Jigokuraku
Hell's Paradise
Scenár:
Akira KindaičiKamera:
Hyo-Gyu ParkHudba:
Jošiaki DewaHrajú:
Čiaki Kobajaši, Jumiri Hanamori, Rjóhei Kimura, Makoto Kóiči, Tecu Inada, Aoi Ičikawa, Daiki Jamašita, Čikahiro Kobajaši, Júsuke Kobajaši, Kenšó Ono (viac)VOD (1)
Série(2) / Epizódy(25)
Obsahy(2)
Japonsko, období Edo. Gabimaru „Prázdný“, nechvalně proslulý asasín z nebezpečného ninja klanu, je odsouzen k trestu smrti. Protože má pocit, že jeho život postrádá jakýkoliv smysl, rozsudku se nijak nebrání. Při pokusu popravit ho se však meč zlomí o jeho krk a ani žádný další z pokusů připravit ho o život nevychází. Mezi neúspěšnými popravami s ním vede rozhovor o jeho životě pozorovatelka z legendárního klanu popravčích roninů Yamada Asaemon jménem Sagiri. Co skutečně drží Gabimaruho při životě, proč nevědomě používá nadpřirozené schopnosti svého ninja klanu, aby se udržel při životě, i když tvrdí, že žít nechce? Když nakonec úřady požádají ji osobně, aby mladého vraha popravila, ujme se úkolu.
Až v tu chvíli pod tlakem schopností Sagiri Gabimaru zjistí, že ho při životě přece jen něco drží a vědomě se začne bránit. Samurajka mu odhalí, co on sám ze své mysli vytěsnil – myslel si, že chce umřít, protože ztratil veškerou naději na normální, mírumilovný život se svou láskyplnou a něžnou ženou. Sagiri však říká, že mu ještě stále zbývá poslední šance. Pokud splní nesplnitelný úkol, bude zcela omilostněn a bude se moct se svou ženou znovu shledat. A tak se spolu s dalšími zločinci, kteří vůli k životu neztratili i přesto, že byli odsouzeni na smrt, vydávají z rozhodnutí šógunátu do Ráje, mýtické Nirvány – na tajemný ostrov, kde se možná skrývá elixír nesmrtelnosti. A odkud se zatím nikdo nevrátil živý.
(TheDarKnig)
Videá (17)
Recenzie (10)
Napřed to pozitivní: Průzkum nového, nebezpečného prostředí je zajímavý, podobně jako bytosti, na které postavy narazí. Když jsme u postav, ty podle mě také fungují poměrně dobře a velká část z nich mi byla sympatická. Líbily se mi i interakce Gabimarua se Sagiri. Nechybí ani emocionální scény a za mě hezká animace. Taky bych vypíchl krásnou závěrečnou znělku. Teď k těm negativnějším částem: Nejsem si jistý, na kolik věřím tomu, jak někteří jsou schopni přemýšlet a taktizovat během boje. Případně se třeba bitka na chvíli zastaví, aby se spojenci mohli domluvit na vhodné strategii. Někdy to snad i relativně dává smysl, ale pořád to je trochu zvláštní. Taky se nadužívají monology (ať už vnitřní nebo „vnější“). Občas by bylo lepší, kdyby si divák třeba mohl domyslet myšlenkové pochody dotyčného. Celkově ale jsem vlastně spokojený a i docela zvědavý na druhou sérii. ()
V rámci hvězdičkového hodnocení se tu asi spíše přikláním k 4/5, ačkoliv na MALu jsem tomu dal zasloužených 9/10. Tohle anime na první pohled nadchne něčím, čím uchvacuje už nějakou chvíli Demon Slayer - kvalita animací a grafiky obecně. Ten art style je tu také sám o sobě zajímavý a je to něco, co prostě diváka upoutá na první pohled. Naštěstí to u toho nezůstává a anime nabízí i dost solidní příběh se spoustou postav, které mají nějaký dobrý background a podstavu na které stát. Spousta bojů, strategií, myšlenky hlavní postavy a nepochybně i rozpolcenost morálky diváka nad osudy některých postav. Kdybych tomu měl vyloženě něco vytknout, tak v některých částech těch informací bylo až moc a až zbytečně moc se tu snažilo prostě narvat co nejvíc toho do 13 epizod, aby se pak mohlo pokračovat. Což je určitě škoda, protože i třeba s poloviční rychlostí by to anime bylo stejně skvělé. Co mě hodně zaujalo, tak byla i nějaká práce s abstrakcí, která tomu dodala další vrstvu zážitku. Je to tak trochu tajuplný svět ve kterém se těžko dá něco očekávat na 100% a to je na tom i to zábavné. Takovou třešničkou jsou pak nějaké historické vymoženosti a fungování společnosti nebo stavby, které nějak komplexněji dokreslují ten svět, zatímco se tam hlavní postava rve do krve prakticky se vším, co mu přijde do cesty. 2. část může být zajímavá, pokud anime přinese nějaké smysluplné a hodnotné pokračování alespoň ve stejné kvalitě jako doposud. ()
Anime krásně poukazuje na šógunovou touhu po nekonečném životě, který je ochoten využít jakýchkoliv prostředků pro dosažení cíle. Využití zločinců, kterým je slíbena svoboda, pokud dokáží naplnit jeho přání, nám nabízí pohled na boje bez jakýchkoliv zábran. Ústřední postava Gabimaru je zpočátku nastíněn jako nelítostný zabiják, který pouze plní rozkazy náčelníka vesnice. V průběhu epizod se vlastně dozvídáme, že má svou osobní touhu, která ho neustále vede kupředu a díky které není prázdný, jak se o něm tvrdí. Sagiri, která na něj dohlíží, zjišťuje, jaký vlastně je a čeho všeho je schopen, jen aby se shledal se svojí milovanou. Prostředí, ve kterém se postavy vyskytují dokáže navodit atmosféru Ráje, který se v náhle změní v místo, kde váhání znamená jistou smrt. Vedlejší postavy nám pomáhají pochopit jejich psychologické rozpoložení a prohlubují napínavost mezi jednotlivými díly. Nečekaná úmrtí, noví a noví nepřátelé, ale i nová přátelství pomáhají udávat krásné tempo ději a vyvolávají v divákovi pocity radosti i smutku. Zakončení první série zamíchá myšlenkami diváka natolik, že s napětím bude vyhlížet co nového přinese následující sezóna. ()
