Good bye, Lenin!

V prvom rade by som chcel upozornit, ze nie je to komedia, pri ktorej by ste sa valali po zemi, ako skor drama pri ktorych sa objavi len par humornych scen. Kedze ja uz som nejaky ten cas v Nemecku stravil, presne sa dokazem vzit do nemeckeho divaka, ako on takyto film vnima, pricom ale dokazem pochopit ceskeho alebo slovenskeho divaka, ktory sa viac dokaze pobavit pri PELISKACH (1999). Ja som sa bavil pri oboch a aj napriek naivnemu simulovaniu rezimu, ktory uz neexistoval, som sa zasmial hlavne na scenach, kde sa syn snazil matke v simulovanych spravach ukazat, ako chudaci zapadni Nemci maju zo solidarity povolenie sa pristahovat do "Vychodneho" Nemecka :-) ... 07.04.2009 ___ Daniel Brühl - (Alexander Kerner) +++ Katrin Sass - (Christiane Kerner) +++ Chulpan Khamatova - (Lara) +++ Maria Simon - (Ariane Kerner) +++ Florian Lukas - (Denis) +++ Alexander Beyer - (Rainer) +++ Hudba: Yann Tiersen +++ (07.04.2009)

Základní moment filmu s nic netušící matkou je sice trošku násilný, ale slouží jen jako podpora pro nahlédnutí do národního vědomí a do vztahů ovlivněných dobou a přechodem k jinému režimu. A to funguje výborně. Mnohem více mi vadilo, že hudebně je to sprostá (někdy až doslovná) vykrádačka "Amelie z Monmarteru". Ale když je to funkční a od stejného skladatele, budiž. Pokud chcete poznat co je to Ost-algie a mentalitu bývalého Východního Německa, je to výborný studijní materiál. (28.09.2005)

Film, o kterém se říká, že je kultovní. Dokonce figuruje na seznamu 1001 filmů, které (ne)musíte vidět, než zemřete. Je v červených číslech! Dostal ocenění! A je německý!! Skoro by se dalo očekávat, že se vám musí líbit, případně z něj budete nadšení. U mne se nadšení nekonalo. To téma totiž mnohem bravurněji zpracoval Heinrich Böll ve své povídce Nicht nur zur Weihnachtszeit, kterou pro televizi bravurně natočil Vojtěch Jasný v roce 1972. Bylo příliš velkou náhodou, kdyby ten regiment scénáristů toto dílko neznal. Dokonce se odvažuji říct, že patří do německých čítanek a film dávají každý rok na Vánoce ve všech německy mluvících televizích skoro jako u nás Mrazíka. Böllova povídka má hned několik předností. Především je originální, má jemný humor a nadsázku a je v ní všechno tak akorát. Good bye, Lenin! postrádá tvůrčí lehkost. Je tak trochu naditý, jakoby si každý z tvůrců potřeboval přihřát svou polívčičku. Film není špatný, ale není ani výjimečný. A pak - není ostuda nechat se inspirovat nositelem Nobelovy ceny, ale proč to nepřiznat? (20.11.2020)

"Film o tom, jak pro někoho vzkřísit Východní Německo? Holky, neblbněte, jediný dobrý věci, co kdy přišly z Východního Německa, byly moje lezecký karabiny a Katarina Wittová," remcal můj otec, když jsme tenkrát s mými zploditeli a přítelem vyráželi na obvyklé dvojité rande do kina. V průběhu filmu na své námitky zapomněl tak dokonale, že dvakrát hmátl na koleno mně místo mé matce. Označení komedie udělalo odcházejícímu Leninovi službu ještě medvědovitější než berlínský znak. Podle mě jediné, co k patřičnému vychutnání si filmu potřebujete, je vědomí, že pojednává o té legrační, smutné a vysmívané věci zvané láska, o legračním, smutném a křehkém organismu zvaném rodina, o občasné nevyhnutelnosti lží, časté nemilosrdnosti pravdy a hrách, které spolu setrvale hrajeme ještě hodinu poté, co hvizd oznamující její ukončení slyšeli i ti se zacpanýma ušima. Že to občas působí naivně a nevěrohodně? Inu, když chcete zastavit krvácení a nemáte nic než ruce, tak tu ránu taky zkoušíte ucpat rukama, i když víte, že to působí naivně a nevěrohodně, nehledě na to, že je to celé jaksi k ničemu. Ale třeba z nějakého důvodu nechcete, aby ta krvácející osoba vykrvácela úplně. Když tohle všechno cítíte, tak je možné, že v případě loučícího se Vladimíra Iljiče Uljanova dostanete hodně okurek a minimum láku. (16.07.2008)

Film je skvělý hlavně díky střídání humorných a smutných scén. K těm nejhumornějším patří maminčiny narozeniny, popř. pirátské TV vysílání, k těm dojemnějším scéna s tatínkem. Fantastická je hudba, která má spíše blíže k náladě melancholické než humorné - je ovšem velmi podobná Amélii z Montmartru (stejný autor Yann Tiersen). Někdy šla dokonce skvěle "proti obrazu" - např. obrazově legrační představa nechutně tlustého otce v kombinaci se smutnou hudbou - přesně to vystihlo, že to v tu chvíli tak k popukání není. Mnozí jsou zklamáni, protože mylně očekávali taškařici z minulého režimu ve stylu Pelíšků, kde občas byly také smutnější momenty, ale jinak spousta gagů. Zde převládají právě spíše dojemnější scény. Ačkoli jinak moc nemusím vnitřní komentáře hrdinů, Alexův komentář dějinných i osobních událostí je skvěle ironický a vtipný. Někteří také vyčítají filmu, že opěvuje komunistický režim. No nevím, já jsem měl dojem přesně opačný - zmlácení studenti, režim, který rozdělil rodinu (mimochodem vedlejší linie otce emigranta mi vůbec nepřišla špatná)... Doufám, že film bude alespoň vybrán mezi pět zahraničních filmů nominovaných na Oscara. (18.01.2004)