Mumínci

Na seriálu jsem v dětství vyrůstal, tudíž pro mne má určitou nostalgickou hodnotu. I bez ní však můžu říci, že knižní předlohu zpracoval vcelku zajímavým a originálním způsobem. Oproti loutkovému provedení mi toto animované přece jen sedlo více – zvláště pakliže přiznám, že na danou dobu (tedy devadesátá léta) si seriál drží v animaci určitou úroveň. Hudební podkres nápaditě podtrhává jednotlivé scény, jaké jsou napsány poutavě a přitom i svižně, tudíž s posunem v ději není žádný problém. Režie tak vše dokázala dobře sladit a dobrý výsledek se zkrátka dostavil. (01.12.2018)

Knížky jsou asi opravdu lepší (ale kde ne, že? A nejlepší je Pozdě v listopadu). Ale i tak jsou skvělí. Neznám jinou knihu/seriál/cokoliv, kde se lze identifikovat se všemi postavami, ale hlavně Dá se ležet na mostě a hledět na tekoucí vodu. Nebo běhat a čvachtat se bažinou v červených holínkách. Nebo schoulit se do klubíčka a poslouchat, jak do střechy bubnuje déšť. Dobrý život je náramně lehký. (04.07.2010)

Mumínci, hrdinové mého dětství. Osobně nechápu tak nízké hodnocení, protože ty příběhy byly prostě skvělé, prostě lidi mají různý vkus, já zase nikdy nemusela Čipa a Daila, Kačera Donalda a Micky Mouse. Moc už si na seriál ovšem nevzpomínám, jenom vím, že to byla opravdu legrace, příběhy byly napínavé, někdy končily smutně, jindy vesele. Skvělý byl díl s Moranou, Hatifnati nebo vzducholodí, tohle je prostě Kouzlo Muminků! (26.09.2012)

Mumínci sú veľmi netradičný animovaný seriál nielen pre deti, čomu zodpovedá aj jeho vlažné divácke prijatie. Je to však vskutku famózny popkultúrny počin. Prvá kniha o mumínkoch bola napísaná už v roku 1945 a existuje aj mnoho filmových spracovaní, avšak až táto fínsko-japonská verzia z roku 1990 odštartovala takzvaný moominboom (vo Fínsku dokonca existuje obdoba Disneylandu - Moomin World), ktorý široko preslávil najkladnejšiu verziu severských trolov. Seriálu sa pomerne verne darí vystihnúť atmosféru z kníh Tove Janssonovej. Najfascinujúcejšie na celom univerze Mumínkov je obrovské defilé viac či menej vyskytujúcich sa postáv, ktoré bravúrnym spôsobom personifikujú ľudské vlastnosti a úchylky. Seriál sa vymyká konvenciám tvorby pre deti práve budovaním postáv, medzi ktorými nie sú len kladní moralizujúci a príkladní hrdinovia a na druhej strane zlí hriešni záporáci, ktorí prídu nakoniec k náprave. Všetky postavy sú silné individuality, niekedy antihrdinovia a zdanliví záporáci či dokonca monštrá sú vo svojej činnosti motivovaní neovládateľnými túžbami. Zlomyseľné charaktery ako napríklad Majka alebo Stinky by boli v iných rozprávkach jasne odsúdené ako nevhodné k identifikácii, v Mumínkoch si ich však zamilujete, fandíte im a chápete ich konanie. Postavy sa delia na samotných mumínkov, zvieracie stvorenia, rozprávkové bytosti a ľudí. Ich hierarchizácia a vzájomné prepojenie by stálo za samostatnú analýzu. Žánrovo seriál prechádza ako správna všežravá popkultúra od dobrodružstva, cez lovestory, rodinnú komédiu, mysteriózny triler, sci-fi až k hororu. Nechýbajú tu postavy ako napríklad Komisár či mimozemšťania. Seriálu svedčí aj japonský štýl animácie, ktorá v kombinácii s komickými ruchmi a poetickou hudbou výborne vystihuje atmosféru čarovného údolia mumínkov. Čo môže veľa ľudí odradiť je miestami pomalé tempo, dobrodružnú rodinnú atmosféru striedajúce zádumčivé a temné nálady a množstvo introvertných, často ťažko uchopiteľných či dokonca filozofujúcich postáv, ktoré by nikto v kreslenej rozprávke neočakával. (07.11.2013)

Leckdo asi tento japonsko-finský experiment jen tak znát nebude, my jsme ale Mumínky sledovali pravidelně a zásluhou jejich mnohdy až děsivé atmosféry jsem si vybudoval enormní fascinaci tajuplnými příběhy z prostředí lesů. Dodneška mám velký respekt k lesům za tmy díky své bujné fantazii. Za její zesilnění mohou jistojistě i zrovna Mumínci. (27.02.2020)