Most

Německo je u konce s dechem a válka se blíží nezadržitelně do Německé říše. Lidé se bojí, už nemají sílu bojovat a ani co k jídlu. Bojovná nálada odezněla a už se čeká jen na to nejhorší. Mladí kluci, plní ideálů a nadšení, otevírají ruce přicházející smrti. Jsou ideově naivní a válku berou jako zkoušku dospělosti - sice ještě ani nepolíbili dívku, ale už by chtěli bránit vlast a hrdině zabíjet. Při slově válka jim planou oči a nemohou se dočkat až budou moci ve jménu národa zabíjet, aby na ně byly matky patřičně hrdé. Nechápou své rodiče ani okolí, že se bojí umřít. Německý film bez příkras a bez zbytečné hrdosti ukazuje malé kluky, jak se ocitli ve válce. Najednou se klepou, pláčou a pocit strachu narůstá stále víc a víc. Chtěli by za maminkou a nechápou, že jejich představy o válce nejsou jako tvrdá realita. Zápletka obrany mostu je tragikomická a smutná hlavně díky boji dětí a dospělých. Zbytečné lidské oběti kvůli vymývání mozků a propagandě. Nemohl jsem se ubránit pocitu smutku při sledování tohoto dramatu právě kvůli obyčejnosti celého vyprávění. Žádné hrdinské superlativy, jen obyčejná smrt, strach a bláto. (25.08.2013)

Německý protiválečný film oceněný Zlatým Glóbem a nominací na Oscara. Je třeba uhájit každý metr čtvereční německé půdy a proto na konci dubna 1945 narukují i chlapci plní ideálů ze zdejší základní školy. Dostanou za úkol bránit most. Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=XyF6Wx2Z2h0 (23.11.2015)

Německý film Most z roku 1959 natočený režisérem Bernhardem Wickim podle stejnojmenného románu Manfreda Gregora, je nesmlouvavou obžalobou války i militaristické výchovy dospívající mládeže. Děj se odehrává v prvé půli roku 1945 v bezejmenném městečku kdesi v Třetí říši, kde jsou ještě školou povinní chlapci odvedeni, aby doplnili prořídlé stavy wehrmachtu. Bez náležitého výcviku jsou převeleni k obraně bezvýznamného mostu. Chlapci se svého úkolu zhostí s nečekanou vervou, mají pro ně smrtelné následky. Tvůrci na mikrokosmu malého města, demonstrují německou společnost na konci války. Právě díky konfrontaci postojů mladší a starší generace, dociluje režisér znepokojivého mrazení v zádech. Celé dílo je totiž elegií na ztracené mládí (i životů) jedné německé generace. Její idealismus, víra ve vůdce, ozbrojenou moc Třetí říše, spravedlivost celého válečného běsnění, to vše je v příkrém rozporu s míněním starší generace (střední generace se ve snímku z logických důvodů téměř nevyskytuje). Film je i obžalobou pokrytectví starší generace, obžalobou mlčící většiny, která netleskala Hitlerovým „dobrodružstvím“ na bitevních polích, přesto se bez problému adaptovala novým politickým podmínkám. To je možno nejlépe demonstrovat na rozmluvě učitele a vedoucího kasáren, kdy se kantor snaží přesvědčit velitele, že jeho žáci nepatří do bitevní vřavy, ale do školních škamen, neboť mladí válku berou jako velké dobrodružství. Do této doby může divák s učitelem sympatizovat, nikoliv však po majorově zdrcující, úsečné odpovědi. V té poznamenává, že nikoliv on, coby voják, ale učitel, neboť je i vychovatelem, nese vrchovatou míru odpovědnosti za pokřivené vnímání reality dospívající mládeže. Učitel se nezmůže na nic jiného, než vágní, nic neříkající obhajobě o „zneužití myšlenek“. Divák se po této scéně nemůže vnitřně ztotožnit ani s touto postavou. Přesto se tvůrci nevyvarovali jednoho klišé, a tím je zobrazení místního čelného příslušníka NSDAP. Ten je vykreslen značně šablonovitě, je necitlivý, promiskuitní a zbabělý. Přesně takto jednorozměrně jsou vykreslováni skoro všichni příslušníci vládnoucích totalitních stran. Zde můžeme od tvůrců cítit jistý kalkul, snahu ospravedlnit se, neboť je lepší být mlčící, nestranickou většinou, než stranickým příslušníkem zavrženíhodné ideologie. To nic nemění na faktu, že západoněmečtí tvůrci, čtrnáct let po válce vytvořili znamenité, protiválečné dílo, nespoléhávající se na velké masové bitevní scény, jak bylo tehdy v módě. Právě lokálnost, malé měřítko jenom umocňuje pocity hrůzy, tak jako nemilosrdný konec. Kdy si divák musí klást otázku, proti komu vlastně mladíci bojovali? Proti Američanům, nebo proti wehrmachtu? Znepokojující může býti i to, jak snadno lze vyznění filmu otočit. Kdyby se národně socialistický režim udržel ještě pár let u moci, mohl by z tohoto námětu vytvořit prvotřídní, propagandistické dílo, oslavující „stádovitost“, která je vrozená všem zvířatům, lidí nevyjímaje. (30.06.2013)

Zapůsobilo, a to tak že doslova. Největší německý antiválečný film všech dob a já nemůžu jinak než souhlasit. Most na sobě nenese nic hezkého. Sice se ze začátku hrozně táhne a je třeba to překousnout plus unylou černobílou atmosféru, která tedy filmu taky nepřidá nic převratného, ale nevadila mi. No a když se přes tohle divák překousne, tak dostane poselství, které je všem v dnešní době dost známé, ale které málokdo poslouchá. Na svojí dobu má tento film rozhodně jisté kouzlo. Dneska už jen tak někoho nezaujme tak důkladně jako tenkrát, ale věřím, že kdo se zajímá, tak toho tento film chytne a jen tak nepustí. Poslední půl hodina je masakr, který nikdo na začátku války nevadí, no a pak už je pozdě. Rozhodně doporučuji tento film vidět, protože jak přemýšlím, tak přemýšlím, nenapadá mě nic syrovějšího, co by toto pravidlo ukázala v té nejtemnější stránce, než právě zde. (18.12.2008)

Netušil som, že v tomto mne neznámom filme nájdem mimoriadne protivojnové dielo, ktoré ani po 60 rokoch nezostarlo a môže prehovoriť k dnešnej mladej generácii účinnejšie, než hollywoodské produkty. Tej generácii, ktorá si už ani nemusí vybavovať modré knižky a jej predstavy o boji a vojne sa príliš nelíšia od predstáv šestnásťročných chlapcov z filmu. Bernhard Wicki nastúpil dlhú cestu nemeckých filmárov, ako sa vyrovnať s ťaživou minulosťou a podarilo sa mu to výborne. Všetko malo vo filme svoje miesto a ani úvodné pasáže mi nepripadali dlhé alebo zbytočné, takže jediný nedostatok vidím v tom, že ho videlo a ohodnotilo púhych 807 užívateľov ČSFD. (07.06.2018)