Kto prežije - Winners at War

OBSAHUJE SPOILERY KE VŠEM SEZÓNÁM Trvalo mi pořádně dlouho, než jsem se konečně dokopal ke komentáři k WAW. Důvod je prostý. Survivora už dávno nesleduju proto, že by mě bavil, ale kvůli svému stupidnímu pravidlu, že jak jsem jednou nějaký seriál (v tomhle případě pořad) načal, dojedu ho až do sebehořčího konce. Není (a taky trochu je) náhodou, že po prvních 25 sériích bylo 13 mužských a 12 ženských vítězů, v dobách, kdy neexistovalo nic, jako "správný/zasloužilý vítěz." Richard byl mistrovský manipulátor, Tina respektovaná mateřská figura, Ethan přátelský kluk odvedle, Vecepia skákala z jedné aliance do druhé, a takovou Jennu nesnášela většina poroty, dokud nepředvedla impozantní sérii výher a dokonalou finálovou kmenovou radu. Nebyl jeden všeobecně správný způsob, jak si vítězství zasloužit. Co fungovalo v jedné sérii, nemuselo fungovat v další. Vždycky se jednalo o specifický společenský experiment s nekonečným potenciálem. Ten se přesto díky senzacechtivosti produkce podařilo vyčerpat, a není (a tentokrát skutečně není) náhoda, že v posledních 15 řadách zvítězily ženy pouze 3 a mužů 12. Co se stalo? Přišla 19. řada, veleoblíbená i zatracovaná Samoa, která odstartovala nezastavitelnou lavinu. Ženské vítězky byly širokou veřejností mnohdy považované za nezasloužilé odjakživa (počínaje samotnou Tinou, jejíž vítězství nad oblíbeným "hrdinou" Colbym pobouřilo nejednu domácnost), nikdy ale tolik, jako v případě tiché a nenápadné Natalie White, která s drtivým náskokem porazila favorizovaného neumětela Russella Hantze, jehož veškerá strategie sestávala z toho, že všem kolem takřka doslova sral na hlavu, a na konci se divil, že nikdo nechce, aby vyhrál. Divácky vděčnější Russell se tak těšil hlasité podpoře veřejnosti, zatímco toxický fandom Survivora psychicky zničil a vyštval nebohou Natalii. Olejem do ohně pak bylo finále řady dvacáté, HvV, kde se obdobný scénář odehrál znovu, s tím rozdílem, že uštěpačná výřečná Sandra se nikým rozhodit nenechala. Lavina se už ovšem valila, a zastavit se nedala. Survivor začal v rapidním množství představovat všeljaké twisty a výhody, které svým konceptem favorizovaly hráče nejenom agresivní, ale především mužské (např. je prakticky nepsaným zákonem, že v Survivoru se ženy společně starají o kemp, zatímco muži sbírají dřevo nebo jídlo, a mají tak nesčetně víc času hledat skryté výhody a imunity rozseté po okolí). Úspěch ženských vítězek, které v pozdějších sériích vyhrály dominantní strategií (Kim, Natalie Anderson) byl znevážen stylem "proti komu ale hrály?" (byť stejné se dá říct o mnohých mužských vítězích), jednu výjmku (Sarah Lacina) jakožto nesympatickou krávu zase veřejnost pořádně strhala, protože ženy by přece neměly hrát "jako muži". Jako by nestačily ony výhody a protěžování agresivní (tedy v pozdějších sériích dle Jeffa Probsta očividně té jediné správné) hry, Survivor ještě přetvořil formát závěrečné kmenové rady na "otevřené fórum", a sice po vítězství vzácné vlaštovky Michele, které se zázračně podařilo v 30+ sérii vyhrát herně typicky ženským diplomatickým stylem, a kterou za ně prakticky vláčeli po žhavém uhlí. Už nestačilo se dostat do finále a přesvědčit porotu o tom, že si vítězství zasloužím, teď už bylo potřeba přesvědčit porotu, takřka polopaticky instruovanou Jeffem Probstem, že jsem opravdu hrál agresivně a udělal tohle a tamhleto, protože něco jako vlastní definice Outwit, Outplay a Outlast už od 32. série neexistuje. Ačkoli můj žlučník už tou dobou přesahoval svojí kapacitu, stále ještě nedošlo na to nejhorší. To konečně přišlo v sérii 35, které opětovně dominovala skutečně agresivní a mistrovsky strategická manipulátorka, a diskutabilně nejlepší vítězka soutěže, Chrissy Hofbeck. Ano, Chrissy samozřejmě sezónu nevyhrála, i když měla, Jeff totiž konečně vymyslel ten poslední potřebný twist, jak se skutečně postarat o to, že žena Survivora vyhrát nemůže. Ve chvíli, kdy navzdory všem klackům hozeným pod nohy měla Chrissy otevřené brány finále a cestu k milionu dolarů čistou, produkce představila twist se zakládáním ohně ve finálové čtyřce, a dílo bylo dokonáno. Agresivní žena ve finále nemůže porazit agresivního muže (Tasha vs. Jeremy), pokud se nějaká do finále dostane, produkce se postará o to, aby se do něj díky F4 twistu dostal i jejich favorit, a žena neagresivní se do finále dostat může, a skoro jistě i dostane, už ale nikdy nevyhraje, protože neagresivně hrající žena si vítězství nezaslouží. Muži můžou pořád hrát, jak chtějí. Můžou jim selhat všechny plány, a stejně ve finále porazí strategičtější ženské hráčky (Adam x Hannah), můžou zaujmout roli nekonfliktního coattaila a vyhrát díky tomu, že jsou porotě sympatičtější než soupeř (Wendell), můžou dokonce většinu sezóny strávit vyloučení ze hry (Chris). Mužům je dovoleno hrát Survivor jakkoliv, ženy nemají možnosti prakticky žádné. Nikde to není patrnější než ve WAW. S výjimkou Parvati a Sandry si každá ženská vítězka aspoň jednou postěžuje, že reakce veřejnosti na její výhru byla nepřátelská a toxická. Jenom jeden z mužů (BEN!!) za celou dobu udělá něco podobného. Tony nehrál špatnou hru. A produkce se velice očividně snažila editem ukázat, že mužům nijak nenadržuje, což je patrné z pozitivního editu několika ženských hráček, počínaje extrémně strategickou Sophií, tišší diplomatickou Michele konče. Výsledek by ovšem doopravdy neměl uspokojit žádného fandu Survivora. 12-4-0 není výsledkem jeho hry. Je výsledkem deseti let snažení Jeffa Probsta a jeho produkčního týmu. Pro zajímavost, Wendell, Danni, Adam a Nick chtěli všichni hlasovat pro Michele, báli se ovšem, že by mohla vyhrát Natalie (Edge of Extinction twist ftw), a pro jistotu radši hlasovali pro Tonyho. V Survivoru už neexistuje nic jako dobrý nebo špatný hráč. Existuje jenom hráč produkcí favorizovaný a znevýhodněný. Muž a žena. (04.11.2020) (menej) (viac)