Deti Nagana

Lapačka z kšiltovky, betony z molitanu, tyčky z pet láhví, ošuntělé hokejky, tenisák a jde se na věc. Hádání se kdo je jaký hokejista, kdo půjde hledat kotouč, do toho moncle a odřeniny ale hlavně nezapomínat na školu. Tohle není žádné mistrovské dílo, o tom netřeba debatovat. Je to ale krásný návrat do dětství. Tohle jsem prostě já v době Nagana. Jako bych se v tom filmu viděl. Věřím, že přesně o tohle Pánkovi šlo. Připomenout moji generaci tyhle úžasné a nevinné časy, kdy jediná naše strast byla, jestli náhodou nedostanem bůra z matiky a hlavně aby naši vyhráli zlato. Kdo tu dobu jako dítě zažil a koukal na hokej, tak se mu to musí trefit do noty. Víc to analyzovat nepotřebuji. (14.05.2023)

Pánkův sportovně laděný film je sympatická žánrová snaha i s tou dobovostí roku 1998, ale první hodinu se tam nic neděje a pak něco až na závěr. Motiv Olympiády v Naganu je majstrštyk, ale bojím se že to ocení jen pamětníci 40+, které odradí cílový divák filmu 8+, ale ti zase neporozumějí těm popkulturním narážkám té doby. Snaha byla, Čermák fajn, ale nejcenější na tom je asi zobrazení dětství dětí z doby před dobou mobilů a internetu. (28.05.2023)

A pak proč je na tom naše školství tak špatně, když se ve třídě učitelé se žáky, místo výuky, koukají na olympiádu. Ale my to tak měli v době Nagana ve škole úplně stejně, takže zcela chápu a je fajn vidět ve filmu děcka opět za doby, kdy se nesedělo jenom doma a v jednom kuse se nečumělo do ajfonů, ajpedů a dalších pytlovin od Nakouslého jablka. Pánek se nesnažil natočit další Klukypány nebo Osvaldovo nadbíhání Lucii - na to jsou Děti Nagana málo dobrodružné nebo humorné. Přesto jde v české kinematografii o příjemnou změnu, u které jsem rád, že nám nemusí být neustále jen podsouváno o čem muži, ženy, děti, invalidní důchodci, případně Langmajer touží. Protože, jak už zmiňuje Hynek Čermák, na hajzlu přeci tlačíme všichni stejně. (24.05.2023)

Nad nostalgickým nádechem (parta dětí ala Stranger Things po Česku) a problémy školní party se člověk rychle najde (po Naganu mi bylo 15 let), humorných scén je také několik, ale ten příběh. Furt si říkám, snad to nebude jen tak jednoduchoučké, jak by mohlo. Bohužel je to přesně tak jednoduché, prosté a přímočaré, že to nakonec nedojme. A vedlejší zápletky jsou jen zkratkovité. Hašek na Hrad. Bejvávalo. (06.07.2023)

Kdo zažil a sledoval OH 1998 a zmíněný hokejový turnaj v Naganu, tak si jistě při sledování tohoto filmu oživí svoje vzpomínky na tuto dobu. Já měla tehdy 14 let a stejně jako hrdinové ve filmu, jsme i my sledovali semifinálové drama s Kanadou ve školních lavicích s našimi učiteli. Krásný to zážitek. S filmem tak úplně OH v Naganu nesouvisí, v podstatě Nagano je zmíněno jen v pár úvodních minutách. Poté již sledujeme příběh chlapce, který se jako řada jiných, chce stát slavným hokejistou, v jeho případě Dominikem Haškem. Přidá se k němu parta různorodých děti a vytvoří tým, který na plácku začne hrát "hokej". Trenéra jim po nějakém čase začne dělat skvělý Hynek Čermák, jako otec jednoho z nich. Příběh je hodně podobný americkým rodinným filmům o různých partách dětí, co hrají nějakou hru či sport. Jednu hvězdu z plného počtu musím ubrat za rozmazleného hlavního hrdinu (fakt respekt k jeho matce, že mu jednu nevrazila), nedotažené a nadbytečné zápletky (Káťa a její otec, vztahy v partě, problémy hl. hrdiny ve škole a s nevlastním otcem...) a některé slabší herecké výkony. Ale celkově, čert vem všechna negativa, film objevuje staré vzpomínky, jak si řada z nás v roce 1998 koupila hokejky a šla si hrát na plácek za domem na Jágra, Šlégra, Růžičku, Haška..... A to je na tom to krásné :) (15.05.2023)