíme jak On ji neskutečně sere a ona jeho skoro nezajímá. To brání v emočním prožívání příběhu s hlavní hrdinkou, která je divákovi spíše nesympatická a o nějakém napojení (jako třeba v Midsommaru na hlavní hrdinku, se kterou vše člověk prožívá a fandí jí) zde nemůže být moc řeč. Nutno taky říci že filmu jsem se trochu bál, jak moc bude vizuálně odporný a nechutný, ale naštěstí se nejedná o nic výrazného a detailní záběry na anomálie a nechutnosti lidského těla se nekonají nijak výrazně.    Film se ohání všude narcistní poruchou osobnosti, mnohem spíše se ale (u hlavní hrdinky) jedná o kombinovanou Histrionskou poruchu s Hraniční poruchou osobnosti. (Hlavní hrdinka chce být zajímavá a úspěšná tak moc, že ji ve výsledku nezajímá naprosté zničení její tělesné schránky - (ničení vizáže a vizuální podoby je pro typického narcistu naprosto nepřípustné.)    Poruchu kterou trpí hlavní hrdinka lze najít paradoxně hlavně u herců - (Christian Bale hubnoucí kvůli roli na kost, Heath Ledger který se kvůli roli Jokera ufetoval k smrti.) U těch je to ale bráno jako společensky akceptovaná norma, mnohem nezvyklejší tudíž je když je takto "postižený" obyčejný člověk. (A že takových není málo, pár takových znám i osobně.) Film tedy není žádný zázrak ale v objevování neprobádaných psychiatrických témat a užívání si severské atmosféry je jistě zajímavým přínosem. (Navíc se v něm najdou ti, co si rádi jako malí představovali jaké to bude až budou mít pohřeb a přijdou je oplakávat zástupy lidí 😅) (01.05.2023)

„Narcisti jsou ti, kteří to dokážou.“ - „Hodně lidí to zvládne, narcismus není podmínkou.“ - „V kombinaci s talentem je to plus.“ - „Pokud je to pravda, že narcismus podporuje kariéru…tak proč pracuješ v kavárně?“ - „Protože nejsem narcis.“ Hlavní hrdinku Signe zřejmě nejpřesněji vystihuje ono profláknuté attention whore. Divák fascinovaně a zároveň s odporem sleduje její postupně vzrůstající snahu strhávat na sebe pozornost ostatních (za pomocí lhaní, předstírání, překrucování pravdy či sdělování pouze její části), přičemž mu je ze Signe čím dál víc špatně (a to místy i fyzicky, neb maskéři se vyřádili) a tohle pohrdání se s přibývající stopáží zvětšuje. A přestože se říká, že vrána k vráně sedá, nechápal jsem, proč spolu tihle 2 byli, když si oba libovali ze strhávání pozornosti ostatních na sebe…tedy z toho druhého pryč. Film je každopádně velmi vydařenou satirou, a přestože má mnoho momentů, ze kterých hlavně mrazí, absurdita chování hlavní hrdinky mě několikrát upřímně rozesmála (pobaví i groteskní sexuální scéna). Dám silné 4*. (18.08.2023)

Perfektný snímok napasovaný ideálne do dnešnej doby, kedy platforma "victim" je najviac v kurze. Všetky možné sociálne siete sú prepchaté výplodmi chorých hláv zúfalo bažiacich po pozornosti. A tak menia orientáciu ako na bežiacom páse, menia vlastné pohlavie, zámená, vo veľkom frčí sebadiagnostika a sebaľútosť, z obyčajného komplimentu vyrábajú sexuálne obťažovanie, všetci sú chudáci traumatizovaní a nikto ich utrpeniu nerozumie. Stať sa obeťou za každú cenu je novým zmyslom života. (16.05.2024)

V polovici si poviete – je to hnusné a ľutujem, že som sa do tohto filmu pustila. Pocit zhnusenia je ale presne to, čo sa v divákovi má uhniezdiť. Signe a Thomas sú narcisti obidvaja, súperia o pozornosť sveta a Signe ide ďalej, až za hranice normálnosti. Asi to má byť výpoveď o stave nášho sveta, blízki nie sú schopní počúvať sa? (Signe po prvom pobyte v nemocnici: „Len tri návštevy a 56 reakcií?“) Odkazy na moderné umenie, modelingové agentúry, podporné skupiny, internetový obchod, kde sa dá zohnať všetko... (27.12.2023)