Poviedky z kuchyne

Pozoruji, abych byl pozorován :) Když si to vezmeme kolem a kolem, dal by se celý film shrnout do 10minutového kraťasu - místo toho máme snímek o délce 92 minut, který dialogy právě neoplývá... a vůbec to nevadí! Pravda, prvních 25 minut jsem přemýšlel, jestli se na to chci dodívat, ale pak už jsem nelitoval, že jsem vydržel až do konce. Zvláštní způsob vyprávění se skvěle hodí k atmosféře adventu v subpolárním kruhu a osudům lidí, kteří toto období musejí trávit doma sami. 75% (08.10.2013)

Netradiční norsko-švédský film o netradičním švédsko-norském výzkumném projektu, kde přechod zleva vpravo může jednomu zamotat hlavu... O filmu vím už sedm let a ne a ne ho někde dostihnout, až letos díky slovenské TV2. Začínám si zvykat na slovenské titulky. V ČT2, pokud na ní běžel, jsem ho propásla... (12.09.2010)

Ze začátku mi to přišlo jako děsná nuda, ta skončila v okamžiku, kdy se Folke usídlil u Isaka v kuchyni, to jsem se několikrát i zasmála některým vtipným situacím, do kterých je dostalo jejich poněkud absurdní a nezúčastněné spolužití, které se pak pomalu, ale jistě měnilo na přátelství dvou osamělých lidí. Když to tak vezmu, tak má film všechny atributy osmdesátiprocentního filmu a já rozhodně nemůžu tvrdit, že by se mi nelíbil, jen jsem asi čekala trochu víc. (21.10.2013)

Zkuste natáčet chlapa při jeho běžné činnosti v kuchyni, tzn. "jak nevaří!" a vznikne vám z toho takový "milý, pěkný...". Ale huš, nuda to byla, ani nic nepřipálil, předvídatelné až hrůza. Budete-li mít jednoho táhnoucího se podzimního dne při pokuřování dýmky pocit, že se vám v hlavě zrodil dobrý nápad a byl by z toho úžasný film, tak tuto myšlenku, prosím, obratem zaplašte. Z jednoho slušného nápadu se kvalitní film nerodí ani v případě, kdy hodnotitele na čsfd postihne davová psychóza a domnívají se, že ano. (12.09.2014)

Bizarní snímek s těžko uvěřitelným námětem a zároveň lehkým nadhledem nejen z vyvýšené kuchyňské pozorovatelny... Prim zde hraje kromě tradičního svérázného severského pojetí komedie rovněž skvělá, citlivě ušitá hudba. Scény vyvolávající výbuchy smíchu střídají melancholická pohlazení. Děj plyne pomaleji, ale přirozeně. Kamera bere dech, herecké výkony jsou nenucené, zkrátka vše je tak, jak má být. Vyústění je zajímavé a rozhodně nečekané. Přesto to chtělo do kuchyně přidat ještě špetku... něčeho... takového... vlastně sám nevím... vy víte? 80% [Norský týden v Ponrepu, 2015] (27.05.2015)