Posádka 49

Mladý hasič zůstane uvězněný v hořící budově. Před jeho a stejně tak i před očima diváka postupně probíhají vzpomínky na život, který vedl. Máme možnost nahlédnout do jeho osobního života, toho, jak poznal svou manželku, stejně tak později vidíme celou rodinu. Taktéž nakoukneme na jeho život hasiče a požární zásahy, jež některé měly katastrofálně psychický dopad na celou jednotku. Jestli se nakonec podaří otce rodiny a hrdinu hasičské stanice zachránit záleží pouze na osudu. Joaquin Phoenix ve své hlavní úloze hrdinného hasiče pokládá před sebe nejedno morální dilema. Otázka, zda-li radši zvolit "klidnější" práci a zůstat tak se svojí rodinou ve spokojeném svazku, nebo zůstat dál ve svém odvážném a lidské životy zachraňujícím nynějším povolání. Oporou mu zůstává celá rodina, která ho podporuje v jeho rozhodnutích a taktéž i velitel sboru. V závěru snímku je toho patriotismu až přespříliš, ale budiž odpuštěno za všechno předchozí úsilí celého týmu, který předkládá bezchybně zpracovaný a dojemný příběh jednoho odhodlaného a věci oddaného muže. (30.07.2012)

Jako by se kalendáře na chvíli vrátily na počátek 90. let, kdy se točily žánrové filmy „o chlapech pro chlapy“. Příběh šel mimo a důraz se kladl na patetické promluvy, pravé chlapácké přátelství až za hrob a pořádnou dávku adrenalinové, ale reálné akce. No a přesně do této kategorie Okrsek 49 spadá. Nechybí mu nic výše vypsaného. Jenomže o deset let později chtějí už i „retro“ vzpomínky něco víc. Absence příběhu, který byl nahrazen nijak působivými flashbacky z hasičova života, není hlavním chybějícím článkem. Filmu chybí pořádná struktura vyprávění, protože s přibývajícími minutami začnou stereotypní rodinné obrázky nudit stejně tak, jako hasičské akce, které i přes svou vybalancovanou dávku divácké atraktivnosti a realistického „dokumentarismu“ nedokáží pořádně upoutat. Hlavním divákovým nepřítelem se tak nakonec stává stopáž, která je vzhledem k tématu naprosto zbytečná a zasloužila by si prostříhat hlavně v „rodinných pasážích“. Joaqin Phoenix se snad své první pořádné hlavní role zalekl, protože v mnoha scénách působí vyjukaným dojmem kluka, kterého přistihli, jak si hraje se sirkami v seníku. O to víc si pak divák užije parádního Johna Travoltu, který je sympatický až do svého závěrečného megapatetického projevu, který musel rvát uši všem filmovým divákům, zatímco účastníkům pohřebního shromáždění balzámoval jejich smutnou duši, neboť Okrsek 49 je čistou oslavou heroického výkonu „svých amerických hochů“. Rád bych řekl (resp. napsal), že pokud divák nasadí tvrďácký úsměv a snímku se poddá, nesmírně si jej užije, jenomže na to je Okrsek 49 příliš roztěkaný mezi rodinnou soap operou a filmem „o chlapech pro chlapy“. Tak či onak na závěr smekám před filmovou partou pyrotechniků a kaskadérů, kteří se nakonec o ten adrenalin postarali, moc ho nebylo, ale stále lepší něco než nic. (09.07.2005)

Nejde ani o akce v ohni ale poctu požárníkovy a jeho silném příběhu. Cely film doprovází super herci, s dávkou humoru a neúprosný živel který bohužel je velmi důležitý a dokáže vzít to nejcennější. Když vidíte tu beznaděj zastaví se vám dech, oči zůstanou na obrazovce a vy jen pozorujete tu napínavou dramatickou chvíli která vás do kolen dostane. (03.09.2018)

Pocta (nejen baltimorským) hasičům se téměř topí v patosu a herci v čele s jinak výborným Joaquinem Phoenixem nemají co hrát. Ještě to ale není tak strašné, jako o pár let později ve filmové mohyle Olivera Stonea jménem World Trade Center. Pozici nejlepšího filmu o požárnících – Howardova Ohně tohle rozhodně nemůže ohrozit. (16.07.2008)

Tak to byl hodně slabý hasičský film a to jsem se těšila na Phoenixe i Travoltu. Moc patetické, málo záživné, prostřihy do minulosti každou chvíli mě po chvíli začaly dost otravovat a už jsem jen čekala, až konečně dokončí tu současnost a všechno mi to bylo tak nějak jedno, ty postavy byly takové nijaké a hasičské zásahy mi přišly jako od bandy amatérů. (01.09.2006)