Podivuhodné příběhy

"S čím kdo zachází..." 1. povídka (2 hvězdičky). Lásky jedné hraběcí plavovlásky. Na větrné hůrce urozenost rozmrzelá, v bavlnce výsostné zhýčkaná, láskou marnivou oslovená, jež se stala /z/rádcem i prokletím. Na věrném havraním oři s dechem střízlivým cválá krasojezdkyně nestoudnosti do náruče dobrovolné, jazyky ohně pohlcené. Mravy nectnostné, city zhrzené, výčitky neklidné, noční můry neblahé, na druhý břeh řeky Styx převezené. Divoké, éterické, romanticky /ne/poddajné. 2. povídka (5 hvězdiček). Uhrančivý zářez "zatmění" milovníka aktu posedlosti a zlověstné pýchy Alaina Delona v černé a bílé a hra jeho očí. Ruská ruleta se svým druhým já. Blízké setkání se svědomím hatícím plány tváře bez svatozáře. Svůdně svrchované, osudově hýřivé, hitchcockovsky prorocké. 3. povídka (3 hvězdičky). Sinavý "hazardér" Terence Stamp na červeném koberci manýr klamu líčidel kumštýřů stříbrného plátna, sladký život v branži bohémské, pohrdání butikem filmového showbyznysu zatoulaného do záhybů lynchovských. Toby Dammit sešlápl plyn v žihadle nablýskaném, opilý tempem rychlostním, vzdor duše roztrhané vstříc dálkám se smykem až na onen svět. Mihotavé, laškovně hypnotické, bizarně dekadentní, vizuálně alegorické. "Šálek kávy" s pokušiteli seancí temnoty, marnotratníků lidské neovladatelnosti, poklesků a neřestí. Věřte, nevěřte. (07.07.2014)

Podivuhodné příběhy jsou ovlivněny prostředím doby šedesátých let a touhou provokovat. Jde o nález erotické stimulace a fetišismu v povídkách Edgara Allana Poea, nadsázka je povinností, stylizace se vyznává z hravosti. Každý příběh se drží vyznání svého vlastního filmového režiséra, někomu sedí ten, druhému onen, třetímu ani jeden. Sarkasmus a odlehčení s vitalitou a touhou mají schopnost pobavit. Roger Vadim předložil Metzengerstein v cynickém hledání a nalezení vrcholného stupně erotického dráždění, elektrizujícího stavu maximálního sexuálního vybuzení a slastné kopulace ve vášni prožitku. Hraběnka Frederique de Metzengerstein (Jane Fonda) zneužívá vlastní mocenské postavení za účelem extravagantního sexuálního prožitku. Zaujme hraběnčin bratranec a milovník koní baron Wilhelm Berlifitzing (Peter Fonda), svědomitý starý čalouník (Georges Douking), či hraběnčin všehoschopný poskok Hugues (Serge Marquand). Louis Malle předal Williama Wilsona, kde s jemnou ironií narazil na niterný rozpor idu a superega. Ctižádostivý vojenský důstojník William Wilson (Alain Delon, jako chlapec Marco Stefanelli) nutně potřebuje opojnou vůni sadismu k dosažení erekce a ejakulace. Zaujme hrdá kurtizána Giuseppina (Brigitte Bardot), neochotně zpovídající kněz (Renzo Palmer), univerzitní profesor medicíny (Daniele Vargas), či pitevním stolem k smrti vyděšená a navždy znechucená mladá dívka (Katia Christine). A Federico Fellini rázně rozhodil rozjásaný sarkasmus jménem Toby Dammit. Dostává se nám lehká forma niterného sebepoznání, surrealisticky rozježené odlehčení a roztomilé znevážení filmového světa. Toby Dammit (Terence Stamp) je rozkošnou ukázkou rozkladu cynismu při hledání útěků a volného pádu. Zaujme mámivé provokování skutečné potřeby (Antonia Pietrosi), připravená televizní moderátorka (Anne Tonietti), režiséři filmu a bratři Manettiové (Ivan Angeli a Ernesto Colli), či provokativní obraz skutečného ďábla (Marina Yaru). Podivuhodné příběhy nemají vystrašit, ale naopak rozveselit a rozvášnit. Nadsázka a hravost si nedokáží odpustit provokace a vztyčené prostředníčky, stylizace je vkusnou oporou choreografického rozmaru a rozjařeného odlehčení. Potěšitelně zábavné. (11.09.2019)

