Pád Tretej ríše

Na jednej strane az televizny look (nech sa mi nikto nesnazi nahovorit, ze to ma navodit autenticku atmosferu) a pekelne pomale tempo, na druhej strane famozny vykon Bruna Ganza a nepopieratenle mocne momenty. Ma to byt film s vypovednou hodnotou? Tej film vela nema. Ma to byt posobiva vojnova drama? Na to je az prilis prosta a komorna. A hlavne to kolisanie medzi mainstreaovym a komornym feelingom mi dost prekazalo. Nemozem vsak popierat, ze som sa slusne bavil (za jednu hviezdicku sa zaluzil Bruno Ganz), avsak mam pocit, ze to bolo len koli nametu (Hitler). (7/10) (17.01.2008)

Chceme-li naplnit pojem umělecký dokument a hledáme-li vhodný příklad, PÁD TŘETÍ ŘÍŠE bude vždy určitě patřit mezi to nejlepší v naší nabídce. Mikrokosmos bunkru v zahradě říšského kancléřství, podzemní kasemata v zatahující se síti Rudé armády, laboratoř duší nejen těch dole, ale i těch na povrchu, nezadržitelný zánik ideologie, která nikdy neměla vejít ve skutečnost. Pozdní Thyssenovo prozření, vyjádřené výstižnou větou "Měli jsme za to, že máme před sebou bohy; bohužel se však ukázalo, žde jde pouze o polokretény" naznačuje rozporuplnou obojakost pozice většiny dobového německého veřejného mínění. Sebevraždy lidí jako Hitler nebo Goebbels za těchto okolností byly jen logické a předešly stejně formulované judikáty budoucího norimberského soudu. Anatomie zrůdné pokleslosti a hnusu, který má i svůj vnějškový lidský rozměr, je vždy inspirující. A hlavně varující. Nejen pro Němce. (27.08.2007)

Sice ne dokonalý (nejvíc mě asi vadila absence představení některých postav, takhle divák věděl jen o pár nejvyšších pohlavárech a jména ostatních se dozvěděl až na konci), ale jistě výborný historický film. Důraz na herecké výkony, beznadějnou atmosféru, (ne) loajalitu k Vůdci...to vše je velmi silné, na druhou stranu Pád Třetí říše nemůže z obecenstva ani zdaleka vytáhnout emoční maximum, protože přestože film velmi dobře ukazuje i lidskou stránku svých "hrdinů", divák v nich stále vidí ty bestiální zrůdy, které lze těžko litovat. Z několika silných scén u mě se svým dopadem zvítězila ta s Magdou Goebbels a jejími spícími dětmi. A na závěr krátká výstižná citace jedné pravdy z úst hlavní postavy, která se dnes ráda zpochybňuje či přímo vyvrací:"V tu chvíli jsem si uvědomila, že samo mládí není žádná omluva, že jsem se mohla více zajímat." (11.07.2012)

Strhující. Velmi autentická atmosféra doplněná několika silnými scénami, na které nezapomenete (popravy důstojníků, otrávení Goebbelsových dětí vlastní matkou a množství sebevražd ke konci filmu). Na rozdíl od jiných historických filmů poslední doby se Pád Třetí říše velmi drží skutečnosti. Dokonalý herecký výkon Brunoa Ganze, roztomilá a odhodlaná Alexandra Maria Lara a démonický Ulrich Matthes. Film ve mě zanechal něco cenného. Váhová událost s beznadějí, bezvýchodnosti, odevzdanosti s naprostým silným koncem. Dokonalý démonický dějepisný obraz 2. světové války. Už jen prokousnout kapsli a z posledních sil zmáčknout kohoutek. (13.11.2011)

Dal bych nejraději tři a půl hvězdy. Film je samozřejmě velice působivý, což už je dáno tématem. Jako člověk, který se o dějiny (hlavně 20.století) hodně zajímá, uznávám hodnotu filmu z hlediska poznání historie. Coby historické svědectví o konci jednoho zločince a lidí (národa) kolem něj, které stáhl sebou je to velice zajímavé a hodnotné dílo. Budu-li ovšem toto dílo posuzovat z čistě filmového hlediska pak mé hodnocení není bez výhrad. Má hlavní výtka by se týkala délky. Pro představu jak to v bunkru vypadalo, jaký byl Hitler šílenec, co znamenal konec války pro Němce stačilo pár ukázkových scén. To natahování, spousta rozhovorů různých lidí z Hitlerova okolí mi přišlo dost zdlouhavé - hlavně tedy první polovina. Jinak Hitler byl vykreslen Bruno Ganzem výtečně. Pár scén je skutečně mrazivých (především chladnokrevné zabíjení Goebelsových dětí). Zajímavé byly výlety do dění na povrchu (nejvíce zaujal hlavně příběh mladého chlapce). Navíc já prostě s většinou těch lidí vůbec nesoucítil. Prostě jsem jen chladně sledoval bandu vrahů jak čekají na svůj konec a bylo mi jedno, jestli si prostřelí hlavu nebo je pozabíjí Rusové. Soucit jistě ani nebyl zamýšlen, ale pro mě se pak představení stalo jen nezúčastněným pozorováním dění, nebyl jsem nijak emocionálně zainteresován. (27.04.2005)