Walk the Line

Johnny Cash se stal legendou, které jeho jméno dovedou vyspelovat i v Karáčí! :-) Legendou, která se stala na čas úspěšnější než Beatles a Bob Dylan dohromady. Legendou, která - stejně jako většina ostatních - propadla drogám alkoholu a depresím. O tom a o spoustě dalších událostí vypráví životopisný snímek, který si Johny zasloužil a lépe to snad dopadnout nemohlo. Joaquin Phoenix zatím ve své životní roli předváděl vynikající výkon, nejen že perfektně hrál, ale i zpíval, to všechna čest. Reese Witherspoon taktéž zatím ve své nejlepší roli, žádná přihlouplá blondýna co hraje v béčkách, tohle byl herecký koncert se vším v šudy, Oscar více než zasloužený, Phoenixovi bych ho taky přál, ale to by nesměl hrát Capoteho Hoffman. Country je zvláštní styl, který dneska moc v radiích nefrčí, ale Cashe si poslechnu vždycky rád, jeho ranná muzika se mi moc nelíbí, ale ty nejnovější CD jsou na poslech dokonalá. Hlavně to poslední, When The Man Comes Around, kdy přezpíval například Personal Jesus od Depešáků nebo vydal svůj poslední hit Hurt, který je jeho dokonalým epitafem. (30.06.2008)

Hm, filmy o hudebnících opravdu můžu. Nejenom že jejich život poskytne dost zajimavý příběh s mnoha problémy a démony, ale vždy si také vyslechnu skvělé písničky, které povětšinou tvoří ještě lepší scény a perfektně zapadají do příběhu. A není tomu jinak ani u tohoto Mangoldova skvostu. Ten mně zatím ani jednou nezklamal, a po 3:10 vlak do Yumy, který se v žánru westernu stal pro mně srdcovkou se skvěle napsaným příběhem, výbornými herci, úžasným vývojem postav a dechberoucím finále (ta hudba) je tento film dalším zářezem přímo do černého, který se mi vryl hluboce do kůže. Phoenix má skvělý hlas a hlavně hodně podobný tomu Johnnyho, a je opravdu vidět, že do role dal všechno. Tak si jen můžu užívat příběh dalšího zkoušeného hudebníka, jeho závislosti na drogách a hlavně boje s nimi, jeho celoživotního vztahu s otcem a hlavně vztahu k June Carter, která pro něho opravdu byla andělem strážným. A Witherspoon si za tuhle roli rozhodně oscara zasloužila. Tady poprvé ukázala svůj talent naplno. Opravdu pěkný film s pár opravdu krásnými záběry, skvělou hudbou, režií, i hereckými výkony. Výborný memoriál pro Johnnyho, po filmu doporučuji pustit si Hurt, silná a dojemná rozlučka.. (30.01.2011)

Dějově velmi podobné Rayovi. Stejně přímočarý a v podstatě velmi jednoduchý děj, opírající se především o silné herecké osobnosti. Narozdíl od Hackforda má však Mangold mnohem větší cit pro vykreslení komorních scén a především je Walk The Line jakožto celek mnohem upřímnější a poctivější, než politicky přespříliš korektní Ray. Phoenix a Witherspoon předvádějí do puntíku maximum a jejich výkony se řadí k tomu nejlepšímu, co bylo možné v uplynulém roce vidět. Oscar pro Reese je naprosto zasloužený. Bohužel má však poměrně solidní životopis Johnyho Cashe i svá negativa. Těmi jsou jednak příliš jednoduchý scénář, na můj vkus trochu moc klišé a typicky vyumělkovaných a na oko lahodících scén, které jsou však při troše pozorosti průhledné jak sklo. Solidní a především poctivé řemeslo a ve finále přece jen o něco lepší nežli čistě průměrný, poněkud délkově nevyhovující a lehce unavující Ray. (14.08.2006)

Asi jsem moc dlouho čekala, hodně jsem se namlsala různými životopisy nebo jinými filmy z prostředí country a počátků rock and rollu. Takže už nevnímám Walk the Line jakkoli nadprůměrně. Spíš mi vadí, že si z životopisu Johnnyho Cashe tvůrci vybrali jen tu romanci s druhou manželkou June. Na oscarové herecké výkony Joaquina Phoenixe a Reese Witherspoon to sice stačilo, ale o šíři fenoménu to neřeklo skoro nic. (17.08.2022)

“Cashův Phoenix” paráda, jen přál bych si víc šmrnc a dokázal si představit i zábavnější (...), obsáhlejší pojetí života tady té legendy, než pouze po rok 68. Plus přišlo mi, že ten film si vás hlavní postavu nepřiměje oblíbit, narozdíl od tvorby a jeho knižních biografií. To je škoda. Doufám tedy v další high profile počin. (x) (18.12.2018)