44 minút: Prestrelka v severnom Hollywoode

Kdyby ten Simoneau nebyl takovej patlal. Nesnášim ho od tý doby, co totálně zkurvil Napoleona. Omlouvám se za sprostý slovo, ale tenhle člověk nemá za kamerou co dělat. Tím spíš nechápu, že mu přihazujou samý relativně zajímavý věci, aby měl dost materiálu ke kurvení. Působí to nudně, usedle a nepřesvědčivě, což u filmu podle skutečný události je obzvlášť zarážející. Není to průběhem událostí, ale rejžovou neschopností dosáhnout působivosti nebo netelenovelovosti (ve všech bodech obžaloby - kamera, postavy, dialogy, akce). Film, jehož lepší části jen mírně překonávají zprávy na TV NOVA, si zkrátka soucit nezaslouží. Sakra, proč to nedostal někdo schopnější. Simoneau by se měl podívat na Baader Meinhof Komplex, aby se dozvěděl, jak má vypadat film podle skutečnejch událostí, ale obávám se, že by to stejně nepochopil. Hallmark jsi a v Hallmark se obrátíš. (25.11.2009)

No to bylo asi tak kvalitní, jako bych to točil já. Ani nevím, kde začít. Spád spočíval v tom, že se tam střílelo. Policajti očividně stříleli poprvé a lupči to naopak kosili jako Rambo záporáky. Scénář se psal asi dodatečně až po té, co se natočilo spoustu kvalitního přestřelkovýho materiálu, ale zas to bylo řitně multikulti. Je to vidět hlavně na těch vycpávkách á la osobní příběhy aktérů, nebo dokonce lidí, kteří tam byli jen do počtu. Jak by taky ne, když přestřelka měla jenom 44 minut, tak co taky s tim zbytkem stopáže. Že? Ale stejně se mi nejvíc líbilo, jak ti lupiči prchali. Jeden jel krokem v autě, druhej šel vedle něj a střílel kolem. Nebo jak na konci po sobě střílí dávkama asi na pět metrů a nikdo se nemůže trefit. No prostě podle skutečné události. (17.07.2019)

Úvod filmu je maximálně lákavý. Policisté hovoří ve svých výpovědích o prožitých událostech či o tom, co to znamená být policajt. Tento styl vyprávění i použitá kamera se mi dost zalíbily. Záběry na obličeje herců často doslova zaplňují celou plochu obrazovky. Což jsem uvítala zejména v případě Mikeyho Madsena:) Celý tento vydařený úvod však trvá jen do okamžiků, než ultra drsní kriminálníci v podání Olega Taktarova a Andrewa Bryniarski (alias Leather Face:) začnou šíleně okolo sebe pálit nekonečné množství nábojů. Poté už se jen střílí, krvácí či utíká. Jednotvárnost, stojatost a bezobsažnost děje mě pomalu začala fyzicky vyčerpávat a já tak zaspala konec filmu:) Rovněž by se dalo najít jisté množství logických nedostatků. Nad jedním stále uvažuji. Je možné, aby okolo padesáti pracovníků policejního oddělení neúnavně střílelo na ony lotry a ani jednou je nezasáhli třeba do hlavy? Nebo jiné části, kterou by neměli chráněnou neprůstřelnou vestou? Kdyby přesně zamířili, tak by se někomu určit podařilo se strefit, ne? Byli to přece profesionálové, přece nemohli selhat v důsledku stresu, že:) Film rozhodně má rozjetý potenciál, ten se však zastaví zhruba právě po těch 44 minutách. (28.11.2011)

Zfilmovaná skutečná přestřelka, o které se říká, že napravila pověst amerických policajtů od doby, kdy si veřejnost představila policajty jen jako ty, kteří mlátí Rodny Kinga. Tenhle film v televizní formě je ale taková unylá nudná blbost, kterou jsem si zapamatoval, jen tím, že tu hraje Mario Van Peebles. (24.05.2017)

Jestli tohle opravdu bylo podle skutečnosti, tak potěš pán bůh! Co je hrdinského na tom, že spousta policajtů za 45 minut nedokáže zasáhnout dva zločince do místa, které nemají chráněné vestou. Kdyby v žánru bylo uvedeno "komedie" tak bych dala 5*. Dlouho jsem se tak nezasmála! Nedivím se, že je v Americe taková zločinnost, když je tam tak "schopná" policie. (31.07.2009)