Vždy mám rád, když se v záplavě podobně střižených šónenů objeví něco, co se klasickému mustru vymyká. V posledních letech se o něco takové začalo pokoušet stále více tvůrců, někteří úspěšněji, někteří méně úspěšně. Jak z hlediska kvalit, tak z hlediska popularity. Jigokuraku bylo v této nové vlně šónenů odstrčeno žel trochu na okraj zájmu mas, ale autor může mít hlavu hrdě vztyčenou, protože se mu povedla vytvořit popravdě jedna z těch obecně doopravdy zajímavějších fikcí, která mi dokonale sedla již v manga podobě. I v porovnání s mnoha dalšími současnými různorodě žánr rozšiřujícími či posouvajícími battle šónen kolegy se autor Jigokuraku nebál jít v dekonstrukci tradičních propriet šónenů opravdu daleko a díky tomu příběh, postavy a svět působí neuvěřitelně svěže, dospěle a prostě tak nějak jinak. Základem tohoto posunu jsou myslím dvě věci. Hlavní postava, u níž divák hned v první epizodě zjistí, že s ní autor zřejmě bude pracovat úplně odlišně, v mnohem větších odstínech šedi než je to v tomto žánru zvykem, načež se to hned v závěru epizody potvrdí a celou sezonu se na tom krásně staví její o to výraznější vývoj. A druhou věcí je zasazení v čase a místě, protože to dává příběhu neobvykle velký manévrovací prostor pro kreativitu a exotiku (doslovně i obrazně). Samostatně by něco chybělo (např. Kimetsu no Yaiba má podobně zvláštní zasazení, ale chybí zase síla charakterního vyprávění), takto má příběh dva navzájem se doplňující mohutné pilíře, na kterých se pak o to jednodušeji staví vše ostatní. A důležité je, že i v této nástavbě autor ani trochu neselhává a dosazuje kolem svého antihrdiny a do svého pekelného ráje mnoho dalších skvěle vymyšlených a rozvíjených postav a konceptů, které navzájem někdy příjemně komorně, většinu času mysteriózně a mnohdy vskutku výbušně kolidují. Je tu doopravdy sympatická skvadra vedlejších postav, kde prakticky každá z nich má promyšlené pozadí, funkční a uvěřitelné motivace (kterým může většinou divák i fandit) a vlastní menší i zásadnější příběhy, ovlivňující veškeré dění, díky čemuž představený svět (nejen ostrov) působí živě a zažitě. Rozvoj postav, ať už hlavní nebo veškerých vedlejších, je parádně provázán s odhalováním fungování ostrova a zdejší “magie”. Celkově právě způsob, jakým je postupně odhalována nábožensko-filozofická (taoisticko-budhistická) struktura ostrova a jak to vzájemně posouvá postavy, jejich náhled na sebe sama, svět i jejich schopnosti v bitvě, bylo něco, s čím si tvůrce poradil asi nejlépe a co mě bavilo asi nejvíce. A když už došlo na nějaký ten otevřený fyzický střet, užití představených konceptů v praxi dávalo smysl a navíc byl téměř každý ze střetů plný napětí, osudovosti a dramatu. Jinak samotný design ostrova a jeho obyvatel se povedl náramně jakbysmet, ta hypnotická, snová, neporušená rajská atmosféra v kontrastu se smrtonosností ostrova pro jakékoliv návštěvníky byla asi nejvýraznějším zlepšením oproti manze, logicky kvůli barevnosti a ozvučení, ale i správná volba odstínů barev, filtrů či stylizace si zaslouží pochvalu. Naneštěstí, MAPPA pro Jigokuraku zcela zřetelně vydělila B-tým a kvůli tomu samotná animace, pohyb a dynamika zejména u postav kvalitativně značně zaostávala. Nejvíce to zamrzelo u některých soubojů, na které jsem se dost těšil a dostal jsem je jen tak na polovic (zbytek často dost statické “fotky”). Asi hlavní důvod, proč nemůžu jít na plný počet. 8,4/10 () (menej) (viac)
Nejmladší a nejméně slavný člen velké "Dark shonen" trojky spolu s Jujutsu Kaisen a Chainsaw man. Tam kde obojí díla vynikají postavami, animací i zápletkou má tohle... hlavně tu zápletku. Vše je fajn, animace, postavy, bitvy... ale v porovnání se svými staršími a slavnějšími brášky prostě ztrácí. Je úžasné pokud jste ostatní členy trojky neviděli, je dobré pokud jste je viděli, či je v případě Jujutsu čtete. 7/10. Na druhou sérii ale kouknu. ()
Galéria (556)
Fotka © TV Tokyo
Súvisiace novinky
NEJ filmy a seriály roku dle žebříčků ČSFD
Blíží se konec roku, a tak opět nastal čas na bilancování toho, které filmy a seriály z letošní produkce se umístily nejlépe v ČSFD žebříčku, jehož podoba není ovlivněna ničím jiným než celkovým… (viac)
Reklama