Réžia:
Denis CôtéScenár:
Denis CôtéKamera:
François Messier-RheaultHrajú:
Larissa Corriveau, Laure Giappiconi, Samir Guesmi, Aude Mathieu, Hinde Rabbaj, Anne Ratte-PolleVOD (1)
Obsahy(1)
Tri hypersexuálne ženy strávia 26 dní v tichom dome pri jazere. Léonie (vážna), Eugénie (impulzívna) a Gaëlle alias Gejša (koketná). Všetky tri sú tu dobrovoľne. Dohliada na ne sociálny pracovník a nie veľmi dôverný terapeut. Motto domu je ""hypersexualita nie je choroba"". Cieľom tohto experimentu nie je liečiť, ale skôr umožniť úprimné skúmanie rôznych skúseností, foriem a extrémov túžby. Všetko sa odohráva v poloobnaženej a úplne obnaženej polohe, slovne aj fyzicky, vo fantázii aj v realite. Skutočnosť, že pracovníci projektu sú síce nedotknutí, ale aspoň trochu dojatí, nie je prekvapujúca a zodpovedá pocitom divákov. Na rozdiel od iných predstaviteľov súčasnej kinematografie sa Denisovi Côtéovi po hitoch ako Antológia mesta duchov alebo Curling darí vytvárať dynamické filmové priestory (kulisy, prostredia, konštelácie), v ktorých možno zážitky (psychické, fyzické, intelektuálne) vnímať ako hru, a práve preto ich možno využiť na sledovanie reality. (Film Europe)
(viac)Videá (2)
Recenzie (17)
Koukám, že tady málokdo pochopil, že nosným motivem toho filmu není nějakej experiment, nebo hypersexualita jako chytlavě znějící diagnóza. Motivem toho filmu jsou ti lidi.. a rozhodně ne jen ty tři "pacientky".. Celé je to chytřejší než se může na první pohled zdát. Ze začátku se kamera skoro nesnesitelně otravně soustředí jen na neklidné náhledy obličejů jednotlivých postav a v průběhu, jak je postupně poznáváme, nenápadně ustupuje a zasazuje je v širších záběrech do prostředí a interakcí. Nastíněné osudy jednotlivých postav jsou absurdní, banální, tajemné, smutné a především nekompromisně lidské. Finální nevyřčený a přitom tolik doslovný pocit selhání je krásně jízlivě existenciální tečkou. ()
[KVIFF 2022] Jako téma oukej, už jsem se ale bál, že se nezbavím těch neustálých záběrů na ksichty, které jsou asi stejně činné jako Zeman rok před koncem druhého období. Hodně zrnitý, únavný film, který nás zavede mezi sexuálně závislé ženy bez toho aniž by to mělo nějakou pointu nebo příběh. Má to obřího pavouka. Jako wtf? Film v něčem naprosto vyzdvihovaný a v něčem tak moc o ničem až to bolí. ()
Určitě zajímavý vhled do světa žen s hyperzavislostí na sexu. A jako že každá závislost je peklo.... Výkony hereček víc než dobré. Přemýšlím o smyslu odborné a emocionální 'impotence', trojky, která experiment řídí. Jako že banalnost a plochost lidí, kteří v téhle obsesi nejedou? Symbol reakce společnosti na ni? Takže vlastně zklamání, protože mi přišlo, že si film kromě popisu tohoto kříže, větší cíle nedal a dal-li, tak nedodal. A to mi přišlo málo. Zvlášť u něčeho, co trvá přes dvě hodiny. ()
Takové to léto, takový ten umělecký film. Experiment, ktorý nikam nevedie. Alebo predsa ? Je to terapia uvedomením ? A čo je to pre diváka netrýzneného hypersexualitou ? Zoznámi ho s jednou poruchou sexuálneho správania na úrovni kazuistiky zo psychiatrického zborníku, to je jedna vec. Urobí to takou tou modernou formou otravného pchania kamery rovno do ksichtu protagonistov, to je druhá. A urobí to dobre, realisticky, presvedčivo. Nič nerieši, nič neanalyzuje, len pozoruje, zaznamenáva. Stačí to ? Ja neviem. Nenudil som sa, poučil som sa... ()
Psychologický experiment pro tři nymfomanky, který neni o ničem jiném než o společně stráveném čase v příjemném prostředí bez běžných sexuálních stimulů. Prostá konverzačka, která představuje různé cesty k sexuální obsesy, ale nabízí i zamyšlení, jestli je to vlastně špatně. Nic explicitního, vše šokující zazní během rozhovru. ()
Reklama