Blízko

Takový klasický příběh o kamarádství, který je ale podaný s neuvěřitelnou něhou, citem a melancholií. Už dlouho jsem totiž v kině nezažil, aby tolik lidí frkalo dojetím do kapesníků – a není se taky čemu divit, protože Blízko pečlivě pracuje jak s emocemi, tak s motivem smutku. Kdyby se však snímek víc zaměřil na vztah Lea a Remiho, byl by ještě o píď emotivnější a nad 5* bych neváhal.... i tak jde o extrémně silnej zážitek, který vám rozdrtí srdce na padrť. (06.01.2023)

Někteří diváci filmu se zde ptají, jestli mezi chlapci bylo kamarádství či láska. Kdo poznal to pravé klukovské přátelství, ten v tom má zcela jasno, ve věku 13-14 let je srdce chlapce schopno lásky a ta  po dlouholetém přátelském vztahu zákonitě často najde prvního naplnění, aniž by byl chlapec snad sexuálně odchylný od normálu. To je přírodní přirozenost, že první hluboké a niterné city se často obrací k druhovi stejného pohlaví. Na prahu dospělosti se většinou cit roztříští, když se chlapec zamiluje do druhého pohlaví, ale často zůstane i pak věrný po dlouhá léta, někdy i celý život, svému příteli z let chlapeckých, to dívky moc neznají, ty po zamilování se své přítelkyně většinou opouští. V dobách minulých se toto zmíněné stávalo častěji až v 17-19 letech chlapců, po dokončení gymnaziálních studií, protože bývaly školy jen chlapecké a jen dívčí a nebyla televize, internet atp. Klidnější a pomalejší doba, kdy na vše bylo dostatek času a city mohly vyzrát a uzrát, aniž by si z nich kdokoliv tropil posměšky. Koncem 19 století i na počátku století 20 bylo běžné, že se chlapci-kamarádi při setkání líbali, objímali a vodili se zavěšeni do sebe a nikdo se tomu neposmíval, bylo to bráno jako znak, že oni dva jsou si blízcí a dávají to tak světu na odiv. Je o tom mnoho dokumentů v literatuře i memoárech význačných osobností a také ve filmech a filmových dokumentech. Z mé více než třicetileté práce s chlapci jsem poznal, že podobně cítí kluci i dnes, ale své city často skrývají právě proto, že se bojí posměchu, více, než jak tomu bylo dříve, když jsou ale sami dva, třeba v přírodě, dokáží se chovat přirozeně, zrovna jako kluci před sto lety.... Film je nesmlouvavou obžalobou dnešní doby, která si neváží ušlechtilých lidských citů a manipuluje okázale na veřejnosti se špatností místo aby ukazovala a ctila krásu vnější i vnitřní lidské bytosti. Léo pro pochybné uznání zradil čistotu Rémiho přátelství a onen ten, pro něj nepochopitelný, čin nemohl přenést přes citlivé srdce. Remi byl ten typ chlapce, pro nějž přátelství je tou nejdůležitější věcí na světě a je mu potřebné jako vzduch k dýchání. Pro řeči mělkých lidí, kteří sami by takových citů a věrnosti nebyli schopní, zhasl zbytečně mladý a nadějný život. Jde to s naší současnou společností ke smutnému konci a vemlouvavěji to nemohlo být ukázáno než na tomto příběhu. Váhal jsem, chtěl jsem dát jen 4 hvězdičky, ne že by film nebyl dobrý, ale pro nekonečnou lítost nad lhostejností dnešní doby, která si neváží přátelství a krásy a je hlavním viníkem toho, co se stalo....Nakonec jsem dal 5 pro skvělé herecké výkony obou dvou hlavních hrdinů a věřím, že by mohli v budoucnu ještě hrát v dalším filmu. (23.01.2023)

Je to hodně smutné a přiznám barvu, že jsem cíta a taky jsem bulel. Filmu bych akorát vytknul, že zvrat přišel moc brzy a zbytek filmu se dost přešlapuje a jsou tam tytéž scény neustále dokola.. Chápu, že se čeká až to tomu klukovi dojde, ale za mě důvod dát o hvězdu méně. Chybí mi větši uvěřitelnost mámy.. a i vlastne hlavního představitele. Já bych asi jen tak na hokej chodit nemohl a kompletně by mě tohle vyřadilo z života. Jinak je film nenásilný, na nic si nehraje a příběh by se mohl stát. Nic úpně mimo tam není... (25.09.2023)

Neznášam francúzštinu! Samé bľe bľe bľe, bľi bľi bľi, bľa bľa bľa... V záberoch furt iba ksichty na celú obrazovku. Zo začiatku dvoch chlapcov, ktorí iba trepú blbosti, a vkuse sú na seba nacapení. A keď prídu po prázdninách do školy, tak ostatní si budú myslieť, že sú gej pár. A jeden z tých chlapcov, že nie, nie, nie, že on nie je gej, a začne toho druhého od seba odstrkovať. A ten druhý, citlivejší, sa z toho nevie spamätať, tak sa zabije. Takže zvyšok filmu už iba zábery prevažne na hlavu toho druhého na celú obrazovku a vyplakávačky a hokej. Nuda. Vtieravý pokus o vyvolanie emočnej búrky u mentálne nestabilných jedincov. Zase som naletela na recenzie, ktoré napovedali, že film rozhodne nebude až taký zlý. Ale zase sa mi potvrdilo (ja blbá), že je to ako keď vám kaderníčka desať minút hovorí, že by mi pristala ofina, aj keď dobre viem, že nepristala, a že ju nechcem. Zahraté dobre. (06.04.2023)

Mladý belgický režisér Lukas Dhont je pro mě naprostým zjevením. Už svým celovečerním debutem Dívka okamžitě upoutal mou pozornost, ale ještě víc jsem nadšená a zároveň velmi dojatá z filmu Blízko. Poskytl mi totiž zcela výjimečnou možnost nahlédnout do samého nitra emocionálně zmateného chlapce. Citlivým a přitom nevtíravým způsobem odvyprávěný příběh o přátelství, problémech dospívání a zranitelnosti mládí poukazuje na to, jak je důležité o svých myšlenkách a pocitech mluvit. Uzavření se do sebe pak může vyústit v lidskou tragédii, která se nedá vrátit a obvykle mívá i nedozírné psychické následky pro všechny blízké osoby. Vynikající Eden Dambrine coby Léo musel nejprve zakusit fyzickou bolest v podobě zlomené ruky, aby dal konečně patřičný průchod té duševní, jež byla doslova spalující... Kromě povedeného scénáře a přesvědčivých hereckých výkonů obou hlavních aktérů mě také hodně zaujala obrazová poetika snímku. (95%) (06.10.2023)