Krásne bytosti

drsná sonda do života partičky islandských mladíků, které spojuje primárně to, že mají mizerné nebo rovnou úplně nulové rodinné zázemí. Matky na ně buď kašlou a nebo na ně nestačí a otcové (ať už vlastní nebo nevlastní) jsou pro ně spíš nebezpeční, než aby jim byli vzorem v čemkoliv. Šikana tu jede na plné pecky, pro ránu se nejde daleko a jen velmi málo chybí k tomu aby jejich jednání a osudy skončily katastrofou. Seveřané tyhle drsná dramata umí, nicméně v tomhle případě nehraje specifické islandské prostředí prakticky vůbec žádnou roli a příběh by se mohl odehrávat kdekoliv od Ameriky až po Japonsko. A to je na něm nakonec to nejsilnější. Jde o univerzálně aplikovatelnou story, která se může stát kdekoliv a dopady budou dost podobné...80% (14.02.2023)

(Ne)krásný film o (ne)krásných bytostech a (ne)krásných radostech a strastech dospívání. Jedno z nejlepších coming-of-age [sociálních] dramat co jsem za poslední dobu viděl. Nebýt druhý poloviny která zbytečně sešlápne nohu z plynu, neváhal bych dát plnou palbu, protože jde o mimořádně kvalitní islandskou artovku, která naprosto brilantně spojuje mnoho protichůdných kontrastů – již dlouho jsem neviděl film, který by byl tak překrásně subtilní a přitom tak drsný a surový. (17.09.2022)

Silný drama o dospívání a hledání svého místa, který tak trochu bortí naši idealizovanou představu o bezpečném severu Evropy zalitým sluncem. Film maluje obraz chaotického života puberťáků a na paletě má vše od šikany, přes zneužívání a problémové vztahy s otcem, po drogy nebo sociální nerovnost. Když v příběhu začne rezonovat i mystika, začal jsem se v množství témat trochu ztrácet a přemítal, co chce vlastně režisér snímkem říct - zda jde o znepokojující apel nebo se jen snaží vyprávět příběh a nechat diváka vybrat si, co si odnese. Díky kinu Edison jsem měl možnost se na to Guðmundssona přímo zeptat - a odpověď mě celkem překvapila. Krásné bytosti mají podle něj dvě vyznění (mini spoiler) - první je řídit se intuicí (jako protagonisti kterým radí hlásek v podobě svědomí nebo snové matky) a druhé ukázat body, v nichž dospívající mohou zahučet do spirály kriminality, a apelovat tak na společnost, aby jim v těchto momentech pomohla se vrátit na tu správnou cestu - neboť nejde o v jádru špatné lidi, ale jsme všichni krásné bytosti. 80 % (20.09.2022)

Sígři z Islandského sídliště ala další pochmurný a drsný Sever. Film o přátelství a o udržení si přátelství během extrémních situací. Tu se dostáváme k hlavnímu představiteli Balli. Šikanovaný ve škole, ignorovaný doma, žijící ubohý život ve špíně, kterého z lítosti vezme pod svůj gang mladý Addi, jehož přerod během filmu je neskutečný. Addi se chová racionálně a dospívá, Konni je rváč a největší šmejd a Siggi je takový podivín do počtu. Sledujeme problémy dospívajících jak se vydávají na bláznivá dobrodružství a je to syrové, naturalistické, nepříjemné, ale místy i srdceryvné a smutné. Film staví na skvělých dětských hereckých výkonech, silném sociálním komentáři, nehezkém prostředí Reykjaviku plné podivných existencí a sociálně slabších rodin. Film se nebojí šikany, násilí, rvaček, drog a dokonce došlo i na znásilnění kluka klukem ( Deliverance ! ) rozhodně jde tedy o silnou podívanou, která nenechá jen tak někoho chladným. Finále je šokující jak se k daným filmům patří. 8/10. (02.12.2022)

Velmi dobré sociální drama z Islandu, pro mě třetí nejsilnější zážitek letošního ročníku KVIFF. Film sleduje skupinku teenagerských sígrů, jejichž neurvalé chování vyplývá z neutěšených rodinných poměrů, přesto u nich občas problesknou záchvěvy lidskosti a dobroty. Relativně povědomé dějové zákruty filmů o problematických mladých lidem jsou v Krásných bytostech ozvláštněny ezo motivem, který filmu dodává jedinečnou atmosféru. A také je s jeho pomocí schopně budován dost nepříjemný pocit očekávání nějaké nevyhnutelné katastrofy, k níž dění pravděpodobně dospěje, v závěrečné třetině jsem kvůli tomu byl jak na trní. Koncovka pak v tomhle ohledu vlastně překvapí a nabídne katarzi jiného typu, než jsem si myslel. (56th KVIFF) (10.07.2022)