Réžia:
Gareth EdwardsHudba:
Hans ZimmerHrajú:
John David Washington, Madeleine Yuna Voyles, Gemma Chan, Allison Janney, Ken Watanabe, Ralph Ineson, Marc Menchaca, Sturgill Simpson, Amar Chadha-Patel (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Akčný sci-fi thriller odohrávajúci sa uprostred vojny medzi ľudskou rasou a silami umelej inteligencie niekde v ďalekej budúcnosti. Hlavný hrdina Joshua, vojnami zocelený bývalý agent špeciálnych jednotiek, ktorý smúti za za svojou nezvestnou ženou je naverbovaný, aby vypátral a zabil Tvorcu, nepolapiteľného architekta pokročilej umelej inteligencie, ktorý vyvinul záhadnú zbraň so schopnosťou ukončiť vojnu… a ľudstvo ako také. Joshua a jeho tím elitných agentov sa vydávajú cez nepriateľské línie, do temného srdca územia okupovaného umelou inteligenciou, aby zistili, že zbraň, ktorá má zničiť svet, je umelá inteligencia v podobe malého dieťaťa. (Cinemart SK)
(viac)Videá (6)
Recenzie (429)
S Garethem Edwardsem jsem to měl vždycky nejen já složité a ani jeho nejnovější dílo se nezapíše do análů výrazně napsaného a zahraného sci-fi. Ba naopak jako obří propadák, který z trailerů vypadal až příliš dobře, ale bez takového toho puncu události a od první chvíle, kdy jsem v kině spatřil trailer, jsem věděl, že na film nikdo nepřijde. Potvrdilo se, já však i přes celkem pronuděnou závěrečnou půlhodinu, která mohla být už natahovaná vlivem mé únavy z práce, ale celkově zkrátka delší než měla být, film hodnotím celkem pozitivně a nijak jsem nebyl znechucen tím, že je to snad špatně napsané a zkrátka takové fádní. Jen s tím Johnem Davidem Washingtonem to nevypadá dobře a neumím si představit, že ho ještě producenti obsadí do blockbusteru. ()
Moje obavy boli neopodstatnené. Edwards je režisér, ktorý dokáže príjemne prekvapiť. Film, ktorý sa bohapusto nespolieha na CGI, ale naopak využíva skutočné lokácie, čo pôsobí, hlavne v tejto prapodivnej filmovej dobe, neuveriteľne sviežo. Ako závan starých čias. Ale najväčším plusom filmu je, že John David Washington tam nepôsobí toporne ani kostrbato. Edwards naplno využíva jeho obmedzený herecký potenciál, a hoci jeho úsmev a slzy občas zaškrípu, hlavne keď sa treba emočne naplno prejaviť, jeho motiváciám rozumieme. A tak to ide celým filmom. Čo by som mohol vytknúť je určitá absencia plynulejších prechodov - hlavne keď postavy putujú z bodu A do bodu B ( čo sa tam deje niekoľko krát). Vždy to pôsobí dojmom, že tam chýba pár sekúnd alebo dokonca celá jedna pasáž. A tieto skoky a preskoky a úskoky, narúšajú tempo a zabraňujú určitým vzťahom komplexnejšie sa vyvinúť. Čo hlavne cítiť medzi Joshuom a jeho kamošom a tiež medzi Joshuom a Alphie ( kde chýba vrúcnejšia scéna). Emócie ale fungujú. Vizuál je parádny a myšlienkový presah citeľný. Aj napriek tomu, že sa stále vraciame k Asimovi a jeho zákonom robotiky. Najslabší Edwards, ale zároveň jeden z tých lepších filmov roku 2023. Po dlhom čase pre mňa jeden z tých ojedinelých prípadov, kedy klady značne prevýšili zápory. ()
Ovplyvnený skôr vlažnými hodnoteniami som išiel našťastie do kina bez vyšších očakávaní, skrátka si film možno aj previnilo užiť, ak bude najhoršie. Takýto moment ani napriek zopár rozpačitých scénam nenastal, Stvoriteľ dokonca na môj vkus aj veľmi slušne graduje a jeho záverečná časť môže aj za konečné vyššie hodnotenie. Napriek množstvu predobrazov ponúka aj určitú mieru vlastnej originality, napríklad zasadenie do "iného" orientálneho prostredia (vážne nejde o Neo-Tokyo či Neo-Soul) alebo oproti štandardu obrátenú úlohu umelej inteligencie a ľudskej civilizácie. Poteší aj zamyslenie sa nad jednou z najväčších chýb modernej civilizácie, totiž neschopnosťou preskúmať problém viac do hĺbky a odpovedať na "všetko" okamžite hrubou silou. Ak by Američania a ich spojenci poriadne vyšetrili onen útok, globálna situácia by bola diametrálne odlišná. 70% ()
