Tretí muž

(1001) "You put the lime in the coconut..." Panečku, takhle se píše úvodní slovo vypravěče! A hluboce jsem nad tím přemýšlela a skoro jsem ochotná říct, že Třetí muž má nejtrefnější, nejexpresivnější a nejzábavnější soundtrack ze všech filmů, jaké jsem kdy viděla/poslouchala. Rozvíjený hudební motiv perfektně odráží každou nejjemnější změnu v tónu příběhu a přesto pořád zůstává jednoduchý a prostý, pro ikoničnost jako stvořený. Vlastně snímek nabízí totální symbiózu formy a obsahu, o které už jiné hlavy popsaly stohy stránek, takže já jenom dodám, že je to vážně blaho. Od Carola Reeda jsem zatím viděla jenom Posledního bojovníka a teď tohle a oba dva filmy jsou na pět hvězdiček a maximální úroveň "wow faktoru", takže už teď se těším na Štvance, kde si pan režisér podá Jamese Masona, který brečí jako nikdo na světě, ou jé. Zkrátka ničeho jiného než fangirlingu nejsem v tuhle chvíli schopna. Orson je přirozeně ďábel a která žena by nechtěla jeho děti. (08.02.2019)

Z počátku mě mírně iritoval Reedův záměr použít do příběhu z chladné Vídně hudbu hawaiského střihu, ale postupem času mě tahle zvláštní kombinace začla bavit a dodávala příběhu potřebný rytmus. Pamětihodná je určitě tísnivá nálada, kdy Cottena často obklopuje němčina, které nemůže rozumět a tudíž je často mimo kontext. A samosebou pak první zjevení Orsona Wellese a ten lyšácký úsměv, když na jeho tvář dopadne světlo z protějšího okna. Skoro výtečné. A ke všemu ta poslední scéna (viz. zajímavosti). 85% (17.06.2009)

Najlepšia scéna filmu + najlepšia časť filmu je 100 % v kanáloch, keď naháňajú Orsona Wellesa, vtedy som bol v Siedmom nebi z kamery Roberta Kraskera, strihu Oswalda Hafenrichtera, réžie Carola Reeda a hudby Antona Karasa. Tak kamera, strih, réžia a hudba sú nezabudnuteľnými aspektami tohoto mimoriadneho kvalitného britského filmu zo sekcie NOIR, ktorý nemá široko - ďaleko konkurenciu. Bolo by určite zaujímavé, ak by sa Welles zhostil i réžie, takto sa viac sústredí na svoj neprekonateľný výkon, kde príde do filmu až po hodine diania, práve odvtedy je film lepší. Dovtedy bude musieť Joseph Cotten riešiť spletitú pavučinu nástrah z každého rohu povojnovej Viedne, kam je dej umiestnený, preto je atmosféra taká dominantná, aká môže Viedeň v tej dobe byť... Na blízku mu bude krásna ALIDA VALLI . (03.10.2015)

Chytľavý príbeh zasadený do prostredia príhodných kulís rozbombardovanej Viedne, čo vytvára skvelú atmosféru a podhubie pre dejovú linku. Máme možnosť sledovať zaujímavé rozmotávanie záhady okolo tretieho muža zapleteného do vraždy s nečakaným krimi vyvrcholením a prekvapením. Na rozdiel od ostatných mi tu však hudba moc nesadla, prijal by som viac temnejšiu, komornejšiu. Film s Orsonom Wellesom som predtým nevidel, čo je škoda, pretože vypadá na zaujímavého chlapíka a herca s výraznou charizmou a osobitým štýlom. Myslím, že aj jeho iné filmy by stáli za skúšku. Pohodlný nadpriemer. 75/100 (10.10.2014)

Vídeň. Město císařů a králů, oper, hotelů a nesplněných přání. Pohaslá hvězda kdysi mocného impéria zadupaná prachem a krví první i druhé války hledá znovu cestu k nebesům. Marně. V rozvalinách městských čtvrtí proplouvají noc co noc zbloudilé stíny postav, hledajíc naději v místech, kde slunce nevychází. Vysoké pouliční lampy nám dávají zprávu o tiché prázdnotě prastarých bulvárů. Těch pustých ulic s dlažebními kostkami kdysi kypících životem s proudy honosných kočárů. Opuštěný Riesenrad v Pratru se pomalu hrdě otáčí v běhu času při hudbě citary. Smutně čeká na své návštěvníky. Nikde žádné děti. Den co den vylézají potemnělé prapory lidských stínů ze sklepů a sutin domovních dvorků plni strachu, že se ve světle nového světa rozplynou. Z poklopů kanalizačních vpustí vystupují z městské stoky do ulic kartony předražených cigaret a ředěné dávky penicilinu. Snad jako příslib lepší budoucnosti a nového začátku. Vždyť morálka je slabostí rozumu, tak proč si hrát na lidství. Člověk musí sám sebe tisíckrát zabít, aby mohl znovu žít. Ještě je brzy opustit skrýše a vystoupit ze stínu. Pustit ven toho naivního zranitelného člověka, žijícího a bláhově milujícího. (20.11.2016)