Umřít se dá jen dvakrát
On ne meurt que 2 fois
He Died with His Eyes Open
Réžia:
Jacques DerayKamera:
Jean PenzerHudba:
Claude BollingHrajú:
Michel Serrault, Charlotte Rampling, Elisabeth Depardieu, Jean-Paul Roussillon, Jean-Pierre Darroussin, Julie Jézéquel, Gérard Darmon, Jean-Pierre Bacri (viac)Obsahy(2)
Příliš krásná na to, aby byla tak nevinná. Charlotte Ramplingová a Michel Serrault ve francouzském noir thrilleru. Kdysi slavný koncertní pianista Charles Berliner je brutálně zavražděn. Případu se ujímá inspektor Robert Staniland, zkušený, cynický vlk samotář. Brzy se seznámí s Berlinerovou vdovou Margaux, která se rozhodně neutápí ve smutku, stejně jako Berlinerův nevlastní syn Éric, závislý na heroinu. Staniland poslouchá nahrávky z posledních týdnů Berlinerova života, které nalezl v jeho bytě, a hledá motiv vraždy. Do případu vstupuje Berlinerova milenka, tajemná, krásná Barbara, která začne se Stanilandem hrát vzrušující a krutou hru.
Mistr francouzského thrilleru Jacques Deray obsadil do role stárnoucího inspektora vynikajícího Michela Serraulta, jeho protihráčkou je přitažlivá Charlotte Ramplingová. Stylový noirový snímek s jedinečnou atmosférou a napětím.
(Česká televize)
Recenzie (26)
50% - Michel Serrault patří k mým oblíbencům od doby, co v TV běžel seriál Dobrý den, pane Offenbachu. Tahle kriminálka mě ale příliš nenadchla. Vraha známe prakticky od začátku, však se taky sám drze přizná, jak by řekl Cimrman, takže jde jen o to mu to nějak dokázat. M. S. je sice vynikající, ale na víc než tři hvězdičky to není. ()
Další filmová francouzská paráda, postavená především na svůdné Charlotte Ramplig a zdánlivě přátelském, ovšem ve skutečnosti velmi přesně plánujícím policajtovi v podání Michela Serraulta v příběhu vyšetřování vraždy koncertního pianisty. Strašně se mi líbilo, jak Deray krásně kroužil kolem všech postav, postupně stahoval smyčku až do konečného finále. Jednoznačně paráda. ()
Se vší nevyzpytatelností, zanechaný otisk rtěnky v číši smyslnosti. Žhnoucí plameny dráždivosti, žárlivé rýhy zakázané vášnivosti. Zavadil o kramflek. Zavaž mi střevíček. Přítulná kočka Charlotte Rampling našlapuje, drápky škrábe, svůdně hryže do mužské tváře. Ozývá se její chůze. Atraktivní krok. Uzřít nemravnou rafinovanost. Na zdi fotografie flirtující, pohled vyzývající, zrcadlí se zastřenost z dávných dob. Mystérium dámských stop. A její hlas. Prověřený motivem tah. Vábí do své náruče mužův hlad. Ona příčina, pověstná to žena, nestydatá dáma noci - kořist, oběť, odměna? Něco za něco. Pohleď do našeho lože. Odkryté in flagranti šapitó. Je jen má, je jen moje. Přerušené tajemství nás přitahuje. Hra na pravdu v erotických tenatech. Pohnut myslí, posedlý fanatik opěvované královny krásy. Její zrádná duše a tělo svírá mužům hrdlo. Mám svého pachatele, ale je mi tak nějak mdlo. ()
Absolutně nezajímavý a taky zbytečný snímek o vyšetřovateli, kterýho plně pohltí zločin vraždy, rozmotávající se pomocí nahrávek na audiokazetách, na kterých si oběť klábosí sama se sebou. Samozřejmě nechybí milostná aférka s hlavní, značně pohublou aktérkou, to zde nesmí chybět. Šeď, nudný žvásty, nesčetněkrát omletý téma. Tenhle film má přesně to, co zde Michel Serrault v jedný scéně vyšpulí, holou prdel! ()
Film s košatým dějem, který se se děje kdesi ve vzduchoprázdnu. Policista, který si přihřívá a nechává zas chladnout svoji polívčičku. Krásná Barbara, která zase není až tak vzrušující. Prostě film, na který se dá dívat bez emocí a zaujetí, ale přece se jen na něj nechá dívat. Film pro uvolnění, který nic nedá a také nic nebere. Pozn.: Slavoj Žižek by doplnil: „umírá se dvakrát“, poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška. ()
Reklama