R.M.N.

Občas som si pri sledovaní hovoril, že Mungiu by mohol byť menej doslovný a tézovitý, avšak záver akúkoľvek doslovnosť nahradzuje niečím buď málo uchopiteľným, alebo "len" menej pochopiteľným na prvú signálnu. Ide skôr o mozaiku ľudí žijúcich na jednom mieste, než by mal príbeh skutočnú hlavnú postavu, dej medzi nimi neustále preskakuje a síce začína a končí pri Matthiasovi (v podstate je tu jediný nerozhodný a preto najzaujímavejší), avšak ani zďaleka nejde len o neho. Verím, že Mungiu má solídny prehľad o tom, ako sú veci vnímané na rumunskej dedine a nemusí "fabulovať", aby uspokojil medzinárodné festivalové publikum. Čo sa týka emocionálnej vyhrotenosti v relatívne podobných dielach, stojí R.M.N. niekde medzi Horiacim Mississippi a Budiž svetlo. 'R.M.N.' Ending, Explained: What Happens To Rudi, Matthias And Csilla? (dmtalkies.com) (14.05.2024)

Tak vrcholem je ta slušná konverzačka místních v kulturáku, motorka na sněhu se zasněženou krajinou a měsíční opuštěná krajina, která zdatně navozovala beznaděj a pocit opouštění. Jinak se musím přiznat, že těm linkám něco schází, a to jsem se fakt snažila. Ale možná mi mezi těmi více než deseti linkami něco uniklo. (01.08.2022)

Velká škoda roztahané první půlky, až po víc než hodině se to rozjede. Ale stálo to za to, hlavně kvůli skvostné scéně schůze vidláků v kulturáku, natočené na jeden záběr, ve které brojí proti třem pekařům ze Srí Lanky. Prakticky totožná setkání se dějí i u nás - tady máte autentický úryvek ze schůze českých vidláků proti křesťanským uprchlíkům z Iráku. (16.04.2023)

Transylvánský Lovec medvědů v hlavní roli s rumunským De Nirem, ve kterém vietnamské trauma, které rozloží celou ustálenou komunitu městečka, nahrazují tři bezkonfliktní srílandští námezdníci. Počáteční vykreslení zdánlivě idylické vesnice, složené se zástupců hned několika etnických menšin, je dost vzdálené obvyklému snímání Rumunska jako bezútěšného dismalandu, kde je již vše ztraceno. Jen občas znervózní ty zmínky o tom, že "Cikánů se nám již podařilo zbavit". V průběhu filmu, zatímco ústřední hrdina učí traumatizovaného syna jak udělat lesní past a nad ohništěm vyčistit znečištěnou vodu, ve vsi se nad hodovními stoly vytváří podloží pro takový ten malý roztomilý lidový pogrom, tradici spojující evropské národy víc než Eurovize. Těch postav, toho děje, těch motivů - strašně mě bavilo se na to dívat a odhalovat účel každé scény (největší satisfakci mi pak nabízel závěr, který mi už úplně sebral otěže kontroly), ale Mungiu není Haneke a není schopný tý rafinovanosti náznaků a neřečeného, takže se všechny obsažené problémy strašně nahlas a vulgárně artikulují, aby bylo všechno dostatečně zřetelně řečeno a nedošlo k omylu, o čem se tu vypráví. Bez téhle berličky by to bylo absolutní. (20.02.2023)

Hustá nálož z podkarpatské oblasti...také jeden z nejdepresivnějších vánočních filmů. Veškerá marnost snažení a zbytky z pohodové budoucnosti našeho hrdiny, který je bez ohledu na dění kolem stále ten jediný, do jehož mysli a citů má divák možnost zcela nahlédnout, je až geniálně vystiženo v poslední asi půl hodině, počínaje vesnickou schůzí, v níž se jakoby nevědomky, ale díky skvělé režii zcela přesně, misí zloba společnosti (onen celosvětový problém, jenž řeší jedna malá rumunská vesnice) a zoufalá láska jedince. Na jeden záběr zde režisér uchopí vše, což se žel nedá říct o celém pojetí filmu, kterému by určitě neškodilo větší tempo. Každopádně na stopáž a vykreslení všeho, co chtěl Cristian Mungiu nabídnout, má prostě právo a dělá to opravdu dobře, byl jsem přirozeně nadšen...ve filmu se mluví šesti jazyky a skutečně krásné ženy zde na smyčcové nástroje rázně a okouzlujícím způsobem hrají nádherné melodie... [Filmový klub Citadela] (26.10.2022)