Komisár Moulin

Ze začátku to bylo jednoznačně za 5, ale pak jakoby se autoři posunuli někam jinam a ze sympatického komisaře se stává vagabund. Ono to asi v životě i možná tak chodí, ale zdá se mi, že zde se to už trochu přehání. Boj komisaře Moulina tak nakonec sklouzl do boje proti mocným a zkorumpovaným. Nebo, že by to tak skuečně bylo? Cekově tak dávám za 3. (08.03.2012)

Francouzský krimiseriál si udržuje poměrně velmi dobrou úroveň, postava komisaře Moulina není jednoznačná, ale pro mě má zahraná role komisaře, rozměr morálního policajta, je faktem, že kvalita jednotlivých dílů je rozporuplná, nicméně pro Yvese Reniera mám slabost, je mě velice blízký, protože má kladný vztah ke zvířatům. Musím také zmínit, že postavu komisaře umocňuje perfektní dabing Miroslava Moravce. Moje dojmy ze seriálu jsou kladné. Některé seriálové příběhy vychází z existence faktů specifických kriminálních případů, tak že, to není úplně zcela smyšlené. (07.10.2007)

Za mého juniorského mládí jsem tento seriál hltal. Komisař byl se svou motorkou a mladší krasavicí po boku vždycky nejvíc stylovej (a připomínal mi mého učitele z hudební školy) a zápletky některých dílů pro mě v té době přitažlivě naturalistické (zvlášť jsem žral ty mlátičky - jedna z mála věcí co francouzi umí). Současné díly jsou však jen odleskem bývalé slávy a rád si u nich zavzpomínám... (19.08.2007)

Kvalita jednotlivých dílů a sérií byla hodně kolísavá.. navíc některé scénáře vůbec nerespektovali charaktery postav.. resp. v každém dílu měla tatáž postava úplně jinou povahu.. o tom, že o nějaké invenci při tvorbě zápletek se takřka nedá mluvit.. dvě hvězdičky za to, že Yves Rénier je marná sláva charismatický chlapík.. a pak za krásnou novinářku Natachu Amal jako jeho přítelkyni.. (19.01.2007)

To, co je na tomto seriálu, který chce být a je poctivou podívanou pro víkendové večery a přitom zpravidla nabízí ještě cosi navíc, pro mnohé nejvíc protiřečivě sporné, považuji pro sebe naopak za jeho největší plus. Ač u komisaře MOULINA jsou a zůstávají zachovány všechny znaky detektivky jako žánru, už pojetí postavy, která je "pouze" skvělým kriminalistou, jemuž zůstávají všechny lidské slabosti složitostmi vlastního osobního života počínaje, naznačuje, že se tu jedná o mnohem víc. Co ve své době, v sedmdesátých letech bylo v poetice žánrů průrazné, to i dnes zůstává osobité a neopakovatelné. Moulinovi, s nímž se Renier dokonale sebeidentifikoval, přibývají vrásky a v playboyovi mladších let postupně ožívá v charakteristice postavy někdejší osmašedesátnický rebel a neúprosný soudce doby, jejíž faktické rezignaci na přiměřené eliminování stále brutálnějšího zločinu ve všech jeho stále početnějších zpodobách Moulin rozumí stále hůře. Častěji se dostává do konfliktů, častěji však také účinně zasahuje proti těm, kteří jsou si až příliš sebejisti svou beztrestností. Kupodivu neztrácí kontakt s mládím: vztah k dceři, která je mu tolik podobná a kterou nemohl poznat dříve, mu nejen nahrazuje syna, ale současně mu posléze věnuje přítelkyni, pro kterou nikdy není obtížný. Platí to - a v tom je dcera opravdu potomkem svého otce - i naopak pro ni. Moulinovský seriál je velkou výpovědí své doby a ve svém žánru ve svém celku určitě bude patřit k respektované klasice. Pro své diváky, kteří na něm vyrostli, určitě. (03.02.2008)