Krkonošská rozprávka

Geniální pohádka, dnes už klasika, vždy s dobrým koncem...tedy s dobrým, jak pro koho. Jak stárnu, čím dál více je mi sympatický Trautenberk, protože ta jeho líná chátra je úplně neschopná a Krakonoš má svojí sojku bonzačku a kouzla. Přitom Trautenberkovy podnikatelské nápady jsou tak skvělé. No nic, budu se koukat zas a znova a čekat, jestli konečně můj hrdina vyhraje nad "dobrem" :-) (07.07.2010)

Hamižnost kapitalistického Trautenberka a jeho vykořisťovatelské ambice vůči poddaným naznačují nutnost socialistické revoluce, zatímco Krakonošova ruka vytrvale nemilosrdně trestající milostpána nabízela nevyužitou možnost ochrany pohádkovými bytostmi. Kdo chce hledat komunistickou propagandu, tak ji najde v jakémkoli díle z let 1948 - 1989, ale tohle byl pouze večerníček, jehož demagogie ve formě vítězství dobra nad zlem by neměla nikoho urazit. (21.01.2009)

Asi můj nejoblíbenější večerníček z mládí, ale i teď, když ho dávají v TV, tak se po těch letech rád znovu podívám! Kdo by neznal Krakonoše, Trautenberka, Kubu, Anče, hajnýho a bonzačku sojku :o) Upřímně jsem opravdu litoval Trautenberka, neměl to vůbec lehké! Líná cháska a na pomoc jim vždy " přiběhl " Krakonoš..... Životní role Ilji Prachaře :o) Nádhera! (27.02.2009)

Tohle byl jeden z mých nejoblíbenějších večerníčků a i když jsem znal každičkou epizodu i pozpátku, znovu a znovu jsem se na něj velmi rád koukal. Pak jsem Krkonošské pohádky dlouhou dobu neviděl a až teď se mi poštěstilo zhlédnout všechny díly pěkně na jeden zátah. Možná kvuli té pauze se dostavilo jisté zklamání, které zapříčinilo horší ohodnocení. To zklamání spočívá v tom, že se mi příšerným způsobem zprotivila samotná postava Krakonoše - kdysi sympatický strážce hor, prototyp kladného pohádkového hrdiny, se v mých očích změnil na stejného egoistu a antihrdinu, jakým je Trautenberk. Na každičkou Trautenberkovu lumpárnu odpovídá naprosto nepřiměřeným trestem, jehož cílem je protivníka maximálně poškodit (a ne napravit!). Nehledě na to, že je sám věrolomný a úskočný (viz epizoda s nakradeným dřevem...), případně trestá bezdůvodně (viz epizoda s pokladem). Tyhle výtky jsou sice psány s mírnou nadsázkou, ale fakt, že každý díl končí morálním ponaučením moudrého vypravěče, mi prostě nejde dohromady s předešlým dějem. Pohádkové schéma zlo vs. dobro zde dostává na frak a dobro lze vidět snad jen v Kubovi, Anči a prostoduchém hajném, kteří ale v souboji "pánů" hrají víceméně okrajovou roli. Jinak je ale seriál výborně natočený a stále se na něj rád podívám, ale prostě mě už tak moc nebaví... P.S.: doufám, že v tom někdo zase nevyšťourá "módní antikomunismus"... (20.08.2007)

Seriál si odlehčenou formou bere na paškál strasti podnikaní v podkrkonoší na sklonku osmnáctého století. Dobová fraška poukazuje na rozrůstající vliv socialismu přicházejícího ze západní Evropy. Ten je patrný zejména ve vzpurném chování zaměstnanců zahraničního investora Trauten Berga. Jeho zaměstnanci (zde pokojská Anna, správce Jakub a hajný, jehož jméno není uvedeno) nemají tolik ideologického zastání, nemají opěrné berly v odborech a v zmíněném učení, v myšlence socialismu, pokouší se tedy alespoň o drobné sabotáže. Kolektivizace je teprve netušenou metou, ačkoliv divák znalý dějin již ví, že to k ní pomalu a jistě směřuje. Zcela výmluvná je například pasáž, kdy svým poškozováním majetku zaměstnavatele v rámci třídního boje donutí jmenovaného k převedení části toho majetku, v tomto případě vejminek, kde budou Anče s Kubou po svatbě (kterou jim bezbranný zaměstnavatel Trauten Berg musí zaplatit do posledního krejcaru) bydlet. Dehonestace kapitalismu je zde patrná už jen pouhým vylíčením podnikatele Trauten Berga jako despotického šovinistického skrblíka, který přehnaně kalkuluje se svými investicemi. Seriálu dominuje tzv. Krakonoš. Zde se vlastně tvůrci už ani nesnažili o nějakou tu personifikaci, jen nám rovnou naservírovali postavu samotného Bedřicha Engelse. Jen s pojetím první i druhé internacionály dělají doslova cavyky a představují ji formou pohádkových metafor. Tu Engels alias Krakonoš přičaruje mlhu, tu krupobití apod. Již klasikové marxismu-leninismu věděli, že budování socialismu bude radostné, ale že to bude taková komická groteska, to nikdo netušil. Ale nyní můžeme společně s tvůrci říct, že ne, že tady se povedlo a bylo to velmi zábavné. Humor shledávám především v tom, že všechny socialistické tendence soudruha Krakonoše končí nikoliv rozvrácením ekonomických aktivit a zájmů investora, nýbrž jen v ztížení výkonu přidělené práce investorových zaměstnanců. Lapidárně řečeno: Vždycky jím tím vymýšlením pičovin jen přidělal práci. -A pak, že je pohádka fikce, ty vole. (04.01.2014)