Réžia:
Gregory HoblitScenár:
Toby EmmerichKamera:
Alar KiviloHudba:
Michael KamenHrajú:
Dennis Quaid, James Caviezel, Shawn Doyle, Elizabeth Mitchell, Andre Braugher, Noah Emmerich, Melissa Errico, Jordan Bridges, Peter MacNeill, Michael Cera (viac)Obsahy(1)
Jednoho poklidného večera roku 1999 najde John Sullian starou vysílačku, která patřila jeho otci. Zkusí ji zapojit a podaří se mu navázat kontakt. Muž na druhé straně je hasič, jmenuje se Frank Sullivan a právě se hodlá dívat na závěrečný zápas basebellové ligy roku 1969. John ke svému úžasu zjišťuje, že díky atmosférické poruše hovoří se svým otcem těsně před tragickým neštěstím. Nyní ho může varovat, takže otec nezemře, ale následky, které tento zásah do historie způsobí, budou mnohem závažnější, než si myslel... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (584)
Frekvence na tom, co se týče logiky, není úplně nejlépe, nicméně já si ji užil více než Osudový dotek, Svěrací kazajku či Dvanáct opic. Všechno jsou to u mě sice pětihvězdičkové zážitky, Frekvence však i díky hereckému duu stojí ještě o stupínek výše. Dennis Quaid patří stejně jako James Caviezel mezi mé oblíbence, a tak není divu, že jsem od Frekvence očekával hodně. A hodně jsem taky dostal. Časové paradoxy neřeším, jednak bych je musel řešit v každém podobně laděném snímku (včetně všech tří dříve zmíněných), navíc jde o žánr sci-fi, ke kterému předem přistupuji vždy s jedním okem přivřeným. Gregory Hoblit měl práci hodně ulehčenou, diváka dokáže vtáhnout do děje samotný příběh, a když ne, tak to za něj udělá ústřední dvojice či hudební doprovod Michaela Kamena. Hoblit tu je jen aby dohlédl na to, jestli bude film správně držet pohromadě. Konec je sice hodně přehnaný po logické stránce, ale mé přivřené oko tentokrát ztrátu půlhvězdičky zachránilo. ()
Kvalitní film tři v jednom. Rodinné akční drama, který nepostráda v podstatě nic, při rozhovorech mezi synem a otcem přes vysílačku mi běžel úplně mráz po zádech a neberu to pouze jako sci-fi, je dokazano, ze casoprostorova smycka existuje. Opravdu film k zamysleni, jen zaver jsem ocekaval jiny, ale jasne, happy end je dneska moderni zalezitosti. ()
Tenhle film mi trochu připomněl korejský Telefon a španělskou Záhadnou bouři. Odehrává se ve dvou časových rovinách, v roce 1969 a 1999. Otec a syn spolu komunikují přes vysílačku a syn se ho snaží zachránit. Otec je totiž hasič, který zahynul při požáru. Jejich činy mají ale vedlejší následky a vše se mění. Ve městě řádí vrah a v ohrožení je nejen otec, ale celá rodina. Má to pomalejší rozjezd, ale ke konci se to celkem rozjede. Pak už je nám ale docela jasné, jak to může skončit. I tak jsem si to užil je tu místy cítit napětí. Dennis Quaid se pro tu roli docela hodil. "Komunikuju se synem z budoucnosti." ()
....je jeden z těch mála případů, kdy naprosto NIC neočekáváte a dostane se vám toho překvapivě DOST. Za " málo peněz hodně muziky " aneb, když se sejde neotřelý scénář, citlivé herecké výkony, ničím nerušící volně plynoucí režie.... Vypadá to hodně jednoduše, ale kolika snímkům se toto podaří ?! Škoda toho ( již mnohými zmiňovanému ) " americkému " ZÁVĚRU který, to co se zde dařilo tvůrcům 2/3 snímku budovat, pohřbívá kamsi do.... :o( Jak píší uživ. POMO či Douglas OTEVŘENĚJŠÍ, PESIMIČTĚJŠÍ, TEMNĚJŠÍ konec a neměl bych větších námitek. Přesto, ( pokud ) odhodíte stranou logiku a nebudete se rýpat v časových paradoxech, vás snímek pohltí svou atmosférou a získá si vás. Alespoň v mém případě tomu tak bylo. 85% ()
Pokračujem v sérii dvojhviezdičkových filmov. Tentoraz to schytala nepodarená Frekvencia. Veľmi ťažko sa nakrúcajú filmy, v ktorých sa zahráva s cestovaním v čase. Lima spomenul krásnu Bradburyho poviedku Hlas hromu. Aj tú by bol problém sfilmovať. Ale Frekvencia bola skôr nesmelým a naivným pokusom, ktorý nezachránili ani snaživí herci. ()
Reklama