Walk the Line

Výborný životopisný film, který je vlastně klasickým příběhem celebrity : mladý, snaživý, prorazí, šťastný, slavný, zamilovaný, začne chlastat a fetovat, ztrapní se, litují ho, je nešťastný a naštvaný na celý svět, a tady jsou dvě možnosti, buď umře, nebo spokojeně zestárne na venkově! Příběh tedy není ničím převratný, prostě další životopis hvězdy! Johny Cash navíc není nijaký můj oblíbenec a až na to, že některé jeho písničky jsou mi povědomé o něm nic nevím! Zpracování je také vcelku obyčejné, příjemně natočené, hezké, uhlazené! Phoenix však hraje perfektně, prostě jako by to byl skutečně on! Ale opradovou hvězdou je v tomto filmu Reese Witherspoon, která tady předvádí něco dokonalého! Její postava je prostě nádherná a každý se do ní musí zamilovat, takový živel, ale zároveň křehká zodpovědná slečna! Především díky hereckým výkonům mi tento film utkvěl v hlavě! A proto taky 9/10! + SPOILER (může být u životopisu spoiler?) Konec je tak neuvěřitelně šťastný, že nebejt to životopis, byl by to kýč jak svině! Prostě žili spolu šťastně až do smrti a pak umřeli spolu! (28.12.2007)

Johnnyho Cashe mám prostě rád a tento film je dá se říct poctou. Líbilo se mi, že se tvůrci soustředili na písničky (opravdu je to tak půl na půl s "normálním dějem") Musím složit poklonu ústřední dvojici, jak jsem neměl nikdy rád Reese Witherspoon, tak tady byla fakt skvělá a pan Joaquin Phoenix je kapitola sama pro sebe. (02.08.2006)

Dějově velmi podobné Rayovi. Stejně přímočarý a v podstatě velmi jednoduchý děj, opírající se především o silné herecké osobnosti. Narozdíl od Hackforda má však Mangold mnohem větší cit pro vykreslení komorních scén a především je Walk The Line jakožto celek mnohem upřímnější a poctivější, než politicky přespříliš korektní Ray. Phoenix a Witherspoon předvádějí do puntíku maximum a jejich výkony se řadí k tomu nejlepšímu, co bylo možné v uplynulém roce vidět. Oscar pro Reese je naprosto zasloužený. Bohužel má však poměrně solidní životopis Johnyho Cashe i svá negativa. Těmi jsou jednak příliš jednoduchý scénář, na můj vkus trochu moc klišé a typicky vyumělkovaných a na oko lahodících scén, které jsou však při troše pozorosti průhledné jak sklo. Solidní a především poctivé řemeslo a ve finále přece jen o něco lepší nežli čistě průměrný, poněkud délkově nevyhovující a lehce unavující Ray. (14.08.2006)

Nikdy jsem netušila, jak skvěle umí Joaquin Phoenix a Reese Witherspoon zpívat, hudební čísla byla opravdu báječná a já zjistila, že ačkoli country není můj šálek kávy, písničky Johnnyho Cashe se mi nejen líbí, ale dokonce uvažuji o koupi OST. Ale to není to jediné, co činí film výjimečný. Joaqiunu Phoenixovi jeho role sedí jak ušitá na míru, díky němu vidíme samotného Cashe ve vší komplikovanosti, která zmítala jeho životem. No a Reese Witherspoon je mu tou nejlepší protihráčkou, silnou partnerkou, která mu vždy poskytla oporu, i když jí to mnohdy stálo spoustu sil. Její výkon si poprávu zasloužil ocenění nejvyšší. (11.03.2006)

Johnnyho Cashe mám rád a jeho hudbu zbožňuju. Ray mi otevřel oči a ukázal geniální jazz, přes který jsem se dostal k výbornému country a poznal i Johnnyho. Můžu snad zachovávat objektivní pohled na film, v němž před mými zraky najednou ožívá legenda a zpívá písně, které denně zaplňují mé reproduktory? Nestydím se, že když zdrcený Phoenix začal v nahrávacím studiu hrát Folsom Prison Blues, z očí se mi vyvalily slzy, protože ta bezmoc, ale i naléhavost byly skutečně znát, zvlášť když si uvědomím, jak se později skladba proslavila. V takovém stavu jsem prožil prakticky celý film. Phoenixovi snadno uvěříte jeho převtělení (hlas i výška téměř odpovídají) a živá vystoupení, která tak naplno prožíval, patří mezi nejsilnější části filmu. Jen je trochu škoda, že ho režisér vždy nenechal hrát víc než jednu skladbu – a občas pouze její konec. Dobře je tady zachycena i podstata country skladeb – když se Raye Charlese v Rayovi ptali, proč má rád country, odpověděl, že miluje příběhy. Díky tomu, že je ve Walk the Line vyprávěno i Cashovo dětství, sami se přesvědčíme, jak moc jej poznamenalo, aby své zážitky vložil do textů Kdo Johnnyho neznal, může si o něm i jeho hudbě udělat, řekl bych, solidní obrázek, a pro nás, kteří ho už nějaký ten pátek posloucháme, je to nádherný dárek, pocta hudební ikoně, ke které se budeme vždy rádi vracet a s dojetím sledovat jeho přetěžký život. (12.08.2006)