Pole snov

Pohoda, no pri nej to ostáva. Mám rád filmy so športovou tématikou, no hlavne vtedy, kým v nich šport zohráva hlavnú úlohu. Bohužiaľ legendy baseballu sú mi ukradnuté, najmä ak sa okolo nich točí akási fantasy záplatka, ktorá išla v tomto prípade mimo mňa. Nápad je to ale fajn, možno keby bol z iného prostredia, neviem. Ale zahraté je to na úrovni a hlavne to má celkom rýchly spád s kopou dobrých dialógov. 60%. (04.01.2014)

Amerika je skutečně zemí netušených možností. Chlápek má manželku, malé dítě a velké dluhy, začne slyšet hlasy, zbaví se kvůli nim velkého kusu pole, které mu vydělává na obživu, a manželka od něj neodejde, neodvleče ho k lékaři, dokonce ho podporuje. Buď to můžete brát takhle vážně, pak je to na dlouhé kroucení hlavou. Nebo film vnímáte jako fantasy, pak je to možná ještě větší tragédie, protože vše je tak růžovoučké a slaďoučké, vše tak krásně do sebe zapadá a hlavně to Rayovi tak roštoumilounkatě vycháží, že čekáte, že to konečně pochopí i v bance a žapomenou, že má hypotéčičku. Jelikož je to film o baseballu, tak samozřejmě nemohou chybět americké nacionalistické proslovy a hlavně konstatování, že tato hra vlastně drží celou zemi pohromadě. No ještě že ten baseball Američané mají. (12.05.2019)

Zajímavý snímek, který je od začátku zahalen do příjemného mysteriózna. Tomu napomáhá jak výborný soundtrack Jamese Hornera, tak dobrý Costner. Docela jsem byl zvědavý, jak se zajímavý scénář rozvine, bohužel se dostavilo zklamání. Prostě zbytečně přeslazené americké finále, které docela kazí příjemně oddechový pocit, který jsem zaží­val při sledování­ většiny sní­mku. Na druhou stranu jde o kvalitní­ film, i dí­ky účasti legend filmového plátna Burta Lancastera a Jamese Earla Jonese. 60% (23.11.2011)

Svou nepolevující tajuplnou atmosférou a chováním hlavního hrdiny mi Hřiště připomnělo realističtější Vykoupení z věznice Shawshank, ale zatímco u Shawshanku je na konci poměrně jasné, proč ke všemu docházelo tak, jak k tomu docházelo, zde vyvstává mnoho otázek, které brání spoluprožít dojemné finále. K hřišti snů vedou dvě cesty, snazší a obtížnější, obě jsou silně ovlivněné baseballem (kterým by v jiné historce mohla nahradit jakákoliv v čase neměnná záliba). Jít po té snazší znamená sledovat (nepříliš) sentimentální drama dvou postav a jednoho splněného snu. Zdolávání obtížnější cesty nastoluje otázky… spoustu otázek. Řekněme, že filmu klasifikovanému jako fantasy neklade realita žádná omezení, tudíž si může dovolit plynulé přecházení mezi přítomností a minulostí, mezi světem mrtvých a živých. Zvědavost mi ale nezabrání bádat nad tím, proč věci fungují zrovna takhle a ne jinak. Ve světě bez pravidel se ztrácím. Z jakého důvody někteří „návštěvníky“ vidí a jiní nikoliv? K čemu musí dojít, aby lidé otevřeli oči a mysl? Tohle není ve filmu nijak vysvětlováno a se zvláštní samozřejmostí se očekává, že všichni diváci přijíždějící v samém závěru „uvidí“. Jenže co vlastně? Dobrovolně zapomenutá a dozajista přelomová šedesátá léta, k nimž je neustále odkazováno? Své nenaplněné touhy? (Ne)obyčejný baseballový zápas? Další otazníky zatěžují důvody, z nichž ke všemu dochází. Těžko odhadnout, kdy jde o osud a kdy o náhodu. Zda-li má být daný člověk v danou dobu na daném místě, anebo nemá. Neodchází snad Terrence Mann (na rozdíl od Joea Jacksona fiktivní postava) před koncem filmu napsat knihu o Rayově otci a neuzavírá se tím pomyslný kruh podobně jako v Donnie Darkovi? Můj přístup je na podobný typ filmu asi příliš racionální. Neprozíravě vyžaduji stabilní informace ohledně nestabilních jevů. Tak jako tak jsem si Hřiště snů nádherně vychutnal. Každou vteřinu napjatý, k čemu dojde vteřinu následující, od srdce fandící chlápkovi, který se poprvé v životě rozhodnul udělat něco spontánního. Zčásti proto, že mu to někdo řekl, zčásti proto, že to tak jednoduše cítil. Třeba právě v tom tkví nesmírně prosté, nesmírně povzbudivé poselství filmu – jdi za svým srdcem. Apendix: S až opovážlivou nadějí vzhlížím ke druhému zhlédnutí, které, jak věřím, zážitek stejně jako u Shawshanku vynese do nebeských výšin. 85% Zajímavé komentáře: tron, Ichabod (17.07.2009)

Polovinu stopáže jsem se cítil jak v nějaké hodně nepovedené Telltaleovce, protože postavy byly neustále vystavovány spoustě rozhodnutí, což ve výsledku působilo dost komicky. Posledních zhruba 30 minut jsem se opravdu nudil a to zbytečné kecání tomu rozhodně nepomohlo. Škoda toho konce, neboť začátek byl slušně rozjetý. 2/5 (10.07.2021)