Dom hrôzy

Remake filmu z roku 1959 někteří vynášejí pomalu do nebes, ale po jeho zhlédnutí si s nimi dovolím nesouhlasit. Zatímco originál je skvělou detektivkou s propracovanou hororovou atmosférou, tak tohle není nic jiného než obyčejné (hodně) průměrné béčko, které těží jen ze známého hereckého obsazení a zhruba dvou – tří zajímavých scén. Přitom začátek skutečně příjemně navnadil – nejen že se tu objevil Jeffrey Combs, ale i ta „odveta“ pacientů byla docela pěkně natočená. Takže jsem očekával, že i zbytek filmu se bude odvíjet v podobném duchu, leč přišlo zklamání. Ani známé tváře totiž nezaručí solidní podívanou, pokud nedostanou do ruky kvalitní scénář a ten tu teda rozhodně k mání nebyl. Když nepočítám výstřih Famke Janssen (na který se kameraman zaměřoval podezřele často), tak mě tu zaujala snad jen ona pasáž, kdy čtveřice vyrazí do sklepení hledat únikovou cestu. Přesně v těchto momentech ukázala Ali Larter své herecké schopnosti a vlohy pro „hororový žánr“ – díky kterým se následně objevila hned v několika dalších filmech (tohoto žánru). Atmosféra v tuto chvíli gradovala a je jen velká škoda, že poté krvavé kádi to šlo s ní i celou kvalitou filmu rapidně dolů. Tvůrci se nám sice snažili neustále podstrkovat další rádoby „šokující“ zvraty a situace, ale ani gumová hlava ani počítačově ztvárněné zlo už prostě nefungovalo tak jak mělo.50% (24.05.2014)

V roce 1999 vyšly dva typově podobné horory. Prvním z nich byl velkolepější De Bontův “The Haunting”, a jak to v Hollywoodu bývá, konkurence opisovala a Warneři vyprodukovali ve stejném roce remake snímku “House of Haunted Hill” z roku 1959. Haunting dostal v české distribuci název “Zámek hrůzy”, zatímco tenhle snímek “Dům hrůzy”. Oba byly kritikou strhány a ani jeden z nich nedokázal komerčně uspět. První třetina filmu je slušná, jak atmosférou, tak zajímavými a tajemnými postavami, druhá třetina poodkryje karty a nabídne několik twistů a poslední třetina, speciálně tedy závěr a ta divná CGI mlha to pošle celé do háje. Geoffrey Rush nakonec takový zmrd nebyl… 2* (24.10.2023)

Prvních pět minut jsem byl mile překvapen a žil jsem v domnění, že se jedná alespoň o žánrově čistý film, který by mě mohl trošičku zaujmout. Leč bohužel to opět nevyšlo a vylezla z toho silně neučesaná směsice ne nejhoršího hororu s dementní podobou podřadného thrilleru. Co se hororu týče, sám o sobě by působil vcelku slušně a občas dokázal i mírně postrašit, ale pouze do té doby, než se na obrazovce objevila infantilní podoba toho, co mělo představovat hlavní zlou sílu dne. Ostatní dějové zápletky však byly zoufale neuspořádané, zmatené a nesmyslné. Člověk by za Boha nepochopil, kdo tu koho chce zabít, za co nebo za kolik, proč, zda se mu to podařilo, anebo jestli to udělal úmyslně či jen náhodou. Máte skoro jistotu, že ten jehož mrtvolu vidíte rozstřílenou nebo jiným způsobem zneškodněnou je na sto procent živ a co nevidět se odkudsi vynoří, aby způsobil ještě větší zmatek. Abyste pak pochopili, že tento hrdina je už nadobro mimo hru, musíte vidět jeho hlavu alespoň na dvacet kroků od zbytku těla. (24.10.2004)

Fakt by mě zajímalo, kde se vzal Rush v takovéhle sra*ce. Pokud by se autoři drželi příběhu o původním sanatoriu a natočili retro film v tomhle stylu, mohla by to být hororová bomba a velice svěží vítr v tomhle zatuchajícím žánru. Místo toho jste ale nuceni přetrpět zoufalou partičku ztrapňujících se kvalitních herců v naprosto stupidním filmu a jednu ukázku velice špatných digitálních triků. (28.10.2005)

Vcelku dobře rozjetý remake původního snímku z padesátých let s Vincentem Pricem (jedna z hlavních postav se tu zřejmě jako pocta jmenuje Price), kterej však od půlky začne hodně kulhat a ke konci se už doslova plazí. A přitom se v něm objeví spousta hororových okamžiků, které ukazují, že tvůrci ví, co to je horor a jak ho natočit, u konce ale zřejmě začali trpět tou nemocí s německým jménem, která před vámi všechno schovává.... Aspoň, že na Famke a Ali je radost pohledět až do samotného konce. Já závěr místy prospal, což možná o něčem svědčí. (08.02.2009)