Deti Nagana

Tak teď jsem se právě vrátil o několik desítek let nazpět časem a to dokonce ještě před rok 1998, kdy Dominik Hašek z kolektivního udělal individuální sport. Nejenom, že mi před očima proběhly mé adolescentní mače v hokeji, kopané, vybíjené nebo líném tenise, ale look Dětí Nagana ve mne evokoval vzpomínky na mnou oblíbenou osmdesátkovou tvorbu pro mlážež….na první dobrou plácnu třeba snímek Malý velký hokejista z roku 82. Škoda jen, že současní mladí herci z daleka nedosahují charizmatu svých dnes již dospělých předchůdců a hlavně jsem moc nepobral, proč Dan Pánek kouše do tolika jablek (vztah hlavního hrdiny s nevlastním otcem, sportovní minulost jeho dědy a jak to měl s postavou hranou Hynkem Čermákem, domácí násilí na dětech), když neměl v plánu žádné dojíst. Jinak příběh klasická Davidogoliáština aneb lapačkou z kšiltovky vychytám i Jardu Jágra a tak tři hvězdy za ty vzpomínky na bezstarostné dětství. (15.05.2023)

Taková nostalgie, úplně jsem se v tom viděl! V době Nagana mi bylo tolik, co hlavním hrdinům a taky jsme takhle hrávali na ulici. A kdybych taky takhle dostal brankářskou helmu (a betony, bože!!), roztál bych blahem! Jasný, děj lehce předvídatelný, nějaký hluchý místa tam byly, Nagana tam taky mohlo být klidně víc (tehdy mi přišlo, že hokej byl úplně všude, hokejem jsme žili naprosto všichni, i ti největší ignoranti), ale budiž. Skvělý konec, musel jsem zatlačit slzu. V trendu vzpomínání na devadesátky, se u mě tento film zatím trefil nejvíce. Ale pochopil bych, že třeba lidi, co to hokejový šílenství nezažili, tak to nemusí tak docenit, nebo na to koukají jinýma očima. (02.03.2023)

Naganská nostalgie zafungovala tak, jak měla a Pánkovi se navíc podařilo filmu vtisknout ducha nesmrtelných dětských filmů jako byli Páni kluci. No ne že by se ke kvalitám starých klasik nějak výrazně přiblížil, ale ten nádech tu je a to mi vlastně stačí. Fajn to bylo i co do castingu a musím říct, že dětští herci se vedle osvědčených jmen neztratili. Naopak parta výrostků, s nimiž hlavní hrdinové měří síly, se zrovna nevyvedla a motiv domácího násilí mi přišel naprosto zbytečný a do celkového konceptu se nehodil. I s tím Haškem se to tady dalo zařídit elegantněji. Takže za mě je to fajn, ale jen si tak říkám, jestli ta cílovka, kterou jsou především děti, zrovna tohle ocení. 70% (08.06.2023)

Lapačka z kšiltovky, betony z molitanu, tyčky z pet láhví, ošuntělé hokejky, tenisák a jde se na věc. Hádání se kdo je jaký hokejista, kdo půjde hledat kotouč, do toho moncle a odřeniny ale hlavně nezapomínat na školu. Tohle není žádné mistrovské dílo, o tom netřeba debatovat. Je to ale krásný návrat do dětství. Tohle jsem prostě já v době Nagana. Jako bych se v tom filmu viděl. Věřím, že přesně o tohle Pánkovi šlo. Připomenout moji generaci tyhle úžasné a nevinné časy, kdy jediná naše strast byla, jestli náhodou nedostanem bůra z matiky a hlavně aby naši vyhráli zlato. Kdo tu dobu jako dítě zažil a koukal na hokej, tak se mu to musí trefit do noty. Víc to analyzovat nepotřebuji. (14.05.2023)

Jeden si přidřepne a za zády rozhodí hokejky… to byly časy. K tomu Jardova žvejka, Zárubův ječák, dvacetikorunová bankovka, Tamagotchi, devadesátkové káry, móda, nostalgie a „specifický“ výchovný styl. Ale taky skrz naskrz průměrný a průhledný příběh. Nemá to dynamiku, nemá to tah na bránu, nemá to ani moc humoru. Kluci (a nej holka ze třídy) dostanou na plácku u hospody klepec od party z druhého stupně, ujme se jich bývalý extraligový hokejista, kromě tréninků padne i pár „životních“ rad, takže odveta bude jiné kafe. Nic víc, nic míň. Nagano (hlavně ten dopad na společnost), které bylo minimálně pro jednu generaci zásadní událostí, se už nikdy nezopakuje. Dané době docela rozumím, příběhu méně. Dan Pánek totiž otevírá řadu témat, která nezvládá, neumí s nimi pracovat a vlastně je ani nedokáže nějak solidně uzavřít. A asi ani nechce. Takže pokud něco funguje, tak právě nostalgie. (27.05.2023)