Mrtví jako já

Jeden z nejlepších seriálů, co jsem kdy viděla. Dokonalý černý humor a skvělé zakončení filmem. I když víc sérií by mi nevadilo. Ellen Muth byla skvělým tahem, zamilovala jsem si ale všechny postavy. Callum Blue a Cynthia Stevenson také excelovali a Mandy Patinkina není třeba zmiňovat. Tohle je prostě must see. (03.07.2016)

Líbí se mi to, protože je to mystery. Vím ale, že by to mohlo být i na tři. Ale je třeba oddělit žánr, který mám rád, od žánru, který je celkem trapný (např. seriál Ztraceni, kdy milion dílů mačkali klávesu jak hloupí). A když si uvědomím, kolik seriálů je trapných a kolik seriálů (včetně tohoto) představuje můj oblíbený žánr, tak musím jasně a nahlas říct, že tento je prostě dost dobrý. A stal se seriálem i mé rodiny. Neni to sice ten druh seriálu, po kterém by se mi celý život stýskalo, při jeho sledování si to ale dost užívám. Každá postava je jiná, každá je svá. Všechny jsem si je oblíbil. Nejvíce ale charismatického mentora (bez vlastního přičinění) Ruba. Čtyři hvězdy a není co řešit. (16.11.2009)

Námět je to vynikající. Jak to asi vypadá po smrti a jaká je smrtka. To je ale asi tak všechno pozitivní na tomhle seriálu. Jednotlivé postavy vás nechají chladným. Nemáte možnost vcítit se do nich. Co je ale nejhorší, jsou ty různá pravidla a vyobrazení světa smrtek. Všechno se to snaží vypadat zájímavě a propracovaně, ale opak je pravdou. Scénaristi často porušují pravidla, která "ve světě smrtek" vytvořili. (06.02.2008)

Pilot mě nasosal dost, dost, dost. Jenže se potvrdilo to, co jsem čekal v nadcházejících dílech. Hlavní hrdinka je nepříjemná, snaží se být vtipná a hlavně neskutečně nevýrazná, přestože se snaží o opak, no a co je nejhorší. O stereotyp není nouze, takže se každý díl děje to samý obohaceno o pár překvapivých kousků navíc. Každopádně nápad jako takový by zasloužil spíše filmové zpracování, jak podotkla má přítelkyně a můžu jí dát za pravdu, protože zbytek je prostě o ničem. Nápad zajímavý, ale jednotlivý díl ztrácí na kvalitě více a více. (5/10) (26.04.2008)

Předně - konverzační seriály i filmy zbožňuju. Skutečně po nich nepožaduji nic zvláštního, tu nějakou zajímavou myšlenku, tu analogii s mým vlastním životem a hlavně švih, ať ten díl odsejpá. V prvních dílech Dead like me jsem postrádal vše výše zmíněné. 42minutová stopáž je úmorná, pointa a dialogy předvídatelné nebo prostě jen tupé, herci toporní (světlou výjimkou je Mandy Patinkin) a celý ten podivně nekonzistentní svět smrťáků nepřesvědčivý. A taky jsem nesnášel úvodní znělku. Když se nad tím zpětně zamýšlím, vlastně se mi na tom seriálu nelíbilo vůbec nic. :o) Ale vytrval jsem a od pátého dílu se věci pomalu začaly měnit - minuty ubíhaly subjektivně rychleji, Ellen Muth se rozehrála stejně jako její kolega Callum Blue, dialogy přiostřily a tu a tam se do nich vedrala i zajímavá, nečekaná myšlenka. Stále se nejedná o nic světoborného, ale nemusí hned pršet, že ano... první 4 díly za dvě hvězdy, zbytek za tři a půl. (22.02.2008)