Hodnocení povídky "Toby Dammit" v režii F.Felliniho. Maestro měl točit horory častěji. Tohleto zpracování Poeovy historky se mu povedlo, byť je pravda, že s předlohou má společnou akorát to vidění ďábla. Zde postava Tobyho není autorův přítel, nýbrž anglický charakterní herec - osobně tohle metamorfování vidím jako klad, jelikož se tak otevírá prostor pro několik nezávisle na sobě působících jevů: 1) autoreflexe Federicova profesního rozpoložení (pokud se nepletu, někdy v téhle době experimentoval s LSD a bezeslovná druhá půlka mi navazuje teoretickou definici účinků této drogy), 2) opětovný pohled na filmový průmysl (tentokrát spíše pomrkávání typu Sladký život), 3) kritika filmových festivalů (soudím tak dle hororové ironizace, která mi třeba naznačuje, že Fellini asi tyto zájezdy neměl moc rád). Kvalitní je i vizuální a symbolická stránka, která mě jednak připomněla Spalovače mrtvol (ztělesnění ďábla) a především filmy Daria Argenta typu Suspiria - ani bych se nedivil, kdyby jedním z jeho záchytných bodů bylo právě toto dílo od jeho krajana, ač vím, že se inspiroval třeba Hitchcockem. Kdybych měl brát adaptace Poeových děl z hlediska emocí, považoval bych za nejzdařilejší zpracování ta od Švankmajera, ale i přes dobrou drásavou atmosféru se tenhle kousek snaží více ztělesnit spisovatelovu osobnost, která nebyla děsivá, jako spíš lehce ujetá - proto mi je Fellini se svojí troškou do mlýna sympatičtější. 90% (03.06.2010)

88% - Tři vydařené volné adaptace strašidelných povídek Edgara A. Poa. Metzengerstein Rogera Vadima je především hypnotický koncert dvou sourozenců Fondových a jednoho démonického koně. Divák si užije jak strašidelnou atmosféru plnou pocitu viny za cizí utrpení, tak nádherné jezdecké scény. William Wilson (r. Louis Malle) je zoufalý muž, který stále prchá před svým dvojníkem. Ten ho pronásleduje všude po světě, objevuje se nečekaně, a hatí jeho zlé skutky. V hlavní roli exceluje Alain Delon. Toby Dammit je dynamická podívaná plná typického felliniovského "detailního chaosu". Slavný anglický herec (Terence Stamp) přijíždí di Itálie natočit film. Je pronásledován démonem převtěleného do dívky s míčem, propadá drogám a alkoholu, a únik se mu nabídne v novém Ferrari... Typický Fellini, typická hudba Nina Roty, typicky geniální. (25.11.2007)

Dva ultimátní sexsymboly šedesátek a sedmdesátek v jednom filmu. Tomu se přeci nedá říct ne, že? Jenže když se na to mrkneme postupně, dostaneme Jane Fondu, která je taková kost, že ji jako herečku (alespoň v tomhle filmu) prostě nemůžete brát vážně, nudnou Bardotku s turbanoidním černým účesem, Terrence Stampa jakožto už po deseti minutách nudící předobraz Keatonova Beetlejuice a jediné, co za něco stojí je charisma a projev Alaina Delona a Felliniho nadhled. Poe mě nikdy moc nebral, ale ani jsem proti němu nic neměl. Stejně na tom jsou i Podivuhodné příběhy, z nichž každý má něco do sebe, ale žádný nestojí za zapamatování. (29.12.2014)