Hombre mirando al sudeste
Man Facing Southeast
Obsahy(1)
V areálu psychiatrické léčebny se jednoho dne objeví záhadný muž. Hraje skvěle na piano, ostatní pacienti ho mají rádi a on o sobě tvrdí, že je hologram z jiné planety. Doktor, jenž ztratil víru ve svou práci, si dá jeho vyléčení za svůj hlavní cíl. Ale je co léčit? (noximo)
Recenzie (23)
-4* nechci tu srovnávat s filmem K-PAX, na který si po těch letech stejně už tak přesně nepamatuju, ale zaměřím se na film samotný. Námět je rozhodně originální, i když návratů Mesiáše tu už párkrát bylo, ale tady je to hozené do roviny sci-fi. Připravte se na zajímavé konverzační drama, kde můžete nalézt dostatek filozofických podnětů pro dlouhé zimní večery. Vizuálně to však nijak výrazné není, tempo je občas uspávací a s hudebním stránkou se mi do vkusu také netrefil. Přesto bavil a tak si ode mě vymodlil hezké 3 hvězdičky. Doplněno po sledování K-Paxe: musím tomuhle trošku zvednout hodnocení aspoň na stejnou známku, protože si ji prostě zaslouží... i když lepší kabát by rozhodně zasloužil [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Hudba - Pedro Aznar. Na saxofon hraje - Anders Boiarsky. Kamera - Ricardo de Angelis. Režisér Elisio Subiela věnoval tento film svému otci. CITÁT - Vítejte v pekle............ V psychiatrické léčebně se jednoho dne zjistí, že mají jednoho pacienta navíc. DIALOG: DOKTOR DENIS - Jak jste se sem dostal? RANTES - Na Zemi? Kosmickou lodí................. Je to nejlepší místo, kde se dá říci pravda - blázinec. Je velmi zajímavé sledovat rozhovory doktora Denise a údajného mimozemšťana, kterého pojmenovali Rantes. CITÁT - Já jsem určitý druh projekce a vy doktore jste robot, ale nevíte o tom.............. Mám za to, že scéna v jídelně okolo 35 minuty dá divákovi odpověď na to, zda je Rantes blázen nebo mimozemšťan. Film má několik chyb. Například mi nejde do hlavy, jak si doktor může dovolit vzít svého pacienta mimo areál blázince a ještě mu svěří své děti. Další ze záporů je hudba. Sice tu zní krásný saxofon, ale nic nedokresluje je jen takový samotář, který působí až rušivě. CITÁT - Pokud nejste blázen, musel bych připustit, že jste mimozemšťan........ ()
„Dýchám, můžete se mě dotknout i já vás. Jsme dokonalé lidské kopie. Kromě jednoho malého detailu. Nedokážeme cítit.“ Když se doktor od sestry dozvídá, že nesedí počet pacientů, předpokládá, že někdo utekl. Jenže on 1 naopak dobrovolně přibyl…Byl jsem zvědavý, jak se s tématem Subiela (který mě zaujal filmem Neumírej, dokud mi neřekneš, kam jdeš) popere. Tím spíš, že jsem viděl výborný „remake“ (jestli se tomu tak dá říct) v podobě snímku Svět podle Prota se Spaceym (a během projekce jsem se snažil krotit ve srovnávání). Bavilo mě sledovat vyhořelého (či už jen apatického?) psychiatra (jehož počáteční zvědavost se stále zvětšuje až hraničí s posedlostí) stejně jako tajemného Rantese s velmi sugestivním pohledem. A to až do osudného koncertu, pak mě film už zajímal o něco méně (a psychiatr mě začal trochu štvát). Stejně jako ve Světě podle Prota (ten má však víc uspokojivý závěr) se nabízí 2 možná vysvětlení a je na divákovi, které si vezme za své (ačkoliv, je možné považovat to „posouvání“ za čirou halucinaci?). Za mě solidní 4*. ()
Muž hledící k jihovýchovu, který se stal více než inspirací tvůrcům amerického filmu Svět podle Prota mě zaujal stejnou měrou jako jeho následovník. Tento argeninský kousek plyne po celou dobu ve vážnější poloze, nekoná se žádné odlehčení v humorných situacích. Témat k úvahám a přemýšlení je tady snad jestě více. Třeba i smysluplnost současné psychiatrické "léčby". Lidská psychika a duševní nemoci jsou určitě jednou z nejvíce neprobádaných oblastí medicíny a většinou se místo léčení jen tlumí příznaky. Byla to ale v tomto případě duševní nemoc? Byl z jiné planety opravdu nebo se jen tak cítil, stejně jako mnozí Pozemšťané uprostřed svých rodných bližních? Nejsilnějším místem filmu pro mě určitě byla návštěva koncertu a pacientovo dirigování Ódy na radost. ()
Narozdíl od většiny spolukomentujících jsem neviděl Svět podle Prota z roku 2001 (ačkoliv vzhledem k zdejšímu hodnocení to možná někdy napravím a přes mou obecnou nechuť k americkým remakům se výjimečně na jeden po čase podívám). O to víc jsem však byl příjemně překvapen tímto argentinským dramatem z prostředí psychiatrické léčebny se zajímavou hlavní postavou záhadného cizince, jehož vyprávění a nevšední schopnosti by poukazovaly na mimozemský původ. Snímek s umělečtějším nádechem se nese v pomalém zádumčivém tempu, ale svou atmosférou (jíž krásně umocňovala melancholická sóla pana doktora na saxafon) na mě dokázal většinou hodně působit. Měl skvělý průběh, zejména pokud jde o vývoj vztahu mezi cizincem a doktorem i jejich společné dialogy rozehrávající střet dvou odlišných světů, oba herci v ústředních rolích hráli skvěle a líbilo se mi ze strany tvůrců ponechání tajuplnosti kolem hlavní postavy. Scéna s Ódou na radost patří rozhodně k těm nezapomenutelným a kvitoval jsem, že tímto radostním okamžikem film zdaleka neskončil a po chvilkovém happyendu spadl záhy ještě do většího dramatu. Na druhou stranu, přestože v závěru lze vnímat hutné poselství s kritickým (až vyloženě krutým) obrazem „normálně“ smýšlejícího lidstva, mě vývoj příběhu v posledních 15ti minutách docela zklamal, nepůsobil oproti zvyšku filmu tolik silně a definitivně si vzal sebou pátou hvězdičku, která u mě navzdory občas zbytečným vypravěčským vstupům visela dlouho ve vzduchu. I tak bych se ale nebál Muže hledícího k jihovýchodu doporučit, zvláště těm, které zmíněný remake zatím minul a možná budou tímto argentinským snímkem podobně příjemně překvapeni jako já? :) [75%] ()
Reklama