Druhá šanca

Jsem ještě plná dojmů z tohoto nevšedního zážitku, avšak už teď je mi jasné, že pro mne je Těžká váha nejlepším filmem Rona Howarda a i když to bude znít možná trochu rouhačsky vůči jiným filmovým skvostům zabývajících se boxem, jde o nejlepší boxerský film, který jsem viděla. Scény ze zápasů jsou natočeny přehledně a s takovým nábojem, že máte pocit, jako byste byli jen pár centimetrů od ringu a vše s hlavním hrdinou prožívali... díky naprosto úžasnému Russellu Croweovi jste zcela pohlceni do jeho příběhu, pláčete, když pláče on, když dostane ránu, skoro tu bolest cítíte, stejně jako odhodlání vyhrát a postavit se tak proti nepřízni osudu... pro mne osobně první letošní aspirant na oscarovou sošku, pro Howarda i Crowea. (27.07.2005)

Čím to je, že je zrovna box tak přitažlivý pro filmaře? Netuším, Ron Howard však po Čisté duši natočil další velice sugestivní životopisný snímek a hlavní roli v něm opět svěřil vynikajícímu Crowovi. Výsledkem je asi nejlepší film o boxu, který jsem měl kdy tu čest vidět (včetně Scorseseho Býka). Závěrečný souboj s Baerem byl famózní, šil jsem sebou na gauči, kryl si žebra loktama, rozdával direkty a háky, spolu s Paulem Giamattim (velice výrazný i vedle Crowa) jsem na Jamese řval ať se od něj drží dál... prostě mě to vcuclo, jak už dlouho nic... 80% (14.09.2006)

"JESUS H. CHRIST, JESUS, MARY AND JOSEPH, MARY MAGDALENE, ALL THE SAINTS AND MARTYRS AND JESUS!" --------- Boxerských filmov je obrovské množstvo a ako už býva zvykom, tie lepšie môžeme spočítať na jednej či dvoch rukách. Cinderella Man spoločne s Million Dollar Baby hrdo stojí na piedestáli toho najlepšieho. Scény z ringu sú ako čierna diera. Vtiahnu a už nepustia. Samotný box je spracovaný veľmi pôsobivo, až by som povedal netradične. Žiadne prvoplánové údery a zmeny na poslednú chvíľu. Buduje sa všetko od podlahy, od prvého kola. Aby to nebolo len o boxe, Howardovi sa verne podarilo zachytiť atmosféru Veľkej Hospodárskej Krízy, do posledného detailu. X-Ray zábery taktiež super. No a o Russell, geniálny ako takmer vždy a všade. (29.06.2017)

Druhý společný projekt dua Howard – Crowe ještě lépe odpovídá ideálnímu filmu na téma „americká osobní hrdost“. Podle nejpřísnějších akademických měřítek nejnalinkovanější film, v jehož dvouhodinové stopáži nenajdeme zbytečnou scénu, ale zároveň taky ani jednu, která by prokázala opravdové emoce. Ani jeden kousíček (natož tak celek) nepůsobí jinak, než sterilním dojmem filmu, jenž byl vyroben pouze pro potřebu amerického publika toužící opět vidět některého ze svých „historických“ hrdinů v akci. Formálně bezchybné – kamerové filtry, kostýmy, atmosféra – 30. roky (včetně hospodářské krize) jsou vykresleny výborně. Scény zápasů skvěle kontrastují s atmosférou rodinného prostředí Bradockových nejbližších – herecký koncert Russella Crowea, potažmo i Renée Zellweger, si oscarovou nominaci zaslouží. Jenomže celý film je chladný jako psí čumák a i když je podle skutečných osudů, je skvěle zahraný a výborně natočený, nedokázal mě ani jedinou scénou (ve dvouhodinové stopáži) oslovit. (04.12.2005)

Howard mi pomalu začíná lézt na nervy. Jeho sterilní akademická režie, možná přináší Oscary, ale mé uznání nikoliv. Pan režisér zde jede podle osvědčených kolejí a ve svém hrnci míchá přesně ty ingredience (odhodlání, rodina, přátelství), které tak platí na americké diváky. Ovšem potolikáté mu na to již odmítám skočit. Zručně natočený, řemeslně odvyprávěný a špičkově zahraný film, bez jakéhokoli náznaku režijní invence, který disponuje dost možná nejlépe nasnímanými boxerskými souboji, co jsem měl možnost vidět. To však proti šablonovitosti a předvídatelnosti každého druhého záběru neznamená zhola nic. (31.01.2006)