Fontána

Už z prvých dvoch Aronofského filmov bolo pekne vidieť, že Darren sa nebude púšťať len tak do hocijakých projektov a 'The Fountain' to potvrdzuje. Jej podstata ma síce neutĺkla a nepribila k zemi ako ostatných, ale z pozitívnych dojmov to veľa neuberá. Podstatnú časť filmu som totiž tápal v nechápavosti, na ktorú mi film nedal toľko odpovedí, koľko som očakával. Možno to bude tým, že som si mohol pred jeho pozretím prečítal obsah a zámer. Po neskoršom vysvetlení a pochopení sa už taký intenzívny pocit nedostavil. Takže podstatu filmu vyzdvihujem o podstatný diel menej ako stránku hudobnú, vizuálnu, nápaditú, hereckú a režisérsku. 70%. (02.01.2008)

Death as an act of creation. Valná většina transcendentních filmů je co nejvíc pomalá, skoro až hypnotická, aby se divák mohl pohroužet do fikce a přesáhnout rozumové a smyslové možnosti. Fontána je v tomhle jiná, nebojím se říct novátorská, protože transcendence se zde navazuje organickýcm způsobem vyprávění, které se navzájem proplétá a ovlivňuje, jedno může být vyfabulovaná verze druhého a naopak. Aronofského poéma o věčné lásce, smyslu života a smrti (resp. vyrovnávání se s vlastní smrtelností) dosahuje nepopsatelných účinků prostřednictvím fyzických částí ze 16. století, poznatkových z 26. a civilních ze "součastnosti". (Přičemž část ze 16. století lze brát jako fabulaci Izzie a část z 26. jako fabulaci Tommyho; obrácení genderového vnímání - Izziina ryze mužská historicky-dobrodružná část a Tommyho rozjímající a meditující - slouží Aronofskému k dosahovaní co největší plastičnosti). Naproti těkavému vyprávění je naopak hudba Clinta Mansella stmelujícím prvkem, díky níž a zvukovým efektům Fontána stojí v opozici k filmům, s kterými bývá často srovnávána či k nim přirovnávána (2001: Vesmírná odyssea, Solaris od Soderbergha či cokoliv od Tarkovského). Směrem k divákovi ;-) jednoznačně film roku. (21.05.2007)

Velké téma ještě nedělá velký film. Fontána mě nechala chladným, podle mě je to docela průhledná a značně povrchní pseudomystická audovizuální žranice - brilantně odvedené řemeslo bez hloubky, tvářící se, že jde o něco víc. Přesně to vyjádřil v první větě své recenze James Berardinelli: "The Fountain is Darren Aronofsky trying to be Stanley Kubrick". P.S. Zbožňování tohoto snímku na čsfd není až tak překvapivé, ale je mi líto, děcka, jsem už asi jinde. (04.03.2007)

"Vždyť jsou, muži, kteří z lásky konají neuvěřitelné věci, tak třeba - přestěhují se." Václav Voska, Vajíčko. Nemohl jsem si pomoci, ten citát jsem sem musel napsat. Věčný život a věčná láska, toť otázky v lidské kultuře velmi staré (věčné?:)). Aronofskyho příspěvek k hledání odpovědi na základní otázku života, vesmíru a vůbec chápu jako zbytečnost života bez lásky, života bez pokračování. Když ve snových vizích z budoucnosti vidí Tom Izzi žádající ho "finish it", odpovědí je semínko zasazené na Izzin hrob. Život nepokračuje stejným jedincem, ale dalším životem. K formální stránce filmu nelze mít výhrad, hudba, herci i vizuální stránka jsou perfektní. (19.03.2007)

Formálně bych měl pár drobných výhrad (opravdu bylo nutné některé scény opakovat tolikrát?), ale jako celek magické a uhrančivé. I když se divák nedostane přes přesah a třeba si nedokáže vyložit jednotlivé myšlenky, přesto ho musí minimálně dostat silný herecký výkon Hugha Jackmana. Aronofsky je cvok, za 40 miliónů dolarů natočí duchovní zamyšlení se nad smyslem života, láskou a věčností. Příběh je druhořadý, jde především o formu a poselství. Závidím mu tu odvahu i talent, nezávidím mu postavení - bude sice jednou ve filmových kronikách, ale dost možná nebude mít za pár let na nájem... (02.03.2007)