Heavy Metal

Kultovní animovaný snímek, složený z několika comicsových povídek, obsahujících všechny tři základní kameny fantastického žánru - tedy jmenovitě SF, fantasy a horror. To vše v prvotřídní kvalitě, a od různých kreslířů. Hudbu (dělanou většinou speciálně pro tento snímek) dodali významní představitelé hard rocku a heavy metalu té doby (Blue Öyster Cult, Cheap Trick, Black Sabbath, Nazareth, Sammy Hagar, Grand Funk Railroad, Trust, Journey) společně s několika zástupci ostatních proudů populární hudby (novovlní úleťáci Devo či bývalá členka Fleetwood Mac, a později zbožňovaná pop rocková ikona, Stevie Nicks). Největší slabinou snímku je paradoxně právě přísný důraz na jeho comicsové vyznění. Pořád jsou to totiž spíš rozpohybované kreslené obrázky z bombastického fantasy magazínu, než působivý samostatný film. I tak jde o jeden z nejzajímavějších projektů popkulturní historie, jehož zhlédnutí by mělo být povinností zejména pro tři druhy diváků : fanoušky comicsu, fantastiky, a klasického rocku. (23.11.2007)

Já moc nevěděl, do čeho jdu, jen jsem věděl, že to má být jakýsi kult, takže když to celé začalo v New Yorku budoucnosti plného grázlů a bordelu, se svéráznou postavou taxikáře v hlavní roli, byl jsem z toho filmu naprosto nadšený a nemohl se dočkat, kam to celé bude gradovat. V tom úvodu totiž všechno fungovalo přesně tak, jak mělo. Pak se tam ale začalo odehrávat něco jiného, o čem jsem si myslel, že bude jenom flashback, načež se tam pak po skončení tohohle příběhu rozehrál další a opět jiný, takže až pak mi došlo, že celý film bude povídkový a propojený bude jen tou postavou čirého Zla a jejího procházení různými světy. A vše skonči tak - dá se to vůbec označit jako spoiler? - že zlo bude existovat vždycky, ale stejně tak i dobro, které proti němu bude neustále bojovat. Což aspoň trochu podnětné je, ne že ne. Problém je, že po tom skvělém úvodu jsem skutečně očekával, že takový bude celý film a ten následný rozpad na povídky mě natolik zklamal, že jsem se přes něj nedostal ani po dokoukání. Ale budiž, to je spíš moje blbost. Právoplatné zklamání ale mám tak jako tak, jelikož první povídce se nevyrovnalo nic ani zdaleka. Většina mi totiž přišla dost průměrná a někdy i zapomenutelná, přičemž nejhůř u mě dopadly poslední dvě - a to z toho důvodu, že ta se šňupajícími mimozemšťany a nadrženým robotem mi přišla spíš trapná než cokoli jiného a ta závěrečná ryze fantasy povídka, která snad je ze všech nejdelší, mě nesedla už jenom z toho prostého důvodu, že hard fantasy jde v drtivé většině případů naprosto mimo mě a tady tomu bohužel nebylo jinak. A takových 15 minut do konce jsem celkem často koukal na zbývající čas, jak mě to celé nebavilo. Kvůli tomu všemu to na víc jak slabé tři nevidím a to je ještě zázrak, že se to na nich udrželo. Btw překvapivě se sem ta hudba perfektně hodila a taky jsem zjistil, že to, co jsem považoval za heavy metal, ve skutečnosti heavy metal asi není, protože jsem si myslel, že je to ta hudba, která zní, jako by někdo do randálu vyřvával švédské názvy nábytku (to není moje přirovnání, to mám odjinud), ale tohle stále zní jako hudba a ani jsem neměl problém ji poslouchat... Slabé 3* (16.10.2022)

Poctivá práce přelomu 70. a 80. let - důsledná animace, tvrdá leč přesná hudba, zajímavá nosná myšlenka. Bohužel úroveň jednotlivých příběhů je dost rozkolísaná, takže není problém se občas nudit. Mimochodem, nejen z prvního příběhu je jasně patrné, že se tvůrci Futuramy na tenhle snímek minimálně jednou podívali, protože jinak by to byla dosti velká náhoda. ;-) (19.09.2010)

Co mě ,tak jako všechny možný romantizující filmy,míjí je ¨tzv. Anime. A je mi jedno z který peněz lačný prdele vyleze,jestli z tej americkej,japonskej,nebo čí. Ale tak jako u romantických obluzovadel sem tam vemu něco co má Něco do sebe ( Snídaně u Tiffanyho,Nebožtíci přejí lásce,apod.) na milost,tož i u anime sem tam něco pobaví i nadchne.Tak jako tohle. 80% (28.08.2010)

Dobrodružstvá jednej zelenej gule naprieč galaxiou. Epizódy majú samozrejme kolísavú úroveň, je to nesúrodé, gýčovité, maximálne sexistické a násilné. Čiže presne také, aké som očakával a ako som aj chcel, aby film vyzeral. Osemdesiatky, ako ich máme radi. Rockové pecky tu sú skôr ako podmaz, vôbec nestrhávajú na seba pozornosť a pochopiteľne je to dobre, nejedná sa o žiaden videoklip. (03.07.2016)