Film, jehož stvořitelé koktají, nepamatují si začátek věty a neustále od "originálního autorského sci-fi" utíkají ke klišátkům a zoufalým banalitám, které maskují jediné: o fenoménu AI neřekne Stvořitel nic relevantního, je to jen další efektní ozdoba filmu zcela závislého na designu. Děj ani svět nedávají smysl, na to, kolik prostoru Stvořitel má, nikdy nevytvoří koherentní a srozumitelný svět. I tezovité Elysium proti tomu působí jako vtahující univerzum. Edwardsova režie se snaží jít do hloubky, ale spíš nepřesvědčivě skáče od detailu k celku, od přítomnosti k minulosti. Některé lajny scénáře mohl napsat skutečně jen Chris Weitz... Washington je naprosto dvojrozměrná figura, která svým trpitelstvím jen umocňuje dojem, že Stvořitel se dožaduje velkých emocí, na které absolutně nemá nárok. Stejné pocity prázdnoty a neživotnosti jako z Godzilly a Rogue One. Ne, to už fakt nebude studiem. To bude Edwardsem. ()
Galéria (51)
Fotka © 20th Century Studios
Zaujímavosti (14)
- Režisér Gareth Edwards napsal hlavní postavu Joshuy speciálně pro Johna Davida Washingtona poté, co viděl jeho výkon ve filmu Monsters and Men (2018) . (HanzoBureshi)
- Pri voľbe miesta na natáčanie sa Gareth Edwards rozhodoval medzi Vietnamom, Kambodžou, Japonskom, Indonéziou, Thajskom a Nepálom. Cieľom bolo ušetriť, "pretože náklady na let sú oveľa nižšie ako náklady na zostavenie kulisy". Zvíťazilo napokon Thajsko (letisko Suvarnabhumi, Ban Mung, Sangkhla Buri, Chiang Dao, Sam Phan Bok a stanica Makkasan v Bangkoku). (Arsenal83)
- Ve filmu se měl objevit Benedict Wong, ale musel odstoupit kvůli konfliktům v plánování. Nahradil ho Ken Watanabe. (HanzoBureshi)
Snad v životě jsem neviděl tolik nesmyslných hejtů na očekávaný film, které jsou fakt absolutně mimo a dají se snadno vyvracet. 1. Ten film prý vypadá, jako kdyby ho napsala umělá inteligence: Odvozeno zřejmě od toho, že AI tu není za padoucha, nýbrž oběť všech lidských chyb (tedy i jejího samotného vývoje, pak chyby v programování mající za následek jeden zásadní zvrat). Nebudu se bavit o tom, že ten film je hodně politický a vyjadřuje se k americké zahraniční politice zejména druhé půlky dvacátého století; nebo o tom, že prostě následuje známé schéma vyvoleného spasitele s úkolem vytrhnout nevinné bytosti z područí agresivních a invazivních režimů (o tom kdyžtak později). Umělá inteligence by hlavně nikdy nezvládla (fakt tomu nevěřím) vycucat hollywoodský žánrový velkofilm, který v průběhu tak soustředěně a vyváženě osciluje mezi inspiracemi a zmnoženými perspektivami, jimž přisuzuje i odlišné formální dominanty. V pochopení pomáhá i rozdělení do kapitol, kdy každá nejen symbolizuje odlišný stupeň evoluce a současně kolo života (Stvořitel jako bůh, Dítě jako první zárodek, Přítel jako rozšíření vazeb a civilizace a Matka jako hlavní dárkyně života). Každá část, srozumitelně oddělená dílčím zvratem či vyvrcholením, má trochu jiný žánrový základ a vyvolává jiné emoce. Špionážní děj o protagonistovi, jenž ztratil své přesvědčení a vůli, se v momentě nástupu Alfie obrátí na dětskou perspektivu a celá kapitola dostává až čtverácký nádech, kdy se osudy některých záporných postav vyřeší nečekaně a nerušivě vtipně. V Přítelovi následuje vzrušující změna lokací a bourneovská naháněná a závěr nejvíc připomene Rogue One v kulminaci dění na zemi a ve vzduchu, dojemném završení vztahů a posledním pokusu rebelů o zastavení nepřítele. 