Druhá šanca

Životní osudy Jima Braddocka jsou samozřejmě výtečný námět na film. Tento slavný boxer patřil k meziválečné generaci, která v boxerském ringu formovala sny obyčejných lidí, inspirovala je a dávala jim naději. Ostatně, každé jméno v kategorii šampiona v těžké váze je pojmem: Jess Willard, Jack Dempsey, Gene Tunney, Max Schmeling, Jack Sharkey, Primo Carnera, Max Baer, James J. Braddock a Joe Louis. Ti všichni jsou hrdiny moderní doby. Ale Braddock byl učiněný zázrak, obyčejný chlap, který dřel bídu s nouzí v době krize a nahoru se vyšvihl díky porážce dvoumetrového obra Maxe Baera, se kterou nikdo nepočítal. Ten film se napsal v podstatě sám. Russell Crowe opět překonal sám sebe a jedno oko nezůstalo suché. Na místě Renée Zellweger bych si sice dokázala představit tucet lepších hereček, ale nevadí. Do síně slávy nejlepších boxerských filmů se Cinderella Man zapsal zcela určitě. Hned po bok těch dramat, která vykreslují zápasy Schmelinga proti Louisovi. (26.08.2020)

Jak to tak vypadá, James J. Braddock byl skutečně geroj k pohledání a cítím k němu obdiv. Ron Howard se jeho příběhu chopil a natočil o tomto velkém malém muži poměrně realistickou, ale přesto především rodinnou podívanou, ve které si Russel Crowe zabušil pro změnu do boxovacího pytle a z flašky upíjel pro změnu vodu. Výraznější výkon podala jak Renée Zellwegerová, tak Paul Giamatti a Thomas Newman taky složil cosi co už tu bylo a co se neschová do kategorie autorský rukopis. Ano, přihodil jednu osvěžující irskou chvilku při tréninku, ale to je na víc jak dvě hodiny filmu při věhlasu jeho jména trochu málo. Stejně tak Russel Crowe mě dostal jen v jedné jediné scéně, takže mi nezbývá než celou věc shrnout slovy nepříliš nadšenými. Ron Howard natočil další svoji typickou výpověď o lidském duchu, ale tentokrát už mě neoblbnul. 70% (05.01.2007)

Scénář: Akiva Goldsman, Cliff Hollingsworth .. Nechci nikterak kritizovat onu do puntíku naplněnou šablonu o hrdinovy a jeho americkém snu tj. přímý tah za pozlacenou branou, jen přiznám - obával jsem se toho a na rovinu říkám, že jsem se filmu proto dlouho vyhýbal, jelikož už samotný trailer ve mně vzbuzoval nedůvěru a navíc téma boxu není zrovna mé nejoblíbenější. (Proto je až s podivem kolik boxerských filmů vzniklo a stále vzniká.. Co těmto snímkům nejde upřít je kvalita, protože jen málokdy hraje přímo box tu hlavní roli. Podobně je tomu i tady). Sociální propad Braddocka a jeho rodiny až na samé dno, nedostatek jakékoliv práce včetně té boxerské a k tomu starost o tři malé ratolesti. Možná ten nejtěžší boj, jelikož probíjet se životem v době světové hospodářské krize bylo nejen pro pana Popelku dosti těžké a bolestivé. Krize byla nevybíravá a její důsledky pocítil každý. O to náročnější byl vzestup zpět do výšin úspěchu a slávy, kterou si Jim Braddock zcela zasloužil.. A výsledek? Byl jsem velmi překvapen a všechny mé obavy zůstaly liché! Trio Ron Howard, Crowe + Zellweger nezklamalo a každý z nich ukázal naplno své umění. To herecké je jedním slovem koncert, to bez debat. A režijní je taktéž bezchybné. Vše ochuceno bezchybnou atmosférou bídných třicátých let a vyšperkované hudbou Thomase Newmana. Sice jsem si nezaplakal, tak silné to zase není, ale poctivý filmový zážitek to byl! 90%. (27.12.2005)

Ron Howard dokázal natočit výborný boxerský snímek z 30. let. Russell Crowe se do své role krásně vžil a předvedl úžasný výkon, ať už v ringu nebo mimo něj. Renée Zellweger, která rozhodně nepatří mezi mé oblíbenkyně, byla také dobrá, to se musí nechat. Howard dokázal skvěle navodit atmosféru 30. let, kdy hospodářská krize likvidovala spoustu lidí, kteří nedokázali sehnat živobytí. Bývalý výtečný boxer James J. Braddock, je jedním z nich a stojí téměř nad propastí. Pracuje v docích za pár šupů, aby nakrmil svou rodinu. Jednoho dne, ale přichází šance, kterou se pokusí chytit za pačesy a postavit se zpátky na nohy. Moc pěkný film, všem vřele doporučuji. (13.08.2010)

Druhý společný projekt dua Howard – Crowe ještě lépe odpovídá ideálnímu filmu na téma „americká osobní hrdost“. Podle nejpřísnějších akademických měřítek nejnalinkovanější film, v jehož dvouhodinové stopáži nenajdeme zbytečnou scénu, ale zároveň taky ani jednu, která by prokázala opravdové emoce. Ani jeden kousíček (natož tak celek) nepůsobí jinak, než sterilním dojmem filmu, jenž byl vyroben pouze pro potřebu amerického publika toužící opět vidět některého ze svých „historických“ hrdinů v akci. Formálně bezchybné – kamerové filtry, kostýmy, atmosféra – 30. roky (včetně hospodářské krize) jsou vykresleny výborně. Scény zápasů skvěle kontrastují s atmosférou rodinného prostředí Bradockových nejbližších – herecký koncert Russella Crowea, potažmo i Renée Zellweger, si oscarovou nominaci zaslouží. Jenomže celý film je chladný jako psí čumák a i když je podle skutečných osudů, je skvěle zahraný a výborně natočený, nedokázal mě ani jedinou scénou (ve dvouhodinové stopáži) oslovit. (04.12.2005)