Hitokiri

Film Hitokiri vyniká parádním hereckým obsazením. Setkání takových velikánů japonského filmu, jsou Shintaro Katsu a Tatsuya Nakadai nemohlo dopadnout špatně. Úslužný primitiv, sloužící jako nástroj pod vedením rafinovaného vůdce, se po bolestivé cestě poznání vnitnřně osvobodí. Herecké výkony ve filmu střídají s úchvatnou prací s barevnou kompozicí Hidea Goshi a za hudebního doprovodu legendárního Masaru Sato. Jediné co je k vytknutí je pomalejší tempo a závěr filmu, kdy by divák čekal nějaké větší a hlavně doslovnější finále a ono nic. I tak velice dobrý samurajský film. (29.02.2012)

,,BEZE MĚ BY LOAJALISTI Z TOSY NEBYLI NIČÍM.“... /// Loajalita s těmahle, neloajalita s těma, klan Tosa, klan …., klan …, kus japonský historie, včetně Izo Okady, kterej by chtěl bejt hrdinou NOVÝHO ŘÁDU. V dlouhý stopáži se nejdřív budete muset zorientovat kdo s kým a kdo proti komu. Pak na historickejch souvislostech, plnejch politickejch intrik, sledujete vzestup a pád jednoho samuraje. Ucházející (možná že i víc než to) práce s katanou a dramatický drama, plný psychologie mysli prostýho člověka. Milovníci japonskejch westernů, samurajskejch filmů a žlutý historie šáhnou do trenek. Já se sekl vo stůl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Hitokiri Izo“, kterou v roce 1968 napsal Ryotaro Shiba číst nebudu. 2.) Miluju ty japonský lidový příběhy. Třeba ten ,,O lovcovi a jeho psovi“. 3.) Ukřižování na japonskej způsob? (Tak se ukaž!) 4.) Thx za titule ,,Lepros“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (16.06.2013)

Tohle nebylo vůbec špatné.. Sice nejsem obecně, v rámci samurajských filmů, fanda takových těch svérázně, buransko-humpolácky uřvaných charakterů, ale tady tenhle prvek krásně kontrastuje se syrovostí příběhu, který je tak skličující, že bylo potřeba občas brnknout i na úsměvnější strunu aby to celé nebylo příliš těžkopádné... Za pozornost určitě stojí fakt, že Yukio Mishima zde zase ve své narcisistní fetišizaci smrti, ukazuje svaly a trénuje nanečisto (už podruhé na filmovém páse) svou vlastní smrt. (29.09.2019)

Nemůžu si pomoct, lehké přehrávání beru v Japonských filmech jako samozřejmost, ale tady ho bylo na můj vkus až moc... Stejně jako tu bylo moc krve, která stříkala v mohutných proudech takřka jako z hasičské hadice na krajském kole soutěže požárních družstev, navíc s jasně červenou barvou, kterou by nedokázalo docílit ani chemické družstvo z Rumunské velkovýrobny kečupů... Tím se dostávám k jedné věci - k barevnému obrazu, ten je totiž moc běžný a nezajímavý, tedy alespoň s ohledem na Gošovu černobílou tvorbu se mi tak jeví. Je celkem příjemné, že hlavní postava je v podstatě nebetyčné hovado, navíc klasicky žádná postava nestojí v kolonce hodný/zlý (ale někdo je možná trošku ošklivý). Přesto pořád zůstává Hitokiri povedenou samurajádou, s neblbým příběhem. " Stačí, když řekneš tenchu! " (31.03.2013)

"Vidiaci Zatoiči" nám predstavuje neokrôchaného a namysleného samuraja, ktorý raz padne na hubu. Filmu trochu možno vyčítat velmi dlhú stopáž, v ktorej nemá tolko vela výborného čo ponúknuť. Viac sa mi vo filme páčil Nakadai. Na Gošu trošku divný film, i keď sa nezaprel v komediálne ladených scénach (utekanie hl. hrdinu). Hodnotenie: 65% (05.04.2013)