Krkonošská rozprávka

Už jako malé děcko jsem jej měl hrozně rád, ovšem s jedním zádrhelem. Vždycky mi byl hodně sympatický Trautenberk (životní role Ilji Prachaře) a nepokrytě jsem mu fandil, z čehož jsem byl vždycky smutný, když zase neuspěl. Ve většině případů (pravda, třeba trávit kozu nemusel) se chtěl jenom pořádně nažrat a všichni mu v tom jenom bránili. Jinak bez výtek. I po těch letech okouzlující. 85%. (31.01.2009)

Kdo by neznal Trautenberka a jeho poddané Kubu , Anči a věčně roztřeseného hajného , který se bojí doslova všeho a nejvíce svého pána a nesmíme zapomenout na Krakonoše a jeho všudypřítomnou sojku "práskačku". Krásné příběhy podpořené nádhernou úvodní melodií a výbornými kulisami , u kterých vždy rád zavzpomínám na svá dětská léta a ty nádherné chvilky strávené s tímto pohádkovým seriálem. 90% (26.06.2008)

Poctivě pracující sudetský malorolník je vykořisťován třemi nefachčenky. Byť těmto jedincům, hendikepovanému myslivci, přidrzlé děvečce a chasníkovi s intelektem nahnilého manga poskytuje plat, byt i stravu, neustále mu dolejzají za jakýmsi lesním vílem, který s logikou všech podobných trampů považuje činorodého sedláka za masňáka. K jeho pokoření používá řadu prostředků, jako je pokřivená marx-leninská ideologie, u Berii vyškolený fógl a všemožné čmoudíky. Je až k zamyšlení, kolik třídních nepřátel dokázali tvůrci narvat do jednoho Prachaře. Kulak, podle jména a ohozu i nácek, protidělnicky smýšlející škudlil - se divím, že mu na počest milých vzpomínek na proces se Slánským nenechali obšvicnout šidítko a nasadit jarmuli....A stejně byl Krakoš větší svině. (27.04.2012)

Jen pár herců, jen pár kulis a jak válejí! Moudře napsané, a jak to odsýpá, ten boj dobra se zlem, které zde představuje jediný člověk, ale mistroně a jak to chodí i v životě. Neunávně chamtivě žije a užívá si a trápí spravedlivého ne však nevědoucího Krakonoše. Krakonoš rychle prohlédne každou lest od Trautemberga. A když se nudí, tak se dokáže taky pobavit na účet Trautenberga. Skvěle vybraní poddaní, čas roboty, kdy Trautemberg někdy diváky zaskočí, neb pošle Kubu na vojnu, ačkoli je to jeho čeledín, ale za pár peněz zapomíná na zdravý rozum. "Divit se můžete potom", tak poděkuje za rok pobytu ve skále, kde to byl ale jen den Anči, když se shledávají, "nyní hlavně ty zlaťáky a bohatství". Krakonoš je boháč, to je jasné, ví kde ve skalách jsou poklady, ale nepoužívá je, miluje přírodu, a dobro v člověku. A přece i zlu umí rychle a účinně zatnout tipec. Je ale i vůči zlu, které Trautenberg neustále kutí vždy výsledně velkorysí. Zajímavost: Jsem osobně rád, že za těmihle pohádkami stojí sběratelka pohádek z Vrchlabí, stále žijící spisovatelka a dříve lékárnice M. Kubátová, která byla jako dítě předlohou pro svoji maminku a ta napsala dobovou záležitost, ale i dokument doby v knize pro děti, ale i dospělé, co svedou být i dětmi "GABRA a MÁLINKA". Je po těchto hrdinkách pojmenovaná i ZŠ, kam jsem za komunistů chodil 6 let na základní školu, ale tehdy to byl koncentrák! A ani nyní to prý není lepší, jak říkají děti. Proto rada všem rodičům: Nedávajte děti do ZŠ GABRY a MÁLINKY, pokud nechcete z nich mít paka... (30.05.2010)

Zdárný příklad toho, jak komplexní mohou pohádky být. Protože mám z jedné strany Jizerské hory a z druhé Krkonoše, pověsti a povídačky o Krakonošovi jsem slýchával i v reálu. Jejich televizní verze pak patří ke klenotům české pohádkářské školy. Patrně jeden z nejlepších hraných večerníčků co kdy televizní stanice vysílala. Nezapomenutelný František Peterka coby vládce Krkonoš, nenapodobitelný Ilja Prachař jako prevít a paprika v jedný osobě Trautenberk, jedna z životních rolí Hany Maciuchové alias Anče a takřka životní role pro Jardu Satoranského jako Kubu. A nesmím zapomenout na skvělého Zdeňka Řehoře jako naivního a nešikovného hajného. Pro děti skvěle napsané příběhy nesoucí poslání, závěrečná moudra a ponaučení, dětsky vděčné speciální efekty a použití živých zvířátek, kupa legendárních hlášek. Navíc průkopnické využití mobilní telefonní sítě a e-mailu v jednom díky sojce práskačce. I když sem tam se nějaká chybička najde, jako v jednom záběru pozdní střih, nebo prodlevy pózy a k ní příslušného speciálního efektu, ale to tady vůbec nehraje roli. Ač jsou příběhy krátké, jsou trefné, jasně čitelné a na své si nepřijdou jen ti nejmladší, ale takřka všichni, kdo zasednou před televizní obrazovku. Navíc nemůžu opomenout silné sentimentální pouto, které ke Krkonošským pohádkám chovám. Neoddiskutovatelných pět hvězdiček. (18.09.2004)