Hrozba

Další z mnoha socialistických normalizačních dramat, tentokrát z prostředí plynárny. Odprostíme li se od toho proč se v tom Zdeněk Sirový musel vykoupat, a zaměříme se na děj zjistíme, že má dvě prolínající se roviny. Menšík coby jeden z vedoucích a zkušených kádrů závodu má být nahrazen mladým nadějným inženýrem. Staří mazáci z podniku tvrdí, že vedoucí pracovník by měl být rekrutován z těch co začali od píky a nebo si mladé od píky vychovat, vedení oponuje tím, že než se takový pracovních vychová, vychrlí vysoké školy nové a moderněji vzdělané mladé kádry, kteří díky neustálému vývoji v technologiích hravě takové dinosaury nahradí. Za Menšíkem však stojí skoro celá podniková parta veteránů závodu, ale vedení chce mít na špici zkrátka mladého koně. Navíc má Menšík zdravotní potíže, takže o důvod víc jej ,,přesunout" - dnes bychom řekli ,,odklonit" na jiné místo... Během tohoto klíčového konfliktu sledujeme různé rodinné potíže jednotlivých zaměstnanců, kteří je mají hlavně díky oddanosti ke své plynárně. Ústřední postavou těchto závodu oddaných looserů je dispečer Jiří Wohanka. Druhou rovinou snímku je od druhé poloviny rozvíjející se závažná závada na zařízení a hrozící výbuch. Závažnost situace krásně komentuje rozhovor mezi závodním ekonomem a vedoucím technologem: Ekonom: - kdyby to bouchlo, jak moc to bude zlý? Technolog: Kde bydlíš? Ekonom: U divadla. Techlonolog: tak to máš smůlu ! :-)) Od havárie se hlavní hašteřivci Menšík versus nová krev dají dohromady a řeší závadu. Mezitím dojde k požáru a snímek dostává hodně akční náboj. Máme zde výjezdy požárních jednotek, těžká tatra osmsetřináctka vezoucí dusík a spěchající k požáru dokonce nečeká s houkajícím doprovodem na stažených železničních závorách a prorazí je. Čmaňa na místě požáru zasmolí, oheň mu ožehne knír a on přijde o život.... Na závěr je katastrofa zažehnána, Menšík si uvědomí kvality mladého inženýra a rád mu své místo přenechá. ----- Abych to shrnul, dá se na to koukat, zejména díky dramatické druhé polovině, kdy z celé plynárny sice hoří pouhá jedna trubka, ale čověk si uvědomuje, co by se mohlo stát. Od toho ostatního je nutné se odprostit... Hvězda za akční zápletku a druhá za proražené závory, to se často nevidí. * * (14.04.2012)

Zpočátku nucený pokus o drama - jakési vydírání diváka kombinací hrozících katastrof. Dále se ale film překlopil do opravdového dramatu, kdy jsem přestal vnímat čas... a konec zas pomalu převedl diváka do jakéhosi smutného uvolnění po prožitém stresu. Ano, tento starý snímek se mi svým způsobem líbil. (11.01.2012)

Oficiální text distributora psal asi také někdo, kdo se po Sametové revoluci potřeboval "očistit". V celém filmu se vůbec nemluví o nějakém socialismu, plnění plánu či nutnosti "společnými silami vybudovat komunismus". Ono se tam ani moc nesoudruhuje a myslím, že výstižná je pasáž - "Co by to udělalo, kdyby to bouchlo? - Kde bydlíte? - U divadla - Tak to máte smůlu - Až takový je to průser?" Hlavní hrdinové musí kromě Hrozby řešit i své osobní problémy a nic z toho není násilné, ani vycucané z prstu. Jasně - Skleněné peklo, Zemětřesení nebo Dobrodružství Poseidonu to není, ale všemu, co se děje na plátně nebo obrazovce můžete věřit. Dovolím si ještě jeden osobní postřeh. A to přechod od idylické úvodní pasáže k titulkové části. V tu chvíli vizuální a hudební složka hodně připomíná Vernovo Ocelové město. (03.11.2020)

"No a jsme z toho venku. Přišel expert..." Když se normalizačního angažovaného námětu z prostředí hutního závodu ujmou takoví experti jako režisér Sirový spolu se scénáristou Křižanam, pak to zas taková katastrofa, jak naznačuje zdejší obsah, být zjevně nemůže. Škoda jisté roztříštěnosti děje, v závěru filmu však na nás čeká vícenásobný happyend, jímž se všechny ty různorodé děje (alespoň tematicky) tak nějak propojí. Hrozba výbuchu plynu v závodu, hrozba úmrtí malé dcerky následkem havárie, i hrozba vážné nemoci jednoho z pracovníků v podniku, trošku moc potenciálních katastrof na jeden film, říkal jsem si. Při závěrečné typicky zasněné Fišerově hudbě už ale člověk může cítit všeobecnou úlevu. A možná se tak nějak ulevilo i samotným filmařům, že z toho přihlouplého námětu vytěžili maximum možného. (14.10.2023)

Zatímco zdejší obsah připravuje diváka na Hrozbu jako na zoufalý budovatelský film, anotace NFA zase do popředí dává zmínku o inspiraci katastrofickými filmy holywoodského stylu. Z výsledku mi vychází mi zajímavý fakt, že ty normalizační angažované filmy v ČSSR měly s hollywoodskými jednu věc často společnou: vsunutí naprosto neuvěřitelného happyendu na závěr. Sirovému s Křižanem se podařilo v rámci možností vytvořit lehce nadprůměrný film z prostředí hutního závodu, kde se do prostředí dostává nadčasová otázka manipulace s pozicemi zaměstnanců, zvláště nasazení protekčního mladíka bez zkušeností na vysokou pozici, i na úkor ponížení dlouholetých spolehlivých zaměstnanců. Což způsobí opravdovou katastrofu. Občas film trpí nějakou drobnou slabinou (nevýrazné vedlejší vztahové linky či nepříliš přesvědčivý „akční“ výkon P. Zedníčka), ale za účasti herců jako Menšík a Frej to dobře odsýpá, od poeticky laděného úvodu mě film zaujal, téma i zpracování v širokouhlém formátu rovněž, ředitel mi dokonale pil krev, v lehce vykalkulovaných motivech (leukemie, zranění malé holčičky) se naštěstí netlačilo na pilu a vypadalo to z mé strany na 4 hvězdičky. Jenže pak přišel dialog, který převrátil dosavadní charaktery hlavních postav naruby: POZOR, SPOILER! z člověka, který se dle všeho měl ukázat jako neschopný, vznikl najednou hrdina a dva poražení muži se najednou smířili s nedávnou prohrou, aby společně vykročili k šťastným zítřkům ve svém pracovišti. Ehm, svým způsobem se to skloubení angažovaného námětu s hollywoodským stylem vlastně povedlo. Ale lituji, tyhle vykonstruované závěry mi vážně kazí celkový dojem. S jiným závěrem by mohla vzniknout výborná kritická sonda. Jinak jsem pozitivně překvapen, čekal jsem trapas plný komunistických keců a soudruhování, ale ten se naštěstí nekonal. 70% (21.02.2021)