Dvanásť do tucta

Tuctová rodinná komédia pre mainstreamového diváka. Pekný barák s veľkým bielym psom, sympatický otecko, sympatická mamička, decká vystrájajú hovädiny, a samozrejme ponaučenie, že rodina je to najdôležitejšie. Dôležitejšie než kariéra. Buď niekto visí na lustri, alebo na niekoho strieka bielu penu, alebo nemotorne šibrinkuje s nejakou veľkou vecou a rozbíja pri tom všetko sklenené navôkol. Žiadna snaha prísť v scenári s niečím novým. Prečo by aj mala byť, keď tieto filmy vyžadujú minimálne náklady (žiadne efekty ani veľká výprava) a často dokážu zarobiť viac než vysokorozpočtové akčňáky, pravda. Aspoň že v prípade filmu Cheaper by the Dozen je to všetko profesionálne natočené, vyvážené a chvalabohu i svižné a krátke. (22.04.2004)

Je mi líto, ale podobně laděné rodinné komedie upřímně nenávidím. Scénář totálně průhledný, že už po prvních deseti minutách jsem měl jasno co se stane a jak to všechno skončí.. Nechápu proč musejí Američané v každém filmu neustále dokola omílat důležitost rodinného zázemí, čímž netvrdím, že není důležité, ale problémy typu - syn má deprese z toho, že musí jezdit do školy "jen" ojetým autem nebo že děti nevydrží dva týdny bez jednoho z rodičů mi přijdou naprosto trapné a nesmyslné. Byl bych ochoten toto všechno přehlédnout kdyby byl snímek alespoň vtipný,ale u tohohle jsem se zasmál snad jednou za celou stopáž. Absolutní ztráta času, ani nevím jak je možné že jsem to dokoukal do konce... (07.03.2008)

Banda dětí(místy teenagerů), z kterých by každému z nás zaručeně ruplo v bedně..Americký způsob jak ukázat, že i velká rodina spojena dvěma milujícími se lidmi může držet spolu ale pouze pokud se naučí zvládat velký zmatek. Myslím, že by se mi líbilo vyrůstat v takové rodině ale řada skopičin je opravdu AMERICKY PŘEHNANÝCH. (07.04.2012)

Tak tohle se může stát jen v USA, americký sen se rozplyne a rodinu sjednotí jen radikální čin. Super až na ty loupé děti, trapné situace a všechno ostatní, co vás napadne. Steve Martin, který se mi zdá celkem pohodový herec, hraje hodně v takových rodinných blbinách a tím si podle mě ubírá, to už aspoň toho Růžového Pantera, kde se člověk aspoň zasměje, ale kdo si může vybírat, on je takový ten rodinný typ a nějak se živit musí. Tak vznikla další z komedií přístupných jen do 15-ti let. (09.03.2010)

Kromě žánru, velikosti rozpočtu a ztvárnění si poslední dobou víc a víc říkám, že by se filmy měli dělit podle toho, kdy se mají pouštět. Jsou filmy do kina, filmy na večerní, multimediální pařby s kamarády, chvíle s lepšími polovičkami, všichni známe .Ale pak je tu skupina filmů na nedělní odpoledne, kdy člověk vyhledává nenáročnou komedii rodinného typu bez vyložených stupidit. A tohle je ten typ filmu. Herci tu nejsou nijak třeskutě nadaní ale pohodově se na ně dívá, Steve Martin se v pozici utrápeného otce dobráka už tak zabydlel, že hraje s jistotou jako by se točilo u něj v obýváku a lapálie dvanácti rozdílných dětí jsou skromně úsměvné . Z ničeho nevyzařuje snaha být něčím víc, než co je a mě to stačí. A že je to hloupoučká agitka na americký sen? Naštěstí je mi to v neděli ráno(v pelechu) srdečně ukradený. (17.11.2009)