Okno naproti

Je tu krásná hudba a velmi dobré herecké obsazení se skvělou Giovannou Mezzogiorno v čele, ale scénář na mě nepůsobil moc přesvědčivým dojmem. Už samotná výchozí situace mi připadala jako z jiné planety a podobně mimoňský dojem jsem měl ještě párkrát. Nevím, proč na to přispívali ještě Britové a Portugalci. (11.04.2010)

Průměrný film, na který jsem v klidu zapomněl dřív než skončil. Dvě dějové linky (stařec se ztrátou paměti vs. milostná aféra se sousedem) mi přijdou jaksi uměle spojeny a kdyby se film zaměřil jen na jednu z nich možná by to dopadlo líp. Tak nesympatickou hlavní postavu jako byla po většinu filmu Giovanna už dlouho nepamatuju. Ještě že aspoň ten konec nedopadl tak konvenčně, jak jsem se bál. (12.05.2009)

Po úvodním velmi hezkém rozjezdu film ztratí na tempu a příběh se rozplizne do poněkud nezáživného vyústění, což je velká škoda, protože mohl být opravdu dobrý. Giovanna není moc dobře vykreslena, aby ji člověk pochopil a vlastně jsem z ní celou dobu měla dojem, že je dost zlá a sobecká, zatímco její muž byl vyloženě sympaťák a hodný člověk a nepochopila jsem, proč by ho člověk chtěl opustit. Starý pán se ztracenou pamětí byl zpočátku skvělou a zajímavou dějovou linkou, ale postupně se ta zajímavost začala vytrácet a zbyl jen celkem příjemný pocit ze vzájemného obohacení dvou nešťastných lidkých bytostí. (12.05.2009)

Každý moderní film má svého buzeranta. Tady si autoři námětu už nevěděli rady a tak do role teplého obsadili nebohého ztraceného židovského starce Davida. Jinak je to velmi dívatelné a dobře zvládnuté drama. Nejvíc se mi líbila nenápadně krásna Giovanna ( Giovanna Mezzogiorno) a pohled na její obyčejný život ve slepičárně, s manželem a neustále otravujícími fagany. Film vlastně vypovídá o tom, že je-li někdo v roce 1943 v Římě žid, navíc gay a ještě se dopustí vraždy, má o srandu postaráno na celý život. (17.11.2011)

Pri sledovaní Okna naproti som nevedel, či pozerám festivalový film, televízny film, alebo nejakú taliansku naleštenú komerciu. Je to nakoniec niečo medzi. Mierny problém som mal ale hneď s hlavnou postavou, ktorá donesie domov neznámeho cudzinca s amnéziou napriek tomu, že má manžela a deti. Flirtuje so susedom, pričom vôbec nerieši morálnu dilemu svojej neskoršej nevery. Slúži to ale posolstvu a hlavnej myšlienke filmu, takže je to v poriadku. Keďže máme pamäť, nikdy nebudeme sami. Je to síce otázne, ale pre istotu si odnesiem túto myšlienku do života. Videl som omnoho zaujímavejšie festivalové filmy, preto som prekvapený, že zrovna tento, iba mierne nadpriemerný, sa dostal do širokej distribúcie a získal ohlas. (27.11.2012)