Čo by bolo, keby…

Akoby „another“ romantický film s prvkami drámy, avšak vyšperkovaný prezentáciou alternatívnych príbehov (v ktorých dominuje pekná piano muzika a klasické tóny). Tie vznikajú na základe toho, ako sa hlavná hrdinka rozhoduje v daných situáciách (napríklad šoférovanie motorky). Vedenie jednotlivých príbehov nie je chaotický, režisérsky je to solídne zvládnutý. Záver pekný a dojemný. Lou de Laâge odvádza presvedčivý výkon (bol som prekvapený, že ako jej slušia vlasy typu „blond“). P.S.: Celkom solídny (v podstate vydarený) režisérsky debut. Osobné hodnotenie: 81% (****) (09.08.2023)

Na základě zběžného prohlédnutí profilu filmu včetně plakátu jsem si myslela, že jdu na romantický film a vůbec jsem čekala něco jiného, ale to, co jsem dostala, se mi líbilo a oslovilo mě. Film každopádně není romantický ani trochu. Jenom jsem se v těch liniích ztrácela, ty přechody mi přišly hodně překotné a nejasné. Spoiler: Když na začátku potkala Paula, pomyslela jsem si, že tohle je ono, tohle je ta správná verze, teď potkala svou životní lásku a v této časové linii už bude navždycky šťastná. Zase jsem si uvědomila, jak jsme naučení romantickou lásku často brát jako náš životní cíl a to ultimální štěstí, které nás spasí, a přitom jsme v životě vlastně sami. (30.07.2023)

Film o různých možnostech příběhu a paralelních vesmírech. Alternativní reality jsou tu dobře poskládané a propojené. Lou de Laâge zahraje každé své alternativní já vždy jinak a výborně zachytí, jak by v paralelní realitě byla trochu jinou osobností podle toho, jak ji formovaly okolnosti. Je to milý film, dvě hodiny v kině utekly jako voda, nicméně, na intenzivní filmový zážitek tomu něco chybělo a závěr byl příliš sentimentální. (27.11.2022)

Jak už to tak bývá, žádná z životních cest Julie není bez větších a menších zádrhelů, žádná není čistě pozitivní, čehož si na filmu cením. Juliiny cesty velmi často ovlivňují partneři, což mi přijde smysluplné, děje se to téměř každému. Pojetí Oliviera Treinera je spíše romantické (ještě podpořené kamerou a výbornou hudbou), vztahy jsou tím místy až příliš zidealizované, i když zase nemůžu říct, že by se tohle v reálném životě nedělo. Těch linií je navíc dost, takže prostor na nějaký detailnější rozbor zkrátka nebyl, čímž se občas do dramatických částí vztahu skáče až příliš rychle. Škoda, že toho víc nezůstalo v náznacích, konkrétně vztahové části by to prospělo. Závěr mi k předešlé náladě filmu vůbec nesedl, je pouze úplně zbytečným dovětkem, jenž ten příjemný filmový pocit sráží. Lou de Laâge však výborná, žádná z jejich Julií není stejná, žádná není zaměnitelná. 75% (20.02.2023)

Ten 80 % limit je mojim prekliatím.  Je výrazom mojej pohodlnosti, vďaka ktorej namiesto zodpovedného hľadania a posudzovania, ktorý film stojí za moje pozretie si nechám radiť od väčšiny  užívateľov ČSFD. Tá väčšina mi ponúkla film o klaviristke Júlii.  Nepoznal som režiséra, hercov a po polhodine som zistil, že ide o akýsi experiment, ktorému nerozumiem a ani nemám potrebu mu porozumieť. Takže konštatujem, že film ma nenaštval, ale ani nezaujal a podiel trojkových hodnotení v mojej štatistike utešene rastie, čo ma neteší, ale ani neznepokojuje. Len dúfam, že aj pri súčasnej biede sa mi podarí naďabiť na film, ktorý ma nadchne. Alebo aspoň poteší. (11.03.2024)