Réžia:
Wolfgang BeckerKamera:
Martin KukulaHudba:
Yann TiersenHrajú:
Daniel Brühl, Katrin Saß, Maria Simon, Čulpan Chamatova, Florian Lukas, Alexander Beyer, Burghart Klaußner, Michael Gwisdek, Marc Bischoff (viac)Obsahy(1)
Originálním a velmi humorným způsobem se k nedávné historii bývalého Východního Německa vrátil režisér Wolfgang Becker. Příběh začíná v roce 1989, kdy nadšeně socialistická paní Kernerová upadne do kómatu, když uvidí v televizi svého syna, jak se účastní protistátní demonstrace. V kómatu přetrvá celých 8 měsíců a zaspí tak pád berlínské zdi, sjednocení Německa i konečné vítězství kapitalismu. Po jejím procitnutí je pak na jejím synovi Alexovi, aby dle doporučení lékařů zabránil šoku, který by ji mohl zabít. Alex začne v panelákovém bytě o výměře 79m2 rozehrávat velkolepou mystifikaci. Paní Kernerová připoutaná na domácí lůžko si tak dále užívá socialismu a tv zpráv s líbajícími se soudruhy (netuší, že si synáček zařídil své malé TV studio, kde se svými kamarády připravuje dobové zprávy).
Zavzpomínejme si na motocykly Simson, krepsilonové ponožky, vzorkované tapety, víkendové kempy, optimistické znělky televizních novin, starty Sputniků... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (448)
Z našeho pohledu mimořádný německý film jakoby nadaný hrabalovskou poetikou a jakoby jemným český krůpějovým humorem je a chce být komedií o tzv. ostalgii, tedy o nostalgických pocitech za zaniklým Ulbrichtovým a Honeckerovým státem. Typický příběh rodiny, jejíž angažovanost nestačí na exil otce rodiny do druhé části Berlína, aniž by byl s to zlomit náruživou matčinu víru v idealistická východiska komunistické utopie, přerůstá do širšího podobenství okamžikem vnitroněmeckého mocenského zvratu na podzim 1989. Srdeční kolaps stále živitelky rodiny, dlouhodobé bezvědomí a posléze - po měsících - zázračné probouzení do nového světa vyvolávají u syna-hlavního vypravěče příběhu úzkostnou touhu šetřit matčino zdraví a nedopustit její předčasný odchod. Příhody improvizovaného studia neexistující enderácké státní televize vytváří stále působivější atmosféru, jejímiž mediálními démanty se stávají např. objev cocacoly vědcí NDR v padesátých letech a angažmá prvního německého kosmonauta Jähnichena, v té době jednoho z mnoha berlínských taxikářů. Matčin očekávaný skon, jemuž předcházelo obnovení rodiny, tak rámuje velkolepý zážitek, vycházející z jak skvělého scénáře, tak dobré režie i mimořádných hereckých výkonů. Za velký úspěch autorů filmu je potřeba považovat skutečnost, že se podařilo zachovat a zvládnout plynule, nenásilně přechod z výchozí dětské fáze, přes prostředkující teenagerskou podobu až po takřka dospělý pohled hlavního hrdiny. Film, jehož ostalgie v žádném případě není nekritickým nytím za zašlým komunismem, naznačujes úspěchem složitost vyrovnávání se sovětizační komunistickou érou a tím nepřímo jednu z odstatných příčin toho, co Václav Havel před více než deseti lety označil za "blbou náladu". ()
komedialni drama nebo dramatická komedie.. kdo ví, ale jedno je jiste.. Brecker se trefil primo do meho srdce a jeho krasny rodinny pribeh me stahl do vod nostalgie a emocí jako to dokazou jen ty nejlepsi snimky.. od pocatku az do konce je to vylestene a propracovane jako nejkrasnejsi drahokam a timto tomuto docela neznamemu reziserovi vzdavam hold.. vyber tiersena byla taky skvela volba, protoze nektere sceny ve spojitosti se Summer 78 mi zustanou navzdy v pameti.. Komentar hlavniho hrdiny a i jeho celkova postava je super zahrana, nekdy ironicka, nekdy milujici, ale vzdy srdcova... maly velky film 5 ()
Stojím si za svým názorem, a to, že tento snímek patří k těm nejlepším, co Němci vůbec vyprodukovali. Námět mi nepřipadá nijak ohraný (ano, Hibernatuse jsem samozřejmě viděl, ale co jako?), ale pojmout za žánr komedii, není úplně zdařilé (tím bych rád reagoval na komentář Civala, nedivím se, že se ani nezasmál, poněvadž tu k smíchu opravdu téměř nic nebylo). Názor ať si vytvoří samozřejmě každý sám, ale mě se film na 4* líbil. ()
Docela originální nápad, ale bohužel neni tak dobře zparacovanej jak by se dal zpracovat. Němci zase ukázali, že kvalitní filmy prostě dělat neuměj a že dokážou zabít i ty sebelepší nápady. Sice to měla být spíš taková komedie, ale moc jsem se nenasmál, jedinej klad tohohle film je, že jsem se u něj moc nenudil a to opravdu nevim proč, protože sokoro celej film je jenom o tom jak synáček pořád mlží matce, aby nedostala infarkt a připadalo mi, že to je pořád na stejným bodě a pořád do kola. Aspoň, že jsem se nenudil ()
Nerealisticko bravúrne realistický film, ktorý svoje povie hlavne generácii, ktorá okupačný režim priamo prežila. Trefným spôsobom priblížené, že nie každý sa s ukončením režimu dokázal vyrovnať, mnohí nie dodnes. Je to síce trošku viac rozvlečené, no milé a usmievavé scénky stoja za to. Alex ako strojca televíznych novín nemal chybu! 85%. ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (27)
- Alex (Daniel Brühl) vlastní Stern R4100 z roku 1979, jedná se o monofonní přenosný bateriový radiomagnetofon vyrobený v NDR. (sator)
- Snímek byl promítán na Mezinárodním filmové festivalu v Berlíně 2003, kdy získal Modrého anděla pro nejlepší evropský film. (JARDAHONDA)
- Režisér Wolfgang Becker se naštval, když česká ODS použila na svoje demo dvd tento film. (M.B)
Reklama