Pět dní v nemocnici Memorial

Kroťte očakávania, nie je to ďalšie Treme. V porovnaní s Treme to je vlastne veľmi komorné, no aj na svojej malej ploche jednej nemocnice a časovom rámci len pár dní celkom hutné drama, ktoré má svoje silné momenty. Minimálne prvú polovicu krásne funguje budovanie tej čoraz zúfalejšej, beznádejnejšej atmosféry. Viete, že každá epizóda bude dusnejšia a náročnejšia a podmienky horšie a horšie. Posledné tri epizódy sa však zmenia v súdne ťahanice a tie očakávané najvypätejšie momenty sa dozvedáme už len retrospektívne skrz výpovede. Je to zo zrejmých a úplne pochopiteľných dôvodov a vďaka postave prokurátora Butcha tu funguje ten širokoperspektívny pohľad na prebiehajúce vyšetrovanie... No predsa len tomu pocitovo trošku padne reťaz práve v momente, keď človek čaká, ze ho to chytí pod krk práveeže najsilnejšie a ukážu to najväčšie beznádejné nemocničné inferno, aké žiadneho z nás ani len nenapadlo, keď sme pred rokmi kukali na správy v bedni. (20.09.2022)

Jak málo stačí, aby se vyspělá západní společnost propadla do hlubin, kde skrze nedostatek informací, odpovědnosti a zdrojů začnou krůček po krůčku vítězit paranoia, dezinformace, anarchie, panika a nižší pudy. Jak málo stačí, aby pojmy jako etika, morálka, lidskost pozbyly významu. Těžko někoho kritizovat, hledat viníky (byť právě o to tu jde), ovšem chybná rozhodnutí učiněná v dobré víře vedou ke katastrofickým důsledkům. Jsme zvyklí to sledovat v (zombie) apokalyptických sci-fi a nikoli v ani ne dvě dekády staré události z instituce "na výslunní lidského pokroku". Rekonstrukce událostí několika dní po Katríně na ploše jedné nemocnice, kde se pokazilo co mohlo. S echt tragickými důsledky. A následný hon na viníka skrze procedurální vyšetřování a soudní ukazování prstem. Nejlepší katastrofická záležitost od Černobylu, se kterým to sdílí část společné DNA. Mrazivé, působivé, vypovídající. Na škodu jedině délka (sedlo by tomu prostřihání napříč epizodami tak, aby to celkově bylo o díl kratší), zlom nemocnice/soudní patálie (obě pasáže vynikající, ne že ne, za mě však lépe promíchat je než půl tak a půl onak) a nepasující melodramatičnost druhé epizody. Sice to slouží jako "klid před bouří" (po bouři), ale nesedne to do jinak syrového konceptu ani za mák. (11.01.2023)

Díly odehrávající se v nemocnici jsou sugestivní koncentrací stupňujících se beznaděje a zoufalství. Nemocniční personál se pohybuje na hranici sebeobětování s vědomím, že to nebude stačit a šok, který vyvolá skutečnost, že některé z pacientů nebude možné zachránit, je naprosto hmatatelný. Upřímně řečeno nevybavím si, kdy naposledy jsem inkasoval takhle ostrou emotivní bombu. Jestli vůbec někdy. Doktoři, sestry, zřízenci, i ta holka od počítače, ti všichni se pro mě stali absolutními hrdiny. Další tři díly se pak nesly ve znamení vyšetřování lékařky, která měla podat pacientům smrtící koktejl a zároveň se řešila etická otázka a totiž zda je správné bezbolestně zabít pacienta, anebo ho nechat osamoceného celé dny umírat. Z hlediska práva je to jasné a na první pohled se může zdát, že i rozhodnutí o nedobrovolné eutanázii je v pořádku, ale jen do určité chvíle. Pak nad tím společně s některými z postav začnete přemýšlet a dost možná vás to přinejmenším nalomí. Herecky bezchybné a vedle spolehlivé Farmigy bych zmínil Julii Ann Emery, která mě tady hodně bavila. Za mě naprostá pecka, ke které se ale v budoucnu raději vracet nebudu. 100% (21.09.2022)

Vzhľadom na to, že toto nie je dokument, má výrazne dokumentárny charakter a podľa mňa je výborne vykreslený. Celé to tam v podstate vyzeralo tak ako keď spláchnete halzel plný splaškov, ľudí, zvierat, trosiek, a postupnej hniloby, ktorú stále splachujete na nejakých ľudí, ktorí ešte prežili. A nemáte elektriku, vodu, jedlo, lieky, pacienti sa dusia, vzlykajú od bolesti, teplo ako v riti, nijaká sprcha, nijaký spánok... Proste šialenstvo. Nečudovala by som sa, keby si tí lekári niečo šľahali, aby sa nezbláznili. Vera Farmiga ma všeobecne serie s tým jej ksichtom trpiacej Panny Márie, aj keď je dobrá herečka. Ale tej lekárke, ktorú hrala, by mali dať medailu, nie ju pranierovať ako vrahyňu. Každého, ktorý na jej počiny pičuje, by som sa spýtala, čo by urobil so 170-kilovým vyžratým Američanom na siedmom poschodí bez výťahu a bez vody a bez jedla... Možno by som ho nejako s pomocou privliekla k oknu a šplechla do tej toxickej vody. Ale to by bola vražda tak či tak. Alebo by som si prehodila cez plece rakovinovú vychrtlinu, ktorá ledva dýcha a trmácala sa s ňou po tých schodoch, pričom by mi asi desať ráz spadla, lebo sama by som nebola v dobrej kondícii. Ale to by bola tiež vražda. Takže neviem... Podľa mňa urobila to najhumánnejšie, čo mohla. Bolo tam zlyhanie mnohých faktorov, ale vláda sa na nich vysrala a myslím si, že to je hlavný problém. (17.09.2022)

Čistě asi hlavně americké téma. I když to neskutečné opírání větru o tu nemocnici během toho hurikánu mi mnohdy připomínalo i to, jak se opírá vítr o náš dům, když se nějakej ten saigon přes pole k nám dostane. To co se tam ale dělo a jaké to mělo důsledky, nad tím jsem nestačil zírat. To, že do oblasti, která trpí na hurikány, dorazí hurikán, je asi logické. To, že v tu chvíli trhá všechny rekordy, i to se může stát. Že se ale v jeho důsledku protrhne hráz bůhví z jaký prdele a zaplaví tak finálně samotnou nemocnici, jenom proto, že byly špatně vyprojektované, to už začíná trošku smrdět kanálem. V tu chvíli byste opravdu nečekali to, že se na Vás všichni (všichni myšleno všichni – od armády, přes hasiče až po samotný stát) vykašlou a neudělají vůbec nic, což se zde vlastně stalo. To už je pak krůček od toho, aby se z nemocnice Memorial bez elektřiny, bez přístupu k pitné vodě, jídlu nebo k jakékoliv jiné humanitní pomoci stalo peklo na Zemi, které ztratí poslední opěrné body toho, co dnes nazýváme lidskost. Nezbývá tedy nic jiného než sledovat to dění tam. Jak zdravotníci dělají všechno proto, aby všem pomohli – jenže co je v dané chvíli v daném prostředí opravdová pomoc? (05.04.2023)