Tarlom

Od seriálu, který údajně vznik jako reklama na hračky jsem neměl velká očekávání. Spíš jsem si jen chtěl porovnat původní She-Ru se skvělým Netflix rebootem. Originál není žádný zázrak, hodně je znát, že tady bylo cíleno na dětské publikum, respektive hlavně holky. Abych byl fér, Hordak dokáže být do jisté míry zábavný a kdyby seriál nebyl tak infantilní a měl trochu vážnější tón, ze Shadow Weaver by možná i šel strach. Přijde mi, že v rebootu i z tohoto důvodu její postava funguje lépe. Hlavní hrdinka není úplně nesympatická, ale nemá tady moc výraznou nebo zajímavou osobnost. Soundtrack místy fajn, humor možná pobaví hodně mladé diváky, starší většinu pokusů o vtipy asi moc neocení. Dá se na to podívat, ale i z kategorie „dětské" / „child-friendly" tvorby existuje spousta lepších titulů, které si dokážou užít i dospělí.

Napřed to pozitivní: Průzkum nového, nebezpečného prostředí je zajímavý, podobně jako bytosti, na které postavy narazí. Když jsme u postav, ty podle mě také fungují poměrně dobře a velká část z nich mi byla sympatická. Líbily se mi i interakce Gabimarua se Sagiri. Nechybí ani emocionální scény a za mě hezká animace. Taky bych vypíchl krásnou závěrečnou znělku. Teď k těm negativnějším částem: Nejsem si jistý, na kolik věřím tomu, jak někteří jsou schopni přemýšlet a taktizovat během boje. Případně se třeba bitka na chvíli zastaví, aby se spojenci mohli domluvit na vhodné strategii. Někdy to snad i relativně dává smysl, ale pořád to je trochu zvláštní. Taky se nadužívají monology (ať už vnitřní nebo „vnější“). Občas by bylo lepší, kdyby si divák třeba mohl domyslet myšlenkové pochody dotyčného. Celkově ale jsem vlastně spokojený a i docela zvědavý na druhou sérii.

Některé pokusy o humor jsou trochu dětinské, ale od chvíle kdy se na obrazovce objeví samotná Nimona (která je prostě skvělá a v originále i výborně hlasově zahraná) jsem se prakticky pořád bavil, případně mě alespoň zajímalo co se stane dál. Je to vtipné, někdy dost šílené a podle mě i chytré. Tím myslím jednat to, že určité dialogy nebo scény později dostanou jiný význam, ale třeba i různé náznaky a promyšlenou symboliku. I vážné části fungují až překvapivě dobře. Vlastně nebýt už zmíněné občasné dětinskosti v humoru (někdy spojené s přepáleností), tak snad nemám co vytknout. Dodám, že pokud si pamatuji, už dlouho jsem při sledování neměl slzy tak na krajíčku jako se mi to stalo tady. Klobouk dolů a Nimona se zařazuje mezi moje  top celovečerní animáky.