Black Books

Velká Británie byla vždycky plodná na humorné a kvalitní seriály, sitcomy a pořady. Odjakživa. Black Books v podstatě pokračuje v tradici; není to žádná oslnivá televizní bomba zastiňující slavnější předchůdce (na což si tu ani nikdo nehraje), ale vkusný anglický humor s velmi sympatickými hlavními protagonisty a rozverně hravými problémy. Oddech s příjemně malým výskytem trapnosti. 70% (09.10.2006)

Humor je to "inteligentní, ale ne intelektuální" (slova prod. Kratochvíla). Bernard je sociální ztroskotanec téměř nonstop ukájející svou promile slinu, musí smrdět víc jak dobrman, nezná tu zubatou věc (hřeben), ani tu, co se nejí, ačkoli tvarově vypadá jako houska (mýdlo). A jediný co umí, je ječet, nadávat, válet se, pít nebo lízat svůj speciální nanuk a hulákat nesmysly, nemyté vlasy mu drží jeho vlastní tužidlo smíchané z lupů, džemu, mouky, vody a podivných bakterií, kterým se u něj daří. V jeho knihkupectví platí zákaz dotknout se čehokoli, hrozí nakažení neznámým, vysoce agresivním virem BHC ("Bernardovo hnědé cosi"), kuchyň - to je hotová chemická zbraň a Bernardova postel je bez banánů království The Thing. Jestli mi chyběla nějaká podobná postava, tak seriál Black Books tu lochnu zaplácl. Fran je sice holka, má lepší kvartýr, ale k Bernardovi se jinak báječně hodí. A fackovací panák Manny? Jakbysmet. Tahle trojka k pohledání mě umí spolehlivě rozesmát. No ještě mi řekněte, že byste takhle nějak nechtěli žít - klídek, pohodička, chlast, cigára, žádný sraní s hygienou, účty a nádobím, zkrátka návod pro flegmatiky....... (14.09.2006)

(Viděny kompletní 3 série) „Okamžitě sem musíte někoho poslat. Dobře, ale ještě dnes. No dobře, tak zítra. Ale hned ráno. Dobrá, po obědě. Ale hned po obědě. V šest hodin, skvěle.“ Black Books je v mnoha ohledech takřka dokonalým prototypem britského komediálního seriálu. Jistě, sem tam se objeví lehká kolísavost kvality humoru, Bernard je na mého oblíbence "Gandalfa" někdy až přespříliš krutý (ok, možná jenom můj osobní problém), postava Simona Pegga mohla dostat více prostoru (jeho šílence Evana jsem si okamžitě zamiloval) a vůbec 18 dílů je pro fanouška seriálu zoufale málo, ale žádná z těchto skutečností nemění nic na tom, že jde o super zábavu s výborně napsanými postavami, dialogy a hláškami. Po čtvrtém kompletním zhlédnutí všech 3 sérií si Black Books vytvořil pevnou pozici v mé seriálové topce. „Takže jsi ho vyhodil.“ – „Možná jsme měli malou rozepři. Týkala se kuchyňského přístroje a ruky. A možná to byla Mannyho ruka a ten přístroj byl toastovač. A možná jsem je spolu seznámil.“ (29.02.2012)

Viděla jsem čtyři díly a stačilo. Myslím, že vidět jich víc, můj dojem by se stejně nezlepšil. Od počátku jsem si říkala, že to v podstatě není špatné, ale pak mi zhruba u druhého dílu došlo, že se vůbec nesměju. Nerozesmála mě tam snad ani jediná scéna, což je na komediální seriál dost špatné. Věřím, že si Black Books určitě najde hodně příznivců, ale můj šálek kávy to není. Tenhle druh vtipu mi zkrátka nesedí. Nedokážu přesně říct proč, ale řekla bych, že to bude stylem ztvárnění. Všechno se mi zdálo tak nějak strojené a nezáživně přehrávané. ~(2,2★)~ (16.06.2011)

Britcom z rodu Červeného trpaslíka, kterému obšem chybí takový ten opravdu chytrý humor. Místo toho spoléhá na absurdní dialogy a místy až pitvoření - to ale stále srovnávám s tou nejlepší britskou konkurencí. Jinak je Black Books uspokojivě vtipný a kvalitní seriál. Jenom to nadšení se v mém případě zatím nějak nedostavilo. (06.10.2006)