Walk the Line

Absolútneho prekvapenia som sa dočkal hlavne z dvoch prostých dôvodov. Prvý je, že o amerických country spevákoch nemám ani páru, druhý, že muzikálové filmy mi nie vždy padnú do noty. A možno to bolo tak dobre. Perfektné, rytmické a pobavujúce neboli len Cashove songy odspievané Joaquinom, ale aj film samotný. Spolu s ďalším miniprekvapením - Reese, tvorili perfektne zohrané duo v piesňach, ale čo je pre film dôležitejšie aj v podaní a vžití sa so svojimi postavami. 90%. (16.10.2007)

Hodina životního příběhu, na kterém je chytlavý leda dramatický úvod, a hodina songů, které mě sice nenutily rvát si prsty do uší, ale taky mi nepřinesly kdovíjaké uspokojení. To je vlastně všechno, co můžu profesionálně zvládnutému filmu vytknout: hudba, co mě nebere a člověk, co mě převážně odpuzoval a nezaujal ničím víc, než hereckým výkonem J. Phoenixe. 65% (10.01.2011)

Walk the line, film o mém nejoblíbenějším zpěvákovi, mám doma dlouho, a stejně dlouho, jako jsem jsem se na něj těšil, jsem ho i odkládal. Bál jsem se, že se mi třeba nebude líbit, že v něčem nesplní moje představy, že bude mizerný a já budu mít vztek a budu se ptát, proč ho vlastně někdo točil, když to ani nedokázal udělat pořádně. Včera jsem si ale DVD pustil a co vám budu povídat – stačilo vidět úvod z Folsomské věznice a všechny obavy byly pryč. Celé dvě hodiny jsem žasl nad výkony Joaquina Phoenixe (bezchybně nastudoval snad každý Cashův pohyb a obzvlášť při záběrech z dálky je na pódiu od skutečného Muže v černém k nerozeznání) a Reese Witherspoon, z nichž by „Johnny a June“ měli určitě radost (však taky oba herce vybrali), zpíval jsem si, usmíval se a podupával si, sledoval jsem, jak se příběhem míhají všechny ty veličiny od Elvise a Jerryho Lee Lewise přes Waylona Jenningse po Carla Perkinse a Carterovic rodinu a říkal jsem si, že to dopadlo parádně. To, co jsem znal hlavně z fotografií, zkrátka ožilo. A ožilo to na výbornou. Nijak objevně psaný scénář kritizovat nebudu, protože v tomhle případě to bylo zkrátka zachycení důležité části života jednoho skvělého člověka, a můžeme být rádi, že z toho nevznikla uslzená vleklá nuda, ale tak pocitvě šlapající věc. Dávám čtyři hvězdy za film a pátou z úcty k mistrovi. Výtky mám jen dvě. Menší a větši. Menší: Koncert z Folsomu měl být delší, alespoň o jednu píseň. Větší: Jak mohli scénáristé naprosto vynechat Boba Dylana? (23.01.2012)

Z takovejch tech zivotopisnejch filmu je tenhle jeden z nejlepsich. Podobny filmy sice nevyhledavam a styl hudby Johnnyho Cashe neposloucham, ale tohle bylo fakt neco. Od zacatku do konce naprosto perfektni, ani jsem si to neuvedomil a byl konec filmu. Herecky vykony jsou perfektni, Reese me dost prekvapila a naprosto zaslouzene dostala oskara. Joaquin Phoenix byl taky perfektni, nekde ho sice nemuzu ani videt, ale do tohohle filmu se skvele hodil a krom toho perfeknte zpival (To i Reese.). Jediny co mi na nem prislo divny, bylo, ze at uz byl nadrogovanej nebo strizlivej, porad mel nejak povislej koutek ust (Pripomnel mi Stallona.) a chvilkama mluvil jak magor. Taky me mile potesil terminator Robert Patrick. A ty Cashovo pisnicky byli jednim slovem nadherny. Sice jsem nevidel Raye, ale tezko bude lepsi nez tenhle film. Bravo Mangolde. (01.08.2006)

Nejen film, ale především příběh, jehož jednotlivé momenty dokážou vzít za srdce, a který jako celek působí kompaktně a neskutečně živě. A opravdově:P A ta muzika, ta je do-ko-na-lá. Stejně jako Reese Witherspoon - nikdy nebyla tak úžasná, herecky ani jinak. Manželé Cashovi si nemohli pro své ztvárnění vybrat lépe. Hlavní hrdinové a jejich filmové rodiny si za své výkony zaslouží ty nejvyšší pocty, a ti skuteční...no, však jste to sami viděli. Walk The Line dávám na třetí pokus 90%. (13.07.2007)