Le Journal de Lady M
Le Journal de Lady M
El diario de Lady M.
The Diary of Lady M
Obsahy(1)
Zpěvačka a tanečnice Lady M (Myriam Mézières) potkává při jednom ze svých pařížských vystoupení barcelonského malíře Diega (Juanjo Puigcorbé). Prochodí spolu noc městem a jiskra je zažehnuta. Lady M přijede na Diegovo pozvání do Barcelony a projíždějí spolu Španělskem v divokých líbánkách. Pak se ovšem na scéně objevuje Nuria (Félicité Wouassi), s níž má Diego malou dcerku. Nesourodá čtveřice se setkává opět v Paříži a zkouší si uspořádat společnou existenci... (garmon)
(viac)Recenzie (2)
Romance? Kýč? Poesie? Pornografie? Kdyby k tomuto psala scénář Durasová, bylo by to určitě s větším přesahem, s větší hloubkou, s větší bolestí. Ale voiceovery, které to celé rámují by to nepovznesly ani s lepším scénářem. Takhle je to podobně jako Plamen v mém srdci především autoportrét Myriam, řekl bych, že Myriam narcistní, ale Myriam uvěřitelné, Myriam plamenné, mnohem víc opravdové, než jsem ji viděl třeba v Tannerově Zemi nikoho anebo dokonce ve Vecchialiho exploataci Change pas de main. Takže ber neber – Myriam ve vlčích mácích a při milování všema deseti. ()
Myriam Mézières se mi v prvních Tannerových filmech moc nelíbila, nejspíš proto, že byly první, nebo snad mi tahy jejího obličeje přišly příliš exotické. To už dávno ale neplatí, zvyk asi nemá příliš železnou košili - tedy alespoň zvyk na člověk, se kterým jste delší dobu a dosud vás nevytočil. A Myriam Mézières, jak by také mohla. Vlastně už tím jsem se povrchně dotknul tématu filmu: Kdo je součástí našeho světa, jak dlouho v něm smí pobývat, proč tam nepobývá tak dlouho jak chceme, do jaké míry jsme my sami součástí jeho světa? Řešení, které nám Alain Tanner nabízí není nové, ale není ani obvyklé. Je to luxusní řešení, stejně tak jako její šaty a písně. ()