2. Je to jen výtažek odjinud: Tohle mohu částečně smáznout předchozím odstavcem. Stvořitele beru jako řemeslně špičkové vyvrcholení určité etapy sci-fi, která si bere z klasik žánru podobně jako devadesátkové žánrovky, jež se hrdě hlásily i k částečné brakovosti a vše přefiltrovaly do monumentální konceptuální aktualizace. Tenhle film, ač se bezpochyby inspiruje Terminátorem 2, Posledním samurajem, Matrixem nebo Avatarem, má také vlastní koncept a celou dobu šlape v tom přesahujícím hlavním příběhu o konsolidaci rodiny a vzestupu spasitele, který řídí optimistický futurismus (což je zásadní změna v žánru dystopie) a tradiční morální poslání hollywoodských filmů. A navíc mi osobně přišlo, že Edwards hned zkraje předesílá jakousi uvědomělost toho, že se veze na historii média, která se ve filmové sci-fi do společensky významných rozměrů pozvedla v 50. letech. Proto film začíná zpravodajskou relací, která jako by z padesátek vypadla a vztahuje film i k našemu kulturnímu dědictví, posléze i skrze easter eggs, symptomatické významy a transtextuální čtení. 3. Je to rasistické: Nechápu proč. Protože obyvatelé jihovýchodní Asie jsou všichni rolníci? Už jsem zase u toho – Stvořitel je na rozdíl od Avatara v skrytu politický a reflektuje opresi Vietnamu, Koreje a dalších zemí Spojenými státy, které se vydaly nastolovat světový řád do zcela jiných kultur. Jedno čtení by tak mělo zacházet s tím, že se tu kritizuje lidská živočišnost a agrese, vybuchující ruku v ruce s dominancí danou technologickým náskokem a obav z toho, že jiný stát (nebo jiné bytosti) nás předběhnou – tak jako nepřetržitě mezi východem a západem od zažehnutí studené války. Jednoduchým poučením má být návrat nikoli k zaostalému, nýbrž tradičnímu způsobu života napojenému na krásnou přírodu. I proto tu tvůrci zachycují takové ikonografie a proto je tu scéna, kdy opička jakožto srdnatější součást ekosystému detonuje nastrčenou nálož. Stvořitel je samozřejmě odvozený také od východního učení a moudrosti, které jsou ale univerzálně srozumitelné a imitují návrat k duchovnu a k plnému koloběhu života pro všechny živé tvory. 4. Protagonista je nezajímavý. Je přesně takový, jaký má zhrzený a procitnuvší hrdina být. Chová se na základě jasných motivací a jeho vývoj je sice archetypální, ale zato dobře uchopený i v nejmenších detailech. V jedné scéně se opraví, když mluví o Alfie, a „she“ záhy změní na „it“. Pak naváže další větou a místo „it“ už zase automaticky říká „her“, neboť obě postavy jsou zkrátka silně spjaté, což příběh i dál jasně a srozumitelně formuluje. Audiovizuálně je to fantastické a dostáváme hafo působivých scén, jež jsou velikášské často jen díky správnému úhlu kamery. Mají tu spielbergovskou kvalitu, kdy efekty nezahlcují, nýbrž mění autentické lokace tak, aby působily futuristicky. Ne už naturalisticky, ale tím pro mě krásným filmovým imaginárnem, kde se z bázeň vyvolávajících objektů stává aktivní součást děje (Joshuův rollercoaster na odpalovaných hlavicích). Zhltnul jsem to jak malinu a těch pár scén, kdy logika evidentně hapruje, na tom určitě nic nemění (a rozhodně za takovou scénu nepovažuj nástup sebevražedného AI robota ve službách lidí – ten stroj byl proti odporu známých forem AI očividně imunní a nikdo nemohl čekat, že jej zabrzdí neznámá superAI). V tomhle směru jsou to podobné cringe momenty jako v druhém Top Gunu, který byl taky skvělý, ale přístupnější a srozumitelnější. Fakt nechápu většinu publika, co se tak často zve žánrovými fandy a modlí se za každou skvělou žánrovku. A když pak přijde, tak remcají a zoufají si, že Den zúčtování byl lepší. Kdyby Stvořitel netrpěl srovnáváním lidmi, kteří asi nepoznají rozdíl otrockým přepisováním a nápaditými aktualizacemi, měl by nakročeno mezi klasiky. Pro mě jí každopádně bude a už se těším, až to uvidím znovu a znovu. () (menej) (viac)