Réžia:
Lukas DhontKamera:
Frank van den EedenHudba:
Valentin HadjadjHrajú:
Eden Dambrine, Gustav De Waele, Léa Drucker, Kevin Janssens, Émilie Dequenne, Igor van Dessel, Elodie BarthelsVOD (3)
Obsahy(1)
Talentovaný belgický režisér Lukas Dhont, autor cenami ovenčeného filmu Dievča o trans žene narodenej v tele chlapca, tentoraz prichádza s emocionálne silným portrétom výnimočného zväzku Léa a Rémiho. Chlapci spoločne zdieľajú svet a každý moment v ňom, dostávajú sa však do veku, keď vzťahy treba pomenovať. Rémi si ironické poznámky spolužiakov zdanlivo nevšíma, Leo však upadá do pochybností a túži zapadnúť do chlapčenského kolektívu. Do bezstarostného života neúprosne vtrhne dospelosť. Film o priateľstve a zodpovednosti vyniká neobvyklou empatiou a fenomenálnymi výkonmi debutujúcich hercov. (Film Europe)
(viac)Videá (18)
Recenzie (86)
Potoky Krve zde pro změnu vystřídá potok Slz, ale fakt že hutná emocionální nálož, že to sundalo i Evila! Je dobré si o filmu předem nic nezjišťovat, zasáhne to nepřipraveného daleko více. Není to sice úplně druh filmu, který bych vyhledával a ústřední téma nepatří mezi mé oblíbené, tak nutno uznat, že pozornost si film udrží ( výborné dětské herecké výkony tahají film hodně nahoru!) celý film má velmi srdceryvnou náladu a ten smutek je na diváka přenesen opravdu úctyhodně. Film nedoporučují matkám, tam hrozí emoční zhroucení, záchvat a doživotní následky ! Dojímavá Síla, která je občas potřeba po všech těch mých oblíbených zvrácených prasárnách a martial arts nářezech. 8/10. ()
Film který od samého začátku vědomě tancuje na hraně vkusu a kýče, každou chvíli může spadnout do neuvěřitelného patosu, ale právě to ho činí skvělým, jelikož na city neútočí nijak prvoplánově, ač se to může vlastně zdát, ale naopak rafinovaně v onom elegantním balancování nad možností odradit diváka svým emočním vypětím, či snad příliš expresivně barevnou estetikou, o kterou se stará fantastická kamera se svými close upy ale hlavně jízdami (hned úvodní scéna běhu v květinovém poli). Sebevražedný tanec filmařů byl nakonec vkusně a plynule dokončen od začátku do konce a výsledek je tak úžasné citlivé přirozené drama, jež se musí dotknout snad každého. ()
Je to hodně smutné a přiznám barvu, že jsem cíta a taky jsem bulel. Filmu bych akorát vytknul, že zvrat přišel moc brzy a zbytek filmu se dost přešlapuje a jsou tam tytéž scény neustále dokola.. Chápu, že se čeká až to tomu klukovi dojde, ale za mě důvod dát o hvězdu méně. Chybí mi větši uvěřitelnost mámy.. a i vlastne hlavního představitele. Já bych asi jen tak na hokej chodit nemohl a kompletně by mě tohle vyřadilo z života. Jinak je film nenásilný, na nic si nehraje a příběh by se mohl stát. Nic úpně mimo tam není... ()
Mladý belgický režisér Lukas Dhont je pro mě naprostým zjevením. Už svým celovečerním debutem Dívka okamžitě upoutal mou pozornost, ale ještě víc jsem nadšená a zároveň velmi dojatá z filmu Blízko. Poskytl mi totiž zcela výjimečnou možnost nahlédnout do samého nitra emocionálně zmateného chlapce. Citlivým a přitom nevtíravým způsobem odvyprávěný příběh o přátelství, problémech dospívání a zranitelnosti mládí poukazuje na to, jak je důležité o svých myšlenkách a pocitech mluvit. Uzavření se do sebe pak může vyústit v lidskou tragédii, která se nedá vrátit a obvykle mívá i nedozírné psychické následky pro všechny blízké osoby. Vynikající Eden Dambrine coby Léo musel nejprve zakusit fyzickou bolest v podobě zlomené ruky, aby dal konečně patřičný průchod té duševní, jež byla doslova spalující... Kromě povedeného scénáře a přesvědčivých hereckých výkonů obou hlavních aktérů mě také hodně zaujala obrazová poetika snímku. (95%) ()
Svět dospívajících je jako svět dospělých plný emocí, které dokážou pohladit, naplnit a rozveselit, stejně tak jako i ranit, vyprázdnit a rozesmutnit. Blízko je na první pohled nenápadný snímek ze života, který má však jímavou hloubku a dokáže v silných, ale nijak přehnaných a podbízivých dávkách z diváka vyždímat emoce a probudit v něm empatii s děním na plátně (či obrazovce). Třináct nebo třicet let?! Dojde-li mezi blízkými k rozkolu, zasáhne je to stejně silně, a ne všichni se s danou situací dokáží vyrovnat. S případnou tragédií se poté člověk vypořádává po svém, úměrně svému věku a chápání světa. Blízko by však nebylo příběhově tak působivé, nebýt úžasně přesvědčivých hereckých výkonů, hlavně v případě představitelů Léa a Rémiho, kteří se rolí dvou postupně se oddalujících kamarádů ujali na výbornou. Naposledy mě takovým způsobem na poli dramat zasáhl Otec, který byl naprosto z opačného konce lidského života. P. S. "Buď svým blízkým vždy nablízku!" ()
Galéria (19)
Zaujímavosti (2)
- Režisér Lukas Dhont stretol svojho hlavného herca Edena Dambrina na ceste vlakom. Mladý chlapec sedel pred ním a rozprával sa s priateľmi, ale Dhont nepočul, čo hovorí, keďže sám počúval hudbu Maxa Richtera a videl len jeho výrazy tváre. Zistil, že Eden sa k tejto postave perfektne hodí a oslovil ho, či by sa nechcel zúčastniť kastingu. Eden okamžite povedal áno a nakoniec dostal rolu Lea. (Arsenal83)
